Začarovaný kruh lidské slávy

Vydání: 2005/12 Vrtkavá přízeň davu, 26.3.2005, Autor: Jan Paulas

Čas od času slyšíme nářek slavných hvězd a hvězdiček nad tím, jak jsou bulvární média zlá, jak je všude pronásledují, jak se šťourají v jejich soukromí, jak vytahují na světlo i ty nejintimnější věci, pasou se na cizím neštěstí... A přitom to byla kdysi taková přátelská, milá, žoviální, téměř domácí spolupráce. Takové „já na bráchu, brácha na mě“. My vám otevřeme dveře do našeho soukromí, a vy nám budete zajišťovat popularitu. Co se stalo, že se to najednou zvrtlo?

Nedávno prohlásil jeden z finálových účastníků soutěže Česko hledá SuperStar, poté, když vypadl, že se bude snažit, aby nezmizel z médií, aby nevypadl z rozjetého vlaku šoubyznysu. Jeho kolega se zase rozhodl udržovat pozornost davu tím, že do svého pokoje nainstaluje kameru a všem lidem připojeným k internetu umožní, aby mu koukali do ložnice. Oba mladíci rychle pochopili první přikázání šoubyznysu: Jakmile o vás nepíšou, tak jste mrtví! Když chcete zůstat zachycen aspoň drápkem na dnešní populární scéně, musíte být pořád viděn! Co na tom, že nemáte co říct, hlavní je, že se o vás píše, že nezmizíte ze společenských rubrik, že neupadnete do zapomnění. Toto pravidlo spolehlivě nahání všechny hvězdy a vycházející hvězdičky do náruče bulvárních médií, která jim mohou přízeň davu nejlépe zajistit. Ale možná je to všechno trochu jinak.

FAUSTŮV ÚPIS

Připomíná to spíš starou legendu o Faustovi. Šoubyznys a bulvární média ve stopách Mefistofela nabízejí zájemcům o popularitu, o slávu, o slasti života pouze obchod. Toto všechno můžete mít a výměnou žádáme jenom váš život, který nám zcela dáte v plen. Vaše soukromí bude naším hlavním lovištěm, budeme se moci zeptat na cokoliv a vy nám vždy ochotně odpovíte.

Možná si tito lidé zpočátku naivně myslí, že když budou s bulvárními médii zadobře, když k nim budou vstřícní, že se k nim tito lovci senzací zase na oplátku zachovají aspoň trochu citlivě, až je jednou život skřípne a oni se ocitnou na dně. Ale je tomu naopak: Právě tehdy mají začít platit své úroky z úvěru na slávu, který si u nich kdysi otevřely. Právě rodinné či životní tragédie známých osobností jsou těmi nejvděčnějšími sousty a čtenáři se těchto dryáčnických pokrmů nikdy nepřejedí. Touží po otázkách typu: „Co říkáte na nevěru vašeho pana manžela?“ - “Prý máte dítě na drogách? Jak to prožíváte?“ – „A jak to bylo s vaší dcerkou, když umírala?“

Každý den si lidé žádají nové porce těchto bulvárních pokrmů, ale i stále pikantnější chutě. Potřebují se dojímat, mudrovat nad cizími osudy nebo se otřásat pohoršením (je zajímavé, že si bulvár rád hraje na strážce mravnosti a „odhaluje“ různé mravní prohřešky, neboť ví, že lidé se rádi opájejí vlastním citem pro mravnost). Chcete-li udržet vysoký náklad novin či sledovanost televize, chcete-li zabránit odlivu čtenářů či diváků ke konkurenci, musíte se panečku činit! A kde ty náměty na skandály pořád brát než u těch, kteří se vám už jednou upsali. Proto občas můžeme slyšet pozdní faustovský nářek různých celebrit nad svým „ďábelským úpisem“. Ale není to vlastně nic nového pod sluncem – vždyť už ve starých pohádkách najdeme poučení „jak svět odplácí.“

VRTKAVOST PŘÍZNĚ DAVU

O pomíjivosti lidské slávy, o vrtkavé přízni davu věděli své už v antickém Řecku či Římě. Na vlastní kůži tuto nevděčnost zažil například i moudrý Sokrates, který byl milovaným lidem aténským odsouzen k smrti. Netýká se to tedy zdaleka jen lidí, kteří touží po popularitě, ale i lidí v něčem výjimečných.

Jeden příklad, jak dav rychle mění své nálady, najdeme ostatně i v evangeliích. Na druhý den slyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš jde do Jeruzaléma. Tu vzali palmové ratolesti, vyšli mu naproti a volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský!“ Ježíš nalezl mladého oslíka a posadil se na něj (...). Velké množství lidu pak kladlo na cestu své pláště, jiní sekali ze stromů ratolesti a prostírali je na zem. Zástupy lidu, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu!“ (...) Farizeové však mezi sebou řekli: „Vidíte, že vůbec nic nezmůžeme. Hleďte, celý svět jde za ním.“ A jen o kousek dál můžeme číst: Pilát se znovu zeptal: „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“ Oni začali křičet: „Na kříž s ním!“

Nad touto novozákonní scénou se zamýšlí i Karel Čapek ve svém apokryfu O pěti chlebích. Jak je možné, že dav tak rychle změnil názor? A kdo je ten dav? Kdo všechno měl důvod křičet „Ukřižuj ho!“? Nebyli to zdaleka jen náboženští předáci Ježíšovy doby. Ukazuje se, že to mohli být i obyčejní lidé – pekaři, rybáři, vinaři, lékaři a jiní. A to je trochu nepříjemné zjištění. Dav je přece jenom anonymní záležitostí a lehce se na něj dá všechno svést - snímá to z člověka pocit spoluzodpovědnosti: „To přece udělal tupý dav!“ Ale když se na ten dav podíváme pěkně zblízka, tak kohopak to neuvidíme!? Souseda, strýce, našeho známého, kolegu z práce a tady, (no to je hrozné!) tady si vykračuji já! Stojím v jedné frontě s ostatními, jsem zapojen do stejné hry – čtu stejné noviny, hltám stejné televizní příběhy, žízním po stejných senzacích, po stejných mediálních tvářích, přejímám stejné pořadí důležitosti zpráv, stejné pohledy na svět, stejná měřítka a hodnoty, stejnou „blbou náladu“, stejnou povrchnost soudů, stejnou vrtkavost názorů... Jaké štěstí, že jsem nestál i na stejné jeruzalémské ulici, jako tenkrát Ježíšovi současníci...

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 24. – 30. dubna 2018

Kardinál Josef Beran už je doma

Kardinál Josef Beran je po více než půl století zpátky doma. Přivítaly ho zvony chrámů v celé republice. Ze země odjel v roce 1965, ale ve své svatovítské katedrále…

celý článek


Studenti se na Velehradě zabývali odpovědností

Více než šest set mladých lidí přijalo minulý týden pozvání na Studentský Velehrad. Setkání, které od čtvrtka do neděle na poutním místě už počtrnácté uspořádalo…

celý článek


Desátá Noc kostelů už za měsíc

Jubilejní Noc kostelů se v českých a moravských diecézích uskuteční už za necelý měsíc. Brány chrámů se otevřou v pátek 25. května. Právě v těchto dnech se připravují…

celý článek


Selhání, za které platíme dodnes

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay