26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Vztah vyžaduje od manželů neustálé vklady

24. 5. 2005

|
Tisk
|

Téměř polovina manželství v České republice končí rozvodem. O sociologickém pozadí tohoto nelichotivého faktu, o možnostech, jak rozvodu předcházet, i o tom, jak se tento trend dotýká křesťanských manželství, si povídáme s psychologem a ředitelem Národního centra pro rodinu PhDr. Josefem Zemanem, CSc.
Podle Národní zprávy o rodině končí u rozvodového řízení ročně přes 30 tisíc manželství, což je téměř polovina manželství. Jaké k tomu mají lidé důvody?

Vydání: 2005/22 Rozvod, 24.5.2005, Autor: Štěpán Plaček

Je jisté, že počet rozvodů stoupá. Absolutní počty sice nijak dramaticky nestoupají, ale vzhledem ke klesajícímu počtu uzavřených sňatků to znamená vyšší procento těch manželství, která končí rozvodem. Příčinou je především podstatně změněný postoj k manželství v posledních několika desítkách let. Dříve byla prioritou manželství jeho stabilita, která byla nutná k zajištění životních potřeb jeho členů a byla podporovaná i negativním společenským postojem k rozvedeným. Navíc existovala legislativa, která rozvod ztěžovala. Dnes je prioritou manželství jeho kvalita a její pokles je pociťován jako legitimní důvod k rozvodu. Trochu zjednodušeně řečeno: dříve setrvávali lidé i v obtížných a problematických vztazích, dnes je opouštějí. Tento trend je pochopitelně méně výrazný u křesťanů, máme přece jen větší smysl pro nezbytnost a smysluplnost určité míry oběti. Ale základní změna postojů - tj. že důležitější je kvalita než stabilita manželství - je patrná i u nás.

Manželství je zranitelné ve všech svých vývojových fázích. Nejvíce samozřejmě v období „kumulace zátěží“, což je například po narození neplánovaného dítěte vyššího pořadí, po nástupu ženy do zaměstnání, ale i po odchodu dětí z rodiny a nárůstu zdravotních potíží. Problémem nebývají zátěže samy o sobě, ale tendence obviňovat z jejich nezvládání toho druhého. Je to pokušení, kterému se nelze vyhnout, každý vidíme svoji vlastní úzkost jako větší. Lze se ale poměrně dobře naučit tento problém zvládat, tedy pokud je k tomu dobrá vůle a určitá míra velkorysosti.

Jednoznačně ano. Kvalita vztahu není výsledkem „neexistence konfliktů“, ale je výsledkem „stálého přísunu vkladů“. Hodnotu vkladů neurčuji já, ale můj protějšek. Musím se tedy hodně snažit, abych se alespoň občas trefil. Opakovaná trefa se moc nepočítá. Neocenitelnou pomocí jsou různé akce pro zlepšení manželství (například tzv. manželská setkání) a některá duchovní cvičení pro manžele. Kvalita vztahu není dána tím, jak ho prožívám, ale tím, jak roste moje schopnost toto prožívání důvěryhodně sdělovat a jak roste moje důvěra v partnera.

Slušná společnost hledá možnosti, jak podporovat manželství a rodinu, a tím snižovat rozvodovost. Jednak proto, že na většinu rozvodů někdo doplácí, jednak proto, že vysoká rozvodovost zatěžuje společenské zdroje a snižuje reprodukci lidského, sociálního a kulturního kapitálu. Má tedy dopad na životní úroveň i na udržitelný rozvoj. Snižovat rozvodovost však nejde tzv. „zvyšováním rozvodové bariéry“, tedy různými administrativními zásahy. Jediným účinným krokem je přispívat ke zvyšování odpovědného a nezištného chování lidí a pomáhat jim při řešení problémů. Prakticky se to děje prostřednictvím podpory organizací, které se tomu z různých výchozích pozic věnují. Většina slušných společností pochopila, že i v tom je nezastupitelná úloha církví.

Skutečnost, že 37 % rozvádějících se v roce 2002 mělo pouze jedno dítě, svědčí spíše o tom, že tato manželství si kvůli existujícím obtížím na další dítě netroufla. I zátěž spojená s jedním dítětem problematický vztah ohrozí. Tato manželství by se pravděpodobně rozvedla, i kdyby měla více dětí. Samozřejmě existují manželé a manželky, kteří pociťují větší počet dětí jako pojistku proti selhání vztahu. Je to však projev osobnostní nezralosti a neodpovědného chování vůči těmto dětem. Eventuální dosažená stabilita je téměř vždy na úkor kvality vztahů - to, co mělo riziku ohrožení vztahu zabránit, jej tedy v konečném důsledku zvyšuje.

Častěji jde o případy popsané v předcházející otázce. Převažující trend začnou kopírovat až ve chvíli, kdy manželé vyčerpali všechny rezervy a s jistým zpožděním chápou, že dosavadní řešení bezradnosti ve vztahu už nyní nevyřeší početím dalšího dítěte. Existují i výjimky, kdy se vztah s dalším dítětem uzdraví, ale to jsou skutečně výjimky, nebo přímo zázraky. Na ty chceme věřit, ale nesmíme na ně spoléhat.

V literatuře se často uvádí příklad Švédska, kde je velmi vysoký počet mladých lidí žijících v nesezdaném soužití, ale zároveň i patrně nejvyšší rozvodovost na světě. Většina švédských manželství absolvovala zkoušku soužití, ale k jejich větší stabilitě to nepřispělo. V nesezdaném soužití si lze vyzkoušet rozchod, nelze si však prakticky vyzkoušet to nejdůležitější a nejtěžší: překonávání krizí. Krize se v „manželství na zkoušku“ řeší rozchodem, protože jinak by ta zkouška neměla smysl. Praxe nesezdaného soužití patrně o něco zvyšuje odpovědnost volby, ale zároveň zvyšuje pravděpodobnost rozchodu při obtížích. Nesezdané soužití zřejmě také zvyšuje určitou samozřejmost postoje, že „nic není v životě natrvalo' (tedy ani manželství), a zároveň postoje, že „mám právo na pěkný život“, a tudíž i právo hledat jinde, když se mi to zde nedaří. Šíření těchto a podobných postojů ve společnosti je pak svým způsobem problematičtější než vlastní existence nesezdaného soužití. 

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou