Volové, auta a poslanecké lavice

Vydání: 2005/5 Žehnání věcí, 25.1.2005, Autor: Jan Mazanec

Evangelický farář Svatopluk Karásek zpíval za totality v jedné písni, jak ve Vídni kněží na svátek svatého Františka žehnají hospodářským a domácím zvířatům, mj. volům, býkům a prasatům, a ihned připojil povzdech, že by v tehdejší době potřebovala požehnat spíše řada „dvounohých volů“ a jiných „zvířat“.

 

Víno, zvířata, auta, motorky, obecní prapory, hasičské stříkačky, nemocnice, čerpací stanice, byty, obchodní domy, nebo dokonce lavice Poslanecké sněmovny – to je jen výčet z řady věcí, které také lze požehnat (a nemusí jít vždy jen o duchovního, žehnat může i laik). Každé žehnání má svou tradici – například Moraváci vědí, že žehnání vína se koná na svatého Jana Evangelisty, protože tento apoštol prý dostal kalich s otráveným vínem, ale požehnal jej, a tím zbavil jed účinku. Datum žehnání (27. 12.) je zároveň příležitostí k hodnocení posledního ročníku vína. 

Někdy se zdá, jako by žehnání bylo také jednou z mála (posledních) možností, jak se církev může dostat do médií. Možná je to tím, že žehnání zmíněných věcí se odehrávají většinou mimo kostel, a navíc mají civilnější ráz, termín žehnání nezní tak církevnicky jako třeba „zasvěcení“ (proti „zasvěcení národa Panně Marii“ se před více než 10 lety strhla velká nevole), a možná i tím, že po tom, kdo inkriminovanou věc přinese (nebo objekt vlastní), se téměř nic nevyžaduje, nepočítaje několik „Amenů“.

STEJNĚ SE VYBOURAL

Proslulý poutník a velkomeziříčský děkan P. Jan Peňáz na svátek svatého Kryštofa žehná automobilistům. Říká, že určitou pojistkou proti tomu, aby to lidé brali jako něco, co má rychlý účinek a co je jednoduše k mání, je alespoň to, že žehnání se koná v neděli odpoledne, tedy jindy než je mše. Roku 2000 nechal udělat samolepky s emblémem svatého Kryštofa, nápisem Milostivé léto a citátem Žalmu 91 – ,Svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách‘. „Samolepka se dobře vyjímá na palubní desku, kde může sloužit i jako určité nenápadné pozvání řidiče k modlitbě nebo zamyšlení,“ říká P. Peňáz a dodává: „Samozřejmě jsem už také zaslechl povzdech o jednom řidiči: ,Stejně se vyboural, nepomohlo mu to.‘ Ale žehnání nelze brát jako ochranu, jeho význam je v modlitbě za všechny lidi, které auto poveze, nejen aby se nic nestalo jim, ale také aby auto neublížilo jiným. Obecně si myslím, že žehnáme málo, že by se dalo žehnat víc věcí,“ uzavírá P. Peňáz.

Žehnání aut už několik let uskutečňuje i stříbrský farář Jiří Hájek, kterého k tomu váží i tragické osobní zkušenosti – na silnici zahynul jeho otec i dva sourozenci. „Nedělím lidi na ty, kteří chodí do kostela, a kteří ne, auto může přistavit každý,“ říká P. Hájek. „Žehnání samozřejmě slouží uživatelům onoho předmětu, ne předmětu samotnému - pokud o žehnání majitel nestojí, tak je samozřejmě méně efektivní. Je to svátostina, která člověka změnit nemůže – to může učinit jen svátost. ,Požehnané auto‘ nemůže být zodpovědné za svého řidiče, jestliže ten jede agresivně, jak jsme tomu bohužel svědky v poslední době,“ říká kněz, který mj. pořádal i koncert za oběti dopravních nehod a také požehnal nový úsek dálnice. 

SVĚCENÁ VODA NA SPANÍ

Pavel Táborský, který je farářem ve Slaném, se už setkal s řadou požadavků na žehnání. „Málokdy jsem odmítl: jen když chtěl kdosi požehnat šperk, který neměl žádnou souvislost s křesťanstvím, anebo přišli manželé, kteří nemohli mít svatbu v kostele, a chtěli, abych jim požehnal prstýnky. To jsem odmítl, protože by si to mohli vysvětlovat jako dodatečné požehnání svazku.“ Podle něj je těžko rozlišitelná hranice mezi pravou vírou a „duchovním fetišismem“, kdy někdo požehnaný předmět bere jako talisman. Dodává ovšem, že když třeba přijdou Romové poprosit o svěcenou vodu, „aby jejich dítě v noci nekřičelo“, tak jim ji dá. „Podle mě může mít požehnání význam i pro ,nevěřící‘, vždyť z Áronského požehnání přece víme, že lidské slovo má sílu, má energii. Ovšem musí se přitom myslet na majitele předmětu,“ říká P. Táborský. „Žehnal jsem kdysi dům - tehdy ještě nebyl Benedikcionál - a profesor Matějka mi říkal: ,Žehnáme lidi, ne stěny.‘ Podle mě se dá žehnat celá řada věcí – třeba i mobil: aby nebyl zneužit ke zlu, aby přinášel jen dobré zprávy,“ usmívá se P. Táborský. „Samozřejmě jsou jisté hranice – třeba když papeže Pia X. rakouský velvyslanec ve Vatikánu žádal, aby požehnal zbraním, tak mu odpověděl, že nežehná zbraní, ale pouze míru.“

 

SNĚMOVNÍ EXORCISTA?

Dominikán Pavel Mayer na žádost poslance Jiřího Karase koncem roku 2003 požehnal zasedací sál Poslanecké sněmovny a přilehlé prostory – mj. slovy „Požehnej všechny, kdo sem budou přicházet plnit povinnosti svého povolání. Ať zde vždy vládne duch pokoje a moudrosti (...)“ Poslanec Karas to vysvětluje takto: „Přijde mi absurdní, aby se věřící dnes po II. vatikánském koncilu schovávali do ghett za zdmi kostelů místo toho, aby vyšli do ulic hlásat radostné poselství – je to povinnost vůči nevěřícím. Účel tohoto aktu vysvětlil kardinál Vlk, který při žehnání obchodního domu společnosti C&A řekl, že obchod musí mít duši. Podobně i tak důležitý orgán, jakým je Poslanecká sněmovna, jejíž činnost ovlivňuje životy tisíců lidí, potřebuje mít duši.“

Jiří Karas připomíná, že žehnání pozitivně přijala i většina jeho nevěřících kolegů. „Ti, kdo jsou požehnáni nebo s vírou užívají posvěcených předmětů či prostorů, jsou pak lépe disponováni ke spolupráci s Boží milostí,“ vysvětluje P. Mayer. Nemohl si požehnání některý ateista vyložit jako manipulaci ze strany církve? „Tento akt není ani nemá být psychologickou manipulaci. Boží moc působí skrze svátostiny, i když tomu část osazenstva Sněmovny nechce věřit. Té je třeba připomínat toleranci i ke katolíkům, kteří jsou v naší zemi suverénně největší menšinou,“ říká poslanec Karas. 

Pavel Táborský k tomu poznamenává: „Mám pochybnosti o tom, že by to ze zarytých ateistů (kterých tam není málo), udělalo lidi když už ne věřící, tak alespoň tolerantní. Medializace celé věci pak je kontraproduktivní.“ „Nevěřícímu tento úkon neuškodí a pro věřící může být symbolem otevřenosti vůči křesťanství,“ poznamenává Karasův stranický kolega Jan Kasal a s úsměvem dodává: „Ovšem je třeba se ptát, zda by nebyl na místě spíše exorcismus.“ Některým poslancům vadilo, že akt byl neveřejný, proběhl až po skončení jednání. Ironii si neodpustil komunista Exner: „Je to ještě horší. Nevím, jestli to neposvětili spíše pekelnou než svěcenou vodou.“

* * *

Žehnání dopravního prostředku

Dej, ať toto vozidlo (auto, motocykl, kolo...) slouží těm, kdo je budou užívat, aby oni sami mohli lépe a pohotověji sloužit tobě a bližním. Ať jezdí bezpečně a odpovědně, ať jsou ohleduplní k druhým. Na všech cestách, za prací i odpočinkem, ať je provází Kristus, náš Pán, který s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay