Vlastní sestru prodala kuplířům

Vydání: 2008/24 Nezavírejme oči před prostitucí, 10.6.2008, Autor: Gabriela Plačková

Sexuální vykořisťování žen představuje jednu z forem novodobého otroctví. Česká republika je dnes jak cílovou, tak i tranzitní zemí pro obchodování s ženami nejen ze zemí bývalého Sovětského svazu, ale také ze Slovenska, Bulharska, Rumunska, Vietnamu a zemí bývalé Jugoslávie. Následující příběh přibližuje osud ženy, která se stala obětí tohoto obchodu.

Hančin příběh nepatří mezi ty, které se vyprávějí s úsměvem na tváři. Spíše naopak. Některé události jejího života se ani nechce vyslovovat.
Její matka byla alkoholička a střídala jednoho muže za druhým. Z jedním z nich, který ji záhy opustil, počala syna. S dalším dceru Hanku. Ani se přesně neví, kolik dětí měla. Bratra ještě matka zvládla nějak zaopatřit, Haničku již ne. Možná byl matčin nezájem o dceru zapříčiněn i tím, že se Hanka narodila s lehkou mentální retardací. Těžko říct. Když jí byly tři roky, sociální pracovníci malou Haničku matce odňali a začala nový život – život v dětském domově.

Když se stanu zbožím
Žila v něm až do svých osmnácti let. Kdyby Hanka měla šanci žít v rodině a dobrém prostředí, mohla se i přes svůj handicap alespoň vyučit v nějakém oboru. V domově se ale retardace prohloubila, a tak vzalo za své i její vzdělávání. Čas od času si ji k sobě bral na návštěvu starší bratr. Když bylo Hance osmnáct let, do dětského domova si pro ni přijela sestra i se svým manželem. Bylo domluveno, že bude bydlet u nich. Realita však byla jiná: společná cesta trvala jen pár hodin – do okamžiku, kdy ji sestra předala romským kuplířům a obdržela za ni tučnou odměnu.
Hanka se stala prodejným zbožím a během jedenácti let si ji vystřídalo několik „majitelů“ – kuplířů. Všichni ji využívali pro stejnou věc: dobře placenou prostituci. Z peněz, které na ní vydělávali, neviděla ani pěťák. Převáželi ji ze země do země, na hranicích jí pouze strčili pas do ruky a poté jí ho zase rychle sebrali. Trávila oněch jedenáct let v rozličných bytech a pracovala. Tvrdě pracovala. Pochopila, že když bude poslušná a bude pracovat, budou lidé okolo ní spokojeni a nebudou jí ubližovat. Nebo alespoň ne tolik.
Po pár letech ji odkoupila německá kuplířka. Měla vlastní „penziónek“ s několika pokoji. V každém žila jedna žena. Jednou z nich byla Hanka. Kuplířka žila spořádaným životem, za okny jí kvetly pravidelně hnojené muškáty, koberce květů dosahovaly několika metrů. Německý smysl pro pořádek a detail nezapřela. Když si našla záminku, Hanku zbila či ji zavřela do sklepa. Hanka tak utrpěla několikerá zlámání žeber. Nic naplat. Musela dál pracovat a kuplířka vydělávala. Za nechráněný sex inkasovala příplatek. Za sex s těhotnou ještě větší. A Hanka otěhotněla. Přímo v domě, za asistence kuplířky, jednoho dne porodila dceru. Ani se nestačila po porodu zotavit a musela pracovat dál. Dcerušku jí kuplířka vzala a Hanka ji slýchala jen přes zdi, jak někde pláče, ale utišit ji nemohla.

Tvrdě vykoupená svoboda
Kuplířka dítě na úřadě prohlásila za své. Od státu na něj dostávala jakožto matka příspěvky. Několik měsíců po porodu začala ale Hanka krvácet. Její zdravotní problémy neustávaly a kuplířka dostala strach, že jí Hanka v jejím „penziónku“ zemře. Během let, které zde Hanka pobývala, se naučila i přes svou mentální retardaci domluvit německy. A tak když se nečekaně kuplířka rozhodla, že ji odveze do nemocnice, Hanka tam svůj příběh zdravotnickému personálu povyprávěla. Kuplířka byla potrestána: souzena byla ale pouze za to, že neoprávněně pobírala peníze na dítě, které nebylo její! Hana se po čase stráveném v nemocnici dostala zpět do Čech, do jednoho z azylových domů projektu Magdala. Trpí postraumatickou stresovou poruchou, není schopná pracovat samostatně a pravděpodobně již nikdy nebude. Svou dcerušku nabídla k adopci. Ví, že se o ni nebude schopná starat. Chce, aby její dítě mělo rodinu. Dcerka je nyní v pěstounské péči na území Německa a Hanka o ní dostává pravidelné zprávy.
Hanka bude pravděpodobně bydlet do konce života v chráněném bydlení s pomocí asistenčních pracovníků a snad se podaří, aby získala invalidní důchod. Stále chce být poslušná a tvrdě pracovat.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay