V takové chvíli si uvědomíte skutečné hodnoty

Vydání: 2010/44 Mládí a smrt, 26.10.2010

„V litevském Kaunasu zemřel český skaut, který byl koncem července vážně zraněn při turistickém zájezdu do Litvy. Skaut byl členem skupiny 22 českých turistů, na které se u Kaunasu zřítilo opuštěné stavení, v němž se výletníci ukrývali před deštěm. Zemřel v den svých 19. narozenin…“ …Možná i vám se vybaví výše uvedená zpráva, která se v tomto či podobném znění objevila začátkem srpna snad ve všech novinách, televizi, rozhlas nevyjímaje. Jedním z účastníků výpravy byl i skaut Michael Studnička (22 let)

Nejspíš máte okolnosti oné tragické události ještě v živé paměti – stalo se to teprve nedávno, ale především jste zde přišli o svého kamaráda, kterého jste sami vyprošťovali z trosek. Přesto se dovolím zeptat: Co vám z oné události nejvíc utkvělo v paměti…

Jsou to dvě věci: Přímo na místě to byl záchvěv bezmoci. Člověk se cítil zpomaleně jakoby ve snu, přitom všechny věci dělal automaticky. Netrvalo to ale dlouho, jen chvilku. Druhá věc, která mi utkvěla v paměti, se udála v nemocnici, kdy Jenda-Námořník (skaut, který nakonec zemřel – pozn. red.) mluvil se svým mladším bratrem. Ve skutečnosti vlastně psal, jelikož už byl na respiračním přístroji, a to bylo velmi dojemné. Byla to čistá sourozenecká láska, která je tím nejkrásnějším mezi sourozenci.

Vraťme se na místo neštěstí. Dá se vůbec vyjádřit, na co mladý člověk v podobné chvíli, kdy je blízko smrti, myslí? Měli jste třeba strach i o svůj život?

Osobně jsem myslel na to, co se musí udělat – jak se postaráme o ostatní, jak uklidňovat rozrušené, jak utěšovat zraněné, jak komunikovat se záchranáři a jak se sebou navzájem, aby nevznikl zmatek.

Přišla i vám na mysl otázka: Proč? Proč to Pán dopustil?

Proč? To je velmi oslabující otázka, ale člověku na mysl většinou přijde. Myslím, že Pán s námi má svůj plán, a i když zrovna prožíváme utrpení, je s námi. Ačkoliv je to těžké pochopit, utrpení má svůj smysl, vždyť jsme vykoupeni právě skrze utrpení našeho Pána Ježíše Krista.

Dotkla se nějak celá událost vaší víry, vašeho vztahu s Bohem?

Ano, v takovéto chvíli si uvědomíte skutečné hodnoty. Zvláště pak přehnaně vysoké hodnoty věcí a jiných, dříve tak důležitých zájmů. Zjistíte, že pokoj nalézáte pouze u Pána.

V blízkosti smrti je tedy najednou všechno relativní…

Naše činnosti a touhy dostávají správný rozměr – dá se říci, že ztrácejí tu svoji tolik přeceňovanou hodnotu. I já jsem si více uvědomil, na čem opravdu záleží. Všední život nás ovšem tlačí zpět do starých kolejí. Hrozí, že dojde ke ztrátě našeho poznání, jehož jsme dosáhli po nově získaných cenných zkušenostech.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay