26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

V církevních nemocnicích pečují o tělo i o duši

29. 12. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2011/1 Církevní nemocnice, 29.12.2010, Autor: Jiří Gračka

Ze tří církevních nemocnic, které v naší zemi existují, se hned dvě nacházejí ve Zlínském kraji: v Kroměříži a ve Vizovicích. Čím jsou mezi ostatními zdravotnickými zařízeními specifické? A jak se jich dotýkají problémy, které dnes hýbou českým zdravotnictvím i celou společností?

„V čem se naše nemocnice liší od ostatních zařízení? Snad ne jen názvem, ale také kvalitou poskytované péče a duchovním rozměrem,“ zamýšlí se hned v úvodu našeho setkání sr. Damiána Tenčíková, vrchní sestra kroměřížské Nemocnice Milosrdných sester (NMS) a zároveň řeholnice místní kongregace sester vincentek, která tuto nemocnici provozuje. To, že se zdejší zařízení od ostatních nemocnic liší, ostatně pozná návštěvník v prvních minutách: místo sterilních kachlíků ho na zdech vítají veselé barvy a úsměv na tváři personálu je tu, zdá se, součástí uniformy. Podobně vidí poslání „svého“ zařízení i ředitelka Nemocnice Milosrdných bratří ve Vizovicích MUDr. Zdislava Tělupilová: „Snažíme se pro nemocné udělat víc především vlídným a vstřícným postojem, aby se tady cítili dobře.“ Sami pacienti jí potvrzují, že se to daří: „Často mi při propuštění nebo opakovaném přijetí říkají, že do jiné nemocnice by nešli nebo že u nás nalezli druhou rodinu,“ dodává.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE VZTAH K PACIENTŮM

Za hlavní předpoklad toho, aby byli pacienti s péčí spokojeni, považuje ředitelka vizovické nemocnice dobrý tým pracovníků. „Práce u nás není jednoduchá. Proto se snažíme, aby noví zaměstnanci měli představu o tom, co je čeká, a způsob práce i rodinnou atmosféru nemocnice přijali za své. Máme též možnost poznat studentky – budoucí sestry – při praxi, kterou u nás rády absolvují, a z nich si vybrat. Nestává se často, že by někdo z nových pracovníků po pár měsících odcházel, spíš naopak: rádi nás navštěvují a vracejí se bývalí zaměstnanci,“ vysvětluje Zdislava Tělupilová. Pro stmelení kolektivu pořádá nemocnice různá setkání a nabízí pravidelná duchovní cvičení. V kroměřížské NMS je prvním kritériem při výběru nových zaměstnanců vztah k pacientům. „Podmínkou není ani tak to, aby byli věřící, ale aby to byli lidé poctiví a na prvním místě pro ně byl spokojený pacient,“ říká sestra Damiána. Vlastním výběrovým řízením zde musí projít i uchazeč na pozici vrátného. „Je to přece první člověk, se kterým se návštěvník i pacient setkají, musí být schopen pomoci tam, kde to je potřeba,“ vysvětluje vrchní sestra.

ÚSPORY MOHOU OHROZIT PROVOZ

Vedle pozitivní odezvy od pacientů se však nemocnice setkávají i s kritikou. „Právě nedávno tady byla kontrola ze zdravotní pojišťovny a měla velké výhrady převážně ke způsobu vedení dokumentace,“ svěřuje se ředitel kroměřížské nemocnice MUDr. Antonín Bařinka. „Snažil jsem se kontrolorkám vysvětlit, že chceme věnovat hlavní pozornost a úsilí lidem, nemocným, a ne zdravotní dokumentaci, jejíž význam ale v žádném případě nezpochybňuji. Nevím ovšem, jak toto zdůvodnění přijaly,“ dodává. Zneklidňují jej také připravované úspory ve zdravotnictví: „Podle původního záměru chtělo Ministerstvo zdravotnictví snížit platby v oboru následné péče na úroveň 90 % roku 2008. Podle posledního vyjádření ministra sice půjde o snížení plateb za ošetřovací den, ale na 98 % roku 2009. Původní záměr by byl kritický až likvidační hlavně pro malé samostatně hospodařící nemocnice, podobné jako je naše. I druhá varianta bude pro nás zátěží a přinutí nás sáhnout k úsporným opatřením,“ obává se. Dosud nemocnice hospodařila s kladným výsledkem, dojde-li však k úsporným opatřením, nezbývá podle ředitele velký prostor pro hospodaření a nabízí se hlavně snížení prostředků na mzdy personálu či šetření v oblasti lékové politiky. V obou případech číhá nebezpečí dopadu na ohrožení provozu nemocnice. „Nerozumím tomu tím spíš, že v současné době získává následná péče, která je posláním našeho zařízení, na stále větším významu,“ říká ředitel Bařinka. Z hlediska úspor je podle něj nejúčelnější usilovat o to, aby pacient strávil co nejkratší čas na akutním lůžku, kde mu bude co nejdříve stanovena diagnóza, zahájena léčba či podstoupí operaci. Ihned po stabilizaci stavu by ovšem měl být přeložen do zařízení následné péče k další léčbě a rehabilitaci, tedy do zařízení, jehož náklady jsou významně nižší než náklady na akutní nemocniční lůžko. „Naším typickým pacientem je starší člověk řekněme se zlomeninou krčku. Na chirurgii ho odoperují a po stabilizaci stavu jej co nejdříve přeloží k nám, kde pokračujeme v léčbě a rehabilitaci a připravíme jej k propuštění do domácího prostředí,“ vysvětluje ředitel kroměřížské Nemocnice Milosrdných sester.

BOHOSLUŽBA, MODLITBA I ROZHOVOR

Kromě zdravotní péče kladou církevní nemocnice velký důraz na péči duchovní. Ve vizovické nemocnici je mše svatá pravidelně jedenkrát týdně ve čtvrtek, podle možnosti i častěji. Každé ráno se pacienti a zaměstnanci mohou zúčastnit společné modlitby. „Kaple je stále otevřená a sestry jsou připravené do ní během dne přivézt pacienty, kteří o to mají zájem, a nechat je tam chvíli o samotě,“ říká Zdislava Tělupilová. V Kroměříži mohou pacienti, zaměstnanci i lidé zvenčí přijít na mši svatou každý všední den. „Ti z pacientů, kteří se do kaple nedostanou, mohou bohoslužbu alespoň poslouchat pomocí rozhlasu zavedeného ke každému lůžku,“ popisuje sestra Damiána. Nemocní v Kroměříži mohou také kdykoliv požádat o svaté přijímání. Tuto službu jim nabízí trvalý jáhen Miroslav Šot, který v NMS již šestým rokem působí jako nemocniční kaplan. „Pacienty, kteří přistupují ke svátostem, obcházím s přijímáním denně, jde asi o dvacet lidí,“ popisuje kaplan. Za stejně důležitou část svého poslání považuje návštěvy na jednotlivých odděleních. „Snažím se, abych alespoň jednou za dva týdny strávil chvíli s každým člověkem,“ vysvětluje. Stejně tak se Miroslav Šot snaží navštívit každého nově přijatého pacienta a nabídnout mu duchovní služby. Praktikujícím katolíkům může domluvit svatou zpověď nebo pomazání nemocných, věřícím jiných církví návštěvu jejich duchovního a společnou modlitbu, ostatním nabízí rozhovor. „Pokud pacient o modlitbu nestojí, snažím se změnit téma a mluvit o něčem jiném. K této službě musí patřit umění nevnucovat se,“ říká. Často se však podle něj stává, že člověk během času změní odmítavý postoj, přidá se k modlitbě, nebo dokonce požádá o přijetí svátostí. „K zázrakům tady dochází každou chvíli, nemocniční prostředí na lidi působí a oni chtějí po dvaceti třiceti letech znovu ke zpovědi,“ raduje se trvalý jáhen. V současné době také připravuje jednu pacientku na přijetí křtu. „Především ale všem nabízím doprovázení, zklidnění a rozhovor. Sestry ani doktoři tolik času pacientům věnovat nemohou,“ uzavírá jáhen Miroslav Šot.

PÉČE RODINY JE NENAHRADITELNÁ

Velkou pozornost věnují pracovníci obou církevních nemocnic také příbuzným pacientů. „Snažíme se vždy o otevřený přístup – vysvětlit rodině, co se s nemocným děje, odhadnout další průběh nemoci a motivovat ji ke spolupráci,“ říká Antonín Bařinka. Pokud to zdravotní stav i rodinná situace pacienta jen trochu umožňují, snaží se podle ředitele lékaři spolupracovat s rodinnými příslušníky a propustit nemocného do domácí péče. Řešení sociálních otázek považuje za jeden z nejtěžších úkolů při práci v nemocnici následné péče. „Příbuzní si musí uvědomit, že jejich úlohu ve vztahu k nemocnému nemůže nikdo nahradit, že žádný imaginární ‚stát‘ se o něj nepostará,“ domnívá se ředitel kroměřížské Nemocnice Milosrdných sester a dodává: „S některými příbuznými je spolupráce dobrá, jinde je to dlouhodobý proces, než si lidé zvyknou na vlastní odpovědnost za sebe a své blízké.“ V péči o staré a nemohoucí je podle něj v celé společnosti veliký dluh, který se s časem jen prohlubuje. „Populace stárne, přibývá osob nemohoucích, a přitom je málo kapacit poskytnout péči těm, jimž se nedostane pomoci jejich rodiny či kteří rodinu nemají,“ vysvětluje Antonín Bařinka a dodává: „Naše zařízení je plně vytížené a zájem o ně převyšuje možnosti, nemůžeme přijmout všechny potřebné. Navíc jsme zařízením zdravotní, a ne sociální péče, jak se mnozí domnívají,“ uzavírá ředitel.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou