Totalitní režimy sázely na mládež

Vydání: 2010/49 Co to bylo SSM?, 1.12.2010, Autor: Jaroslav Šebek

Zejména po první světové válce se stáváme prakticky v celé Evropě svědky zajímavého fenoménu – prudce se rozvíjejícího kultu mládí. Tradiční představy o mladé generaci, která bude ochotně naslouchat radám zkušenějších, braly za své a řada mladých si chtěla budovat vlastní svět a vlastní formu života. Tyto představy byly většinou na hony vzdálené křesťanství. Tím spíš a tím více se snažily totalitní ideologie mladé lidi infiltrovat a získat na svou stranu – a ideálům křesťanství je naopak co nejvíce vzdálit. Jedním z výrazů tohoto trendu bylo i utváření sítě organizací, jež se pokoušely mladé lidi podchycovat a formovat. V rámci této tematické dvoustrany chceme představit zejména jednu z nejmladších – Socialistický svaz mládeže, od jehož založení uplynulo neslavné čtyřicáté výročí. Na úvod se však vydejme proti proudu času…

Velký zlom přinesla ekonomické krize ve třicátých letech minulého století.Chudoba a velká nezaměstnanost zasahující zejména mladší ročníky, narůstající reálné problémy ve společnosti a hospodářství vedly k prudké radikalizaci politických názorů. I poměrně neutrální spolky najednou věnovaly větší prostor militaristické výchově.

Mašírovat za Vůdcem

Po nástupu Hitlera k moci soustředil „hnědý režim“ velkou pozornost právě na získání mládeže a všechna dosavadní uskupení se musela sloučit do různých odnoží jedné nacistické organizace. Nejznámější z nich byl Hitlerjugend, kde bylo členství od 14 let povinné. Hitlerova mládež kombinovala při výchově svých členů vedle vojenského drilu a neustálých politických školení také další aktivity – letní tábory, pořádání sportovních soutěží a výletů. V pozadí důrazu na tělesnou zdatnost se však skrývala i rasová nauka, protože jen zdravé a trénované tělo bylo v očích nacistů předpokladem nadřazené rasy. Třetí říše chtěla využít svých mládežnických formací k tomu, aby dostala pod systematickou kontrolu veškerou výchovnou činnost a současně zde mládežničtí vedoucí měli vštěpovat svěřencům zásady disciplíny a absolutní poslušnosti vůči rozkazu. Cílem tohoto systému byla příprava chlapců i dívek pro nasazení k válečným potřebám, a řada mladých pak skutečně bojovala za Hitlera jako dobrovolníci i na frontě, zvláště v závěrečné fázi války. Důležitou součástí celého spektra organizací v meziválečném období však byla také katolická sdružení. Významnou osobností, již nelze z hlediska vlivu na duchovní život tehdejší mládeže přehlédnout, byl například teolog Romano Guardini. Ve svých knihách dokázal mistrně formulovat ústřední témata víry člověka druhé poloviny 20. století. Současně ztělesňoval most mezi mládežnickým hnutím a snahami o liturgickou a spirituální obnovu uvnitř katolicismu. Lidé jako on také vytvářeli ideovou hráz vůči nacistickým praktikám a stali se tvůrci nových forem práce s mládeží po roce 1945.

Okouzlení komunismem

Po skončení války se kyvadlo vývoje vychýlilo na druhou stranu. Generace mladých v našich zemích, která ještě v nedospělém věku zažila mnichovskou zradu a válku, nevěřila tomu, že kapitalismus a demokracie dokážou vyřešit jejich problémy. Na konci války tak v důsledku toho stoupl zájem o marxistickou ideologii. Komunisté dokázali, stejně jako předtím nacisté, využít potenciál nadšení mladých ke svým politickým cílům. Výsledkem byl pak vznik jednotného Československého svazu mládeže (ČSM). Československo však tehdy nebylo výjimkou a podobné organizace vznikaly v celém socialistickém bloku. Propracovanou strukturu měl zejména východoněmecký režim, kde se páteří mládežnické výchovy stala organizace Svobodná německá mládež (FDJ), založená oficiálně v roce 1946. Ideologickou masáž prováděli soudruzi v NDR mezi mládežníky mnohem intenzivněji a dlouhodoběji než jejich protějškové z pražského ÚV KSČ. U nás mládežnické nadšení po oznámení Stalinových zločinů v roce 1956 postupně vyprchávalo, i když mnoha lidem zejména v 50. letech komunističtí svazáci zničili jejich osudy a další kariéry. Své by jistě řekli mnozí z těch, kteří se stali oběťmi prověrek fanatiků v modrých košilích. Během Pražského jara 1968 se tato mládežnická organizace zcela rozpadla, a na krátkou dobu tak mohly být obnoveny oddíly Junáka a skautské hnutí. V době normalizace – od roku 1970 – pak ČSM nahradilo SSM.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay