Teprve teď to pořádně roztočíme

Vydání: 2014/37 Vrah P. Kubíčka prosí o odpuštění, 9.9.2014, Autor: Aleš Palán

Ve své kartotéce měl P. Kubíček několik tisíc adres. Se všemi těmi lidmi udržoval kontakt, mnozí na něj spoléhali. Největšího ohlasu se ale jeho osobnosti a myšlenkám dostalo až po jeho vraždě. Lví zásluhu na tom má MARIE SVATOŠOVÁ – této práci věnovala několik let života.
 
 
 
Vesele i v normalizační slotě. Pater Ladislav v montérkách s mládeží při opravě kostela.
 
Jak jsi pro sebe Ladislava Kubíčka objevila?
 
V roce 1976, v osobní krizi, která se mi jevila naprosto bezvýchodná, mi jako odpověď na modlitbu spadl Ladislav z nebe. V garsonce po zemřelé sestře jsem ležela na koberci smáčeném slzami a volala k Bohu o pomoc, když vtom zazvonil telefon. Známí mě pozvali na víkend. Ocitla jsem se v Třebenicích na faře. Tím začalo moje dobrodružství spolupráce s Prozřetelností, které pochopitelně Ladislavovou smrtí neskončilo, ale pokračuje dodnes.
 
V čem byl jiný, výjimečný?
 
Co hlásal, to žil. V individuálním duchovním doprovázení byl mistrem. Disponoval mimořádným charismatem – darem dobré rady – a za všech okolností z něj sálala odzbrojující a zároveň povzbuzující láska. Ta mu ovšem nebránila svěřenou duši nekompromisně upozornit na „trám v oku“ či na „zakopané hřivny“. Na ty byl zvlášť alergický a nedal pokoj, dokud s tím člověk něco neudělal. Uměl hospodařit s časem a dodržoval řád. Právě v tom zřejmě tkví tajemství jeho výkonnosti na Boží vinici. A pak ta jeho heroická pokora! Kněz, který není pokorný, pro mě moc důvěryhodný není.
 
Na který příběh s ním prožitý si vzpomeneš první?
 
Těch bylo mnoho a vybavují se mi často, většinou v závislosti na momentálních okolnostech. Spontánně mi v mysli naskakují jeho výroky. Stačí vidět rozkvetlou louku, a už ho slyším: „Proč je to tak strakaté? Každá kytička jinak voní, je jinak barevná. Vždyť koze je jedno, co žere. To je tady pro nás!“ Nebo jedu vlakem, vidím krásnou krajinu a slyším Ladislava: „Tohle všechno je naše a my jsme Kristovi!“
 
P. Ladislav byl zavražděn. Byl už někdy předtím vystaven situaci, kdy byl v ohrožení? Jak tehdy reagoval?
 
V knize Vůle Boží – zbožná fráze? popisuje, jak ho po půlnoci o Vánocích s punčochou na obličeji a s atrapou pistole v ruce přepadl feťák. Ladislav ho nechal vyspat, pak ho pozval ke svátečnímu obědu, dal mu peníze na vlak a vyprovodil ho z fary. Jindy mu v kriminále smrtí vyhrožoval recidivista: „Hele, doktore, já už jich zabil několik. Já s tím nemám problém.“ V ohrožení života se Ladislav ocitl také krátce před svým tajným kněžským svěcením. Náklaďáku ulítlo kolo a namířilo si to přímo na něj. Jindy zase skončil s autem mimo silnici poté, co mu do cesty vběhla srna. Ptala jsem se ho: „Stačil jsi vzbudit dokonalou lítost?“ Odpověděl: „Ani mě to nenapadlo. Vidíš, jak je důležité být připraven kdykoliv!“
 
Jak ses o jeho smrti dozvěděla? Co pro tebe znamenala?
 
Přišlo to telefonem jako blesk z čistého nebe. Bylo těžké té zprávě uvěřit, ale zároveň jsem Ladislava silně vnímala vedle sebe a zřetelně slyšela jeho hlas: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme!“ Nebyla to halucinace. Těmi slovy mě podržel a – jak bylo jeho zvykem – hned mě zaměstnal. Nedopřál mi čas panikařit. Bylo třeba jednat. Nejdřív to v krátké modlitbě přijmout. Dodnes jsem vděčná za to, že mě ta zpráva zastihla právě na Eljonu, v blízkosti svatostánku a v přítomnosti kněze. Smutnou zprávu bylo nutno zavolat Ladislavovým příbuzným a také jeho bratrovi v Austrálii. Nestačila jsem ještě ani vydechnout a už mi volali z Katolického týdeníku, abych hned napsala sloupek do aktuálního čísla. V něm jsem vyzvala čtenáře ke spolupráci na knize. Ladislavova smrt pro mě znamenala obrovskou ztrátu a zároveň úkol.
 
Připravila jsi několik knih, které se Ladislavově osobnosti věnovaly. S jakým ohlasem?
 
Právě ten ohlas potvrzuje, že to tehdy nebyla halucinace, ale Ladislavova prorocká slova. On ve své pastorační a evangelizační práci skrze ty knihy pokračuje a jeho akční rádius je ještě větší než za pozemského života. Trilogie jeho exercicií vyšla v šikovném kapesním vydání a mnoho lidí ji opravdu nosí v kabelce nebo v kapse a často se k ní vrací. Dnes mi přišel dopis od paní M. z Děčína: „Počtvrté jsem dočetla knížku Až k prolití krve. Otec Ladislav byl opravdu svatý a zlatý člověk.“ Kdysi se mi ozvala zdravotní sestra, která toužila založit v Hořicích hospic, ale narážela na nepřekonatelné překážky. Ladislava znala jen z knížek. Volala mi: „Jsem v Třebenicích, na místě, kde zabili P. Ladislava.“ – „Tak si tam s ním ten hospic domluvte,“ odpověděla jsem prý Janě, která tehdy začínala svůj katechumenát. Dnes na to vzpomíná s humorem: „Vůbec jsem neměla tušení, že je něco takového možné, ale když jsi mi to poradila, tak jsem mu tam řekla: Pane faráři, jestli to takhle fakt funguje, tak mi s tím prosím pomozte.“ No, a za čtyři měsíce byl hořický domácí hospic na světě.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma, Rozhovory

Diskuse

Můj názor humila 15.9.2014 22:30

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay