Téma: Nesmíme zůstat vlažní!

Vydání: 2005/44 Komunisté včera, dnes a zítra?, 24.10.2005, Autor: red

P. Tomáš Waściński, redemptorista z kláštera na Hoře Matky Boží u Králíků, pověřený službou konání lidových misií v českých a moravských farnostech, se před řadou měsíců stal signatářem petice „S komunisty se nemluví“. Situace na politické scéně, která ji vyvolala, se dodnes nezlepšila, snad právě naopak. Proto jsme otci Tomášovi položili několik otázek.

Co vás k podpisu petice vedlo?

Stalo se to ještě ve Frýdku, kde jsem byl farářem, a komunisté se dostali do vedení tamní radnice. Následovaly hádky, třenice, velké obavy z budoucnosti. Ale už tehdy jsem se netajil názorem, že tato petice má nešťastný název. Zatímco proti komunismu, jeho myšlenkám a praktikám, je třeba usilovně bojovat, náš vztah k jednotlivým komunistům by se měl řídit Kristovými příkazy lásky a odpuštění. Protože Ježíš zemřel i za posledního komunistu. Něco jiného je ale dnešní snaha o zákaz propagace komunistických symbolů a jejich nenávistné ideologie, která přinesla tolik zločinů a bolesti. Tohle úsilí již mohu podpořit bezvýhradně.

Domníváte se, že tato petice a podobné demokratické aktivity proti totalitní straně budou mít úspěch?

Obávám se, že ne, alespoň ne bezprostředně. Komunistická strana rychle zapomněla, jak bezohledným způsobem likvidovala pouhý náznak opozice, a dnešní situaci zneužívá k vytváření falešného mýtu mučedníka. A protože starší lidé – jak se zdá - rychle zapomínají a ti mladí si zlé časy pamatovat nemohou, může brzy nastat pro nezralou demokracii velký problém.

V čem tedy vidíte východisko?

Vytrvale varovat před všemi –ismy, jejichž původ je čistě lidský a je v rozporu s Božími zákony. Především pak trpělivě vysvětlovat společnosti, a hlavně mladé generaci, že každá ideologie, postavená jen na sobeckých zájmech jedince nebo skupiny lidí, může být snadno zneužita a přinést nové zlo. Příkladem je i dnešní postrach civilizace, teror-ismus. Řada těchto -ismů, včetně komunistického, má doslova ďábelský původ. Navíc o sobě dokážou dlouho vytvářet na veřejnosti pozitivní obraz, předstírat, že na prvním místě je pro ně zájem bližních. Říká se tomu také „vykolejený mesianismus“. 

Myslíte si, že i církev by se měla v této situaci angažovat?

Určitě ano. Jak už jsem řekl, musíme neúnavně připomínat a vysvětlovat. Ale nejen to - každý křesťan by se měl na svém místě a podle svých schopností zapojit do správy věcí veřejných, pomáhat tvořit vše dobré, odporovat zlému a jeho falešným prorokům. Svatý Jan ve třetí kapitole Zjevení tlumočí jednoznačná Hospodinova slova: „...že jsi vlažný a nejsi horký, ani studený, nesnesu tě v ústech!“ Církev by současně měla pracovat na své důvěryhodnosti. Ve všech krocích důsledně čerpat jen z Krista a poklad duchovního zázemí, už téměř ztracený, vracet společnosti prostřednictvím obětavosti, nezištné lásky a usilovné modlitby nás všech. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay