Tajní evangelíci pořádali "bytové přednášky"

Vydání: 2011/42 Toleranční patent, 12.10.2011, Autor: Martin T. Zikmund

Okolnosti a dopady tolerančního patentu se ukázaly být v naší zemi docela dobrodružné. A to nejen na katolické straně, ale i na té evangelické, jak v rozhovoru pro KT dokládá archivářka a evangelická teoložka EVA MELMUKOVÁ z Telče, autorka jedné z nemnoha knih na toto téma.

Jak se vedlo českým evangelíkům a Židům před tolerančním patentem?

Židé neměli ani dříve žádnou právní ochranu, nebyli však pro své vyznání ve své existenci přímo ohroženi. Evangelíci (husité-podobojí, Čeští bratři, luteráni) byli postaveni Obnoveným zřízením zemským (Čechy 1627, Morava 1628) mimo zákon právě pro své vyznání. Na základě nařízení císaře Karla VI. z roku 1725 měli pak být zcela „vykořeněni“. Život za těchto okolností nebyl určitě snadný, přesto si pět generací předávalo dědictví své víry až do doby vyhlášení tolerančního patentu.

Kde se v rámci českých zemí vyskytovalo nejvíc tajných evangelíků a proč právě tam? Co prozradil tzv. falešný toleranční patent z roku 1777, který dočasně vyvolal zdání náboženské svobody?

Nejsnadnější kontakt s evangelíky v zahraničí, z nichž mnozí byli českými exulanty či emigranty, byl na hranicích se Saskem, Pruskem a s dnešním Slovenskem. Kromě toho ovlivnila hustotu osídlení tajných evangelíků informační síť vzájemného stýkání, která pokrývala značnou část Čech a Moravy. Tato síť však byla v roce 1781 už značně narušena v důsledku systematického pronásledování. Zachována zůstala jen hlavní spojnice z Brněnska přes sever Vysočiny do Polabí až k Řípu; při této spojnici byla ustavena většina evangelických tolerančních sborů. „Falešný toleranční patent“ na Valašsku v roce 1777 měl zde zjistit hustotu evangelického osídlení pro příslušná represivní opatření (věznění, konfiskace, vystěhování). Po těchto zásazích se počet přihlášených evangelíků na Valašsku snížil přibližně o 75 %.

Odkud vlastně měly evangelické rodiny ty staré Bible a postily (kázání a modlitby na církevní rok), které si pak z generace na generaci uchovávaly?

Staré knihy měli tajní evangelíci od svých předků, pokud se podařilo uchránit je před konfiskacemi a případnou likvidací. Jiné vyšly v zahraničí v reedicích, zejména Bible a kancionály. Tyto knihy, stejně jako novější česky psanou náboženskou literaturu, přinášeli do země lidé ze zahraničí, kteří se touto činností dlouhodobě zabývali. Kromě toho si části některých knih tajní evangelíci i sami přepisovali.

Jaká omezení stála v cestě evangelickým sborům počínaje říjnem 1781? Jaké podmínky byly nastaveny pro jejich utváření?

Toleranční patent měl zjistit počet tajných evangelíků za účelem jejich kontroly. Zjišťovat se to nemělo plošně, nýbrž pouze v oblasti, odkud pocházely jejich poslední žádosti o svobodu svědomí, tj. v tehdejším brněnském kraji na jih a na sever od krajského města. Všude jinde měl patent zůstat před obyvatelstvem utajen. Když musel být postupně vyhlašován v místech, kam informace o něm (šířená tajnými evangelíky z Brněnska a spolupracovníky v dalších krajích) mohla dorazit, projevila se v plné síle filozofie „trpění“. Toleranční sbor mohl být ustaven tam, kde se přihlásilo 100 rodin nebo 500 osob. Přihlášení se museli zavázat k platu duchovního a k vybudování modlitebny; ta nesměla připomínat kostel, ale spíše stodolu, s vchodem mimo hlavní komunikace, bez věže a zvonu.

Jak lidé zdůvodňovali svou přihlášku k evangelické církvi, když se tak dlouho museli obejít bez teologického vedení a bez pastorace? Nebyl u nich nakonec rozhodující jen odpor ke kdysi vnucené konfesi (katolické), aniž měli jasno, co vlastně chtějí?

Zdůvodňování přihlášek byla složitá záležitost. Komise nevedla diskusi, nýbrž výslech. Důvody evangelíků nezkoumala, ale snažila se je vyvracet. Nebezpečná byla otázka na důvod výstupu z římskokatolické církve, protože u odpovědi hrozila její interpretace jako tupení panující církve, tedy trestný čin se všemi následky. Navíc zachované zápisy výslechů neprováděli písaři doslovně, ale podle svého uvážení, pochopení a zestručnění. I za těchto okolností však ze zachovaných archivních dokladů zřetelně vyplývá, že v různých oblastech panovala shoda v základní orientaci na důrazy české reformace, a to převážně v kladném pochopení, nikoli v neuvědomělém odporu vůči římskému katolicismu. Bez duchovního vedení a bez pastorace by totiž tajní evangelíci nebyli schopni obstát, i když v současné terminologii šlo spíše o „bytové přednášky“ – na rozdíl od oficiálního katolického vzdělávání.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay