Stvoření v pohledu vědy a víry

Vydání: 2004/25 Stvoření světa, 1.9.2004, Autor: Eduard Krumpolc

V nedávné době totality se u nás oficiálně tvrdilo, že veškerá hmota je věčná, a tedy nestvořená, a že nějaké „stvoření“ světa, živých tvorů i člověka patří do oblasti náboženských mýtů. Hmotný vesmír byl chápán jako nekonečný a věčný, to bylo základní dogma tzv. „vědeckého světového názoru“, totiž marxismu-leninismu. Jestliže někdo tento názor zpochybňoval, byl považován za zpátečníka, tmáře nebo revizionistu, ovlivněného buržoazní ideologií. Ortodoxní marxisté ovšem zapomínali na to, že sám marxismus se ve svém učení o přírodě opíral o filozofické předpoklady a přírodovědecké poznatky 19. století a odmítal brát v úvahu skutečnost, že tyto poznatky byly v dalším vývoji vědeckého poznání překonány.

Termín „stvoření“ není vědecký, je náboženský, neboť předpokládá stvořitele, kterým může být jenom Bůh, od světa odlišný, transcendentní. Stvoření není totiž pouhé vytvoření nějakého výtvoru z něčeho, co už zde bylo předtím, jako když třeba hrnčíř vytvoří nádobu z hlíny. Stvoření je třeba chápat jako úkon, kterým se uvádí v bytí to, co dosud nebylo, co neexistovalo v žádné jiné předchozí formě. Pak jde o „stvoření z ničeho“ (creatio ex nihilo), jak stvoření rozumí teologie. Stvoření něčeho hmotného tedy znamená, že začíná existovat hmota, která zde předtím nebyla. Přijímáme-li možnost stvoření, připouštíme tím, že hmota není věčná.

Pro vědu 19. století se zdálo stvoření hmoty nemožným. Od konce 18. století, tj. od velkých objevů Lomonosova a Lavoisiera byl ve fyzice uznán jako všeobecně platný zákon zachování hmoty, k němuž později přibyl ještě zákon zachování energie. Při všech změnách v hmotném světě zůstávala celková hmota nezměněna a energie se jen měnila z jedné formy v jinou, avšak ani se neztrácela ani nevznikala. Tak se zdálo, že při všech proměnách ve světě může svět trvat věčně.

To ovšem platilo jen do té doby, než byl objeven ,zákon růstu entropie v uzavřené soustavě´ (1852). Tento zákon ve vší stručnosti znamená, že přeměny energie ve hmotě nemohou probíhat libovolně a donekonečna. Volná energie v uzavřené soustavě se postupně spotřebovává a současně narůstá energie v podobě ztrátového tepla. Tím soustava spěje ke své tepelné rovnováze, která není nekonečná. Tento objev vyvolal velké diskuse o možné „tepelné smrti“ vesmíru. Materialisté se snažili tomuto argumentu proti věčnosti vesmíru čelit. Nekonečnost a otevřenost vesmíru však nebylo možno dokázat, zato přibývalo důkazů o tom, že jak naše Země, tak i sluneční soustava, Slunce, hvězdy a jiné objekty ve vesmíru nemohou mít věčné trvání.

BIG BANG
Astronomické a fyzikální objevy 20. století vedly postupně k opuštění dosavadní představy „ustáleného vesmíru“ a k přijetí nové, dnes již standardní teorie „dynamického, rozpínajícího se vesmíru“, který není věčný, ale má svůj časový počátek, nazývaný Velký třesk (Big Bang). Velký třesk neznamená nic jiného než to, že v časovém okamžiku nula, který je počátkem trvání hmotného vesmíru, byla veškerá hmota i energie vesmíru soustředěna v nepředstavitelně malém prostoru, z něhož se v následujících okamžicích začala vysokou rychlostí rozpínat všemi směry, postupně chladnout z původního nepředstavitelně horkého stavu a krok za krokem vytvářet své struktury. Teorie Velkého třesku byla nejprve přijímána s nedůvěrou, ale po jejím potvrzení objevy byla postupně uznána vědeckou komunitou za standardní teorii vzniku vesmíru, jejíž základní tvrzení zůstávají platná dodnes.

Z uvedeného vyplývá, že dnešní stav vědy umožňuje znovu vážně nastolit otázku stvoření hmotného vesmíru a všeho tvorstva včetně člověka. Nelze ovšem říci, že by věda dokázala stvoření vesmíru z ničeho, ani nelze jednoduše ztotožnit okamžik Velkého třesku s okamžikem stvoření všeho z ničeho. Na druhé straně je ale nepopiratelné, že vědecký pohled na svět se uznáním teorie Velkého třesku značně přiblížil náboženskému pohledu, který považuje svět za dílo Boha Stvořitele. Ovšem s tou výhradou, že časové dimenze trvání vesmíru jsou podstatně delší (řádově miliardy let), než jaké se uvažovaly v tradičním náboženském pojetí (řádově tisíce let). To nás však nesmí mýlit, protože biblické údaje o čase, aspoň pokud jde o biblické pradějiny, nemají význam reálný, nýbrž pouze symbolický. Vždyť už sv. Augustin upozorňoval ve svém výkladu Geneze na to, že „dny“ v biblické zprávě o stvoření nejsou dny v našem běžném chápání a že Bůh nás svým zjevením nechtěl poučovat o matematice, nýbrž o smyslu svého díla, které vykonal pro člověka.

STVOŘENÍ A EVOLUCE
Dosud jsme se zabývali pohledem na vesmír jako celek, tedy z hlediska astronomie a fyziky. Ve vesmíru je však život, přinejmenším na Zemi, a dokonce inteligentní forma života, člověk. Bible nás poučuje, že všechno živé je stvořeno Bohem, a to postupně (napřed rostliny, potom ryby a ptáci, nakonec ostatní zvířata a člověk). Jak se máme dívat na tuto zprávu o stvoření ve světle vědy o životě - biologie?

Je velmi dobře známo, že v biologii se od poloviny 19. století postupně prosadila Darwinova vývojová teorie, která předpokládá, že všechny druhy rostlin a živočichů, lidský druh nevyjímaje, se postupně vyvinuly z primitivních forem života, dnes neznámých, dokonce téměř jistě z jedné primitivní formy života, která musela vzniknout oživením neživé hmoty. Když už byl jednou život na Zemi nebo jinde ve vesmíru vytvořen, vyvíjel se podle vlastních zákonů tak, že se postupně vytvářely nové a nové druhy, z nichž přežívaly pouze ty, které byly lépe přizpůsobeny novým podmínkám životního prostředí. To vedlo až k dnešnímu tvorstvu, v němž zvláštního postavení dosáhl člověk svou inteligencí a schopností podrobit si ostatní tvory a ovládnout přírodu.

Vývojová teorie všeho živého tvorstva na Zemi i samotného člověka má ještě mnoho nedostatků a není možné ji experimentálně ověřit. Přece je ale nutno tuto teorii v zásadě přijmout, neboť postupné objevování se různých forem života na Zemi je dostatečně prokázáno nálezy zkamenělin pravěkých rostlin a koster živočichů i lidských prapředků. Není správné stavět proti sobě stvoření a evoluci (vývoj), neboť termínem „stvoření“ se nerozumí jen stvoření prvopočáteční hmoty-energie v okamžiku počátku vesmíru, ale také další vývoj neživé i živé přírody včetně člověka až do dnešní podoby. Tento vývoj se odehrával podle zákonů, které do stvořené hmoty vložil sám Stvořitel. Přírodovědci žasnou nad tím, jak jsou tyto zákony jednoduché, že se totiž dají vyjádřit jednoduchými matematickými vzorci a přitom umožňují vznik složitých hmotných struktur, od atomů až po makromolekuly organických látek (např. DNA). To, že život ve vesmíru mohl vzniknout (aspoň na Zemi, snad i někde jinde) a že se mohl vyvinout až do podoby inteligentního života, kterou představuje člověk, je největším zázrakem stvoření. Člověk je totiž jakýmsi mikrokosmem, který v sobě obsahuje vrchol celého dosavadního vývoje vesmíru, a tím je také nejvýznamnějším projevem důmyslu a moci Boha Stvořitele, je slávou Boží, jak výstižně říká sv. Irenej.

I VĚDEC MUSÍ VĚŘIT
Stvoření vesmíru a všeho tvorstva v něm nelze pochopit jenom z pohledu vědy a zcela bez víry. Samotná exaktní věda nemá prostředky k tomu, aby pochopila, proč vůbec vesmír vznikl, jaký je cíl a smysl stvoření. To přiznávají i sami vědci, jako např. Steven Weinberg ve své populární knize o vzniku vesmíru První tři minuty. I nevěřící vědec si musí jako myslící člověk nutně klást otázku po smyslu veškeré existence, i on musí v něco, nebo spíše v někoho věřit. Kritický rozum dochází po prozkoumání různých názorů k závěru, že otázku po smyslu existence stvoření i člověka může uspokojivě zodpovědět pouze víra v Boha Stvořitele. Ukazuje se tak, že oba pohledy na stvoření, vědecký i náboženský, se nejen vzájemně nevylučují, ale spíše se vhodně doplňují.

Hrnčíř vytváří nádobu z hlíny, ale Bůh tvoří své dílo z ničeho.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay