Vydání: 2017/43 Sezóna „troubených“ mší, 24.10.2017

V dnešním tématu bychom chtěli přiblížit klíčové okamžiky západního křesťanství, které předznamenaly dlouhá staletí spolužití i sporů nositelů Kristova jména. Církevní historik Tomáš Petráček si všímá toho, že i když reformace nespadla z „čistého nebe“, přesto se evropské dějiny mohly ubírat i jinou cestou.
Lutherovu osobnost pak nahlížíme očima katolického i evangelického teologa – a jejich pohledy se spíš doplňují, než vyvracejí. To by asi ještě před sto lety nebylo možné. Stejně tak by tehdy nemohla zaznít ani následující slova papeže Františka z luteránské katedrály v Lundu během jeho loňské návštěvy Švédska: „Vydali jsme se společně – katolíci a luteráni – cestou smíření… Máme možnost napravit ústřední moment svých dějin překonáním kontroverzí a nepochopení, které nám často brání vzájemně si rozumět.“
Na cestě k hlubšímu vzájemnému porozumění, aniž bychom se jedni či druzí vzdávali své vlastní identity, patří i odstraňování různých předsudků či jednostranných výkladů. Na katolické straně k nim patřilo například ztotožňování reformace s „obrazoborectvím“. Podle historika umění Jana Royta ale Luther obrazoborcem nebyl. „Podobně jako sv. Řehoř Veliký věřil v didaktickou funkci obrazu, v to, že obraz je Písmo laiků. Když jeden z Lutherových současníků reformátor Andreas Rudolf Bodenstein (zvaný Karlstadt) nechal zničit výzdobu kostelů ve Wittenberku, Luther ho za to velmi kritizoval. Sám se stavěl proti úctě k milostným a zázračným obrazům a sochám, k nimž putovaly davy poutníků s vírou v uzdravení. Konkrétně šlo o kritiku poutí k milostné soše Krásné Panny Marie v Řezně,“ upřesňuje Royt a v rozhovoru celé téma dále rozvíjí.
Nebo kdo z katolíků ví, jak luterská reformace například nahlížela na úctu ke světcům? „Luteráni věřili ve společenství svatých, avšak odmítali jejich funkci jako přímluvců u Hospodina. Pannu Marii ctili jako Bohorodičku, ale nevěřili v ni jako prostřednici a orodovnici. Na oltářích v luterských sborech nacházíme běžně postavy ze Starého a Nového zákona,“ vysvětluje Jan Royt.
Na závěr si všímáme jedné sympatické ekumenické snahy přeměnit symbolické místo rozdělení českých katolíků a evangelíků na místo smíření a naděje. Letos v poutním areálu na Bílé hoře proběhne tato ekumenická bohoslužba v neděli 5. listopadu od 17 hodin za účasti biskupa Františka Radkovského a prvního tajemníka synodního seniora Českobratrské církve evangelické Pavla Pokorného. Jako výchozí text byl v tomto jubilejním roce vybrán právě Lutherův komentář k Mariině chvalozpěvu.