Růženec jako směrovka i zábradlí

Vydání: 2008/32 Maria v životě a modlitbě křesťana, 5.8.2008, Autor: Martin T. Zikmund

O zásadním významu mariánské úcty, o jejích zdravých i nevhodných formách, o správném významu a vnitřním bohatství růžence – této znovu objevované starobylé modlitby církve – hovoříme s psychiatrem a pastorálním teologem Maxem Kašparů.

Je důležité rozlišovat mezi modlitbou k Bohu a k Marii?

Naučit se rozlišovat je důležité nejen v duchovním, ale v celém lidském životě. V tomto případě je na místě rozlišit tradiční lidovou zbožnost, která má tendenci k preferování mariánské úcty, od tradičního učení církve, která chápe Pannu Marii jako prostřednici a nikoli jako zdroj milostí. Tím jediným zdrojem je Trojjediný Bůh a Ježíšova matka je cestou k němu. Výstižně to stálo v biskupském znaku Josefa Hloucha „Per Maria ad Jesum“ (Skrze Marii k Ježíši) nebo v hesle i znaku papeže Jana Pavla II., který byl mimořádným mariánským ctitelem.
Modlitbu k Panně Marii je potřeba chápat více jako přímluvnou, zprostředkující cestu k prameni. Modlitbu k Bohu především jako přímý vztah modlícího se k onomu absolutnímu, nekonečnému, nepochopitelnému zdroji života a lásky.

V jakém smyslu je mariánská zbožnost zdravá a nutná a kdy se může stát deformovaná a škodlivá?
Nehovořil bych tolik o nutnosti jako o veliké vhodnosti mariánské úcty pro duchovní život. Maria je v duchovním životě především silným inspirujícím prvkem. A už to samo o sobě znamená mnoho.
Omlouvám se předem za několik následujících přirovnání. Nejen v duchovním, ale vůbec v celém lidském životě je zdravé vždy to, co je předmětu adekvátní. Je tedy zdravé jíst, není zdravé přejídat se nebo hladovět, je zdravé pít, nikoli se opíjet nebo žít bez tekutin. To znamená, že životodárným hodnotám dáváme místo, které jim patří. A to nejen v kvantitě, ale především ve výběru z více možností. Pokud si věřící člověk takzvaně zbožští mariánský kult, jak jsem toho občas svědkem, potom při vstupu do kostela zcela ignoruje Ježíšovu přítomnost v Eucharistii a jde rovnou doslova adorovat Mariinu nepřítomnost v dřevěné sošce.

Nevarují před takovým zbožštěním už starozákonní napomenutí?
Úskalí tohoto jevu pramení ze dvou zdrojů zároveň. Prvním je skutečnost, že lidem je od přirozenosti bližší reálná tvář sochy než tajemství ukryté v Eucharistii. S tím měl zkušenost už Mojžíš, když zjistil, že lidu putujícímu z Egypta byla bližší tvář zlatého telete než neviditelný Hospodin. Druhým pramenem tohoto jevu je vyschlý zdroj informací ze strany duchovních. Zjistí-li kněz, že mu ve farnosti chodí k soše některého světce více lidí než k přijímání Eucharistie nebo se věřící věnují opisování nesmyslných pohanských řetězových modlitbiček více než čtení Písma svatého, měl by na toto téma promluvit z kazatelny. Měl by...

Jak úzce spolu souvisí sebepochopení církve a úcta k Matce Páně?
Velice úzce. Maria je součástí církve a v jejím společenství má zvláštní postavení. Byla dána církvi samotným Ježíšem jako matka, zůstává tedy v církvi i s církví a byla vzata do nebe, aby byla pro církev nejen přímluvkyní, ale také prvotinou zaslíbení Kristových. Chápe-li církev Pannu Marii v tomto kontextu, chápe i sebe v kontextu s ní.

Růženec má být cestou ke vstřebávání Kristova tajemství. Nechybí však při modlitbě růžence více času na ztišení?
Všechno chce své. I růženec. Ti, kteří teprve objevují jeho hodnotu, potřebují na něj především čas a ticho. Růženec není cílem, ale prostředkem, a tak je také potřeba ho pochopit. Je to – použiji-li opět přirovnání – současně směrovka i zábradlí na cestě k rozjímání o tajemstvích Kristova života. Jako směrovka nám ukazuje cestu a jako zábradlí nám slouží k tomu, abychom se měli při jeho modlitbě čeho přidržet. Ti, kteří se už umí růženec modlit, dovedou to i v ruchu světa. Příkladem může být blahoslavená Tereza z Kalkaty. Ale to už chce hlubší duchovní zkušenosti.

Patří k sobě růženec a naslouchání Božího slova?
Jak kdy. Někdy ano, někdy ne. Ale abych to upřesnil. Protože růžencová tajemství z Božího slova vycházejí a o obsahu z Písma rozjímají, tak k sobě neoddělitelně patří. Mám ovšem zkušenost, že se někteří lidé během mše svaté modlí růženec, a to polohlasně, takže ruší při bohoslužbě kolemsedící – a nepřestanou ani v době, kdy se předčítá Boží slovo z kazatelny. Nemají z něho nic oni, ani ti kolem. V takovém případě k sobě naslouchání Božímu slovu a růženec zásadně nepatří.

Jak vést děti k modlitbě růžence? Znám případy dospělých, kteří se doma povinně modlili růženec, ale když odešli z domu, tak už se ho nemodlí....
Odpověděl bych krátce. Asi proto, že se ho modlili povinně. A povinnost bez lásky je vždycky mrzutá.

Lze modlitbu růžence něčím oživovat a nově ji objevovat? Kdy jste vy sám pro sebe růženec objevil? Kdy vám pomohl?
Lze. Například tím, že se Zdrávas říká a Otčenáš zpívá nebo se mezi jednotlivé desátky vloží píseň. Je možné použít růžencová zrnka také k recitaci krátkých, střelných modliteb, například „Ježíši, důvěřuji v tebe“ nebo „Přijď, Duchu Svatý, a naplň naše srdce“. Během těchto proseb se rozjímá o jejich obsahu. Zde se meze fantazii nekladou.
Pokud jde o růženec v mém životě, přistupuji k němu jako k dobré knize v knihovně. Sáhnu po ní tehdy, když cítím, že ji potřebuji. Proto se již delší dobu modlím růženec, když cítím, že na něj mám chuť. Jednou, dvakrát do týdne. A to s chutí. Jindy dám přednost třeba křížové cestě. Pomáhají mi naplnit prožívání situací a ukazují prožívané události z duchovního pohledu.

Jak skloubit modlitbu růžence s dnešní uspěchanou dobou?
Pro kterýkoliv druh systematičtější modlitby – a mezi ně patří také modlitba růžence – jsou nutné dvě podmínky: prostor a čas. Místo, kde nejsme rušeni, a doba, kterou máme k dispozici. Právě modlitba je tím, co je i v uspěchané době uzdravující. Odhlédnu--li od duchovního užitku modlitby růžence, vidím i jeho pozitivní vliv pro duševní užitek člověka. Zklidňuje, uvolňuje a naplňuje. Čas, který na jedné straně „ztratíme“ při jeho modlitbě, nalezneme i s úroky později.

Promlouvá k vám symbolika růžencových zrn a šňůry?
Mám symboly rád. Právě jejich prostřednictvím se dozvíme víc než bez nich. Šňůra je životní cesta člověka, zrnka jsou události. Někdy bolestné, jindy slavné nebo radostné – jako v růžencových tajemstvích. Zrnka jsou životní události a šňůra je víra, která jim dává smysl i tvar...


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay