Rodný domek velikána a Erben s. r. o.

Vydání: 2011/45 K. J. Erben, 2.11.2011, Autor: Aleš Palán

Tři malé světnice, pár vitrínek s fotografiemi a tiskovinami, na jejichž zhlédnutí ovšem průvodkyně nenechá návštěvníkům skoro žádný čas. Svůj předříkávaný komentář chce mít evidentně co nejdřív za sebou, expozici rychle zamknout a vrátit se k sobotní kávě. Její proslov obsahuje perly typu: „Kamarádil se s Boženou Němcovou a naučil ji česky.“ Vše je odbyto za necelou čtvrthodinku. Zhruba tak vypadá prohlídka rodného domku Karla Jaromíra Erbena ve východočeském Miletíně.

Paní průvodkyně ukáže zájemcům originální kolébku, v níž byl Erben chován, ale nevysvětlí, jak se mohla zachovat, když dům dvakrát komplet vyhořel. Pohled z okna na protější svah prý básníka inspiroval k verši „okolo lesa pole lán“. Opravdu to tak dnes vypadá, jen to moc nejde dohromady s informací, že za Erbenova mládí tu byly rozlehlé sady, v nichž jeho otec sadařil. Informace o tom, že součástí prohlídky mohou být někdejší klášterní sklepy, nezazní vůbec. Podobně jako zpráva o nedávno vydané publikaci, která se Erbenovi a Miletínu věnuje. Kdybychom prý ale přišli dřív, mohli jsme na infocentru dostat mapku loni otevřené naučné stezky, a pokud bychom po jejím absolvování odpověděli správně na otázky, i potvrzení o jejím absolvování.

Celodenně teplá voda

Infocentrum sídlí v „městské trafice“ na radničním dvorku. Má otevřeno ve všední dny od šesti ráno a zavírá brzy odpoledne. V sobotu zavírá v jedenáct, v neděli je zavřeno po celý den. My jsme v šest ráno nepřišli, a tak musíme na pětikilometrovou stezku vyrazit sami – a nestačíme se divit. Avizovaná tajná schránka v soše Polednice, v níž si prý mohou děti nechávat vzkazy, je pouhou prohlubní vydlabanou v jejím rukávu. O proporcích a výrazu samotné sochy nemluvě… Z infocedulí se pak zkoprnělý chodec dozví, který strom v aleji vysázel pan místostarosta a který „Farníci Miletín“ (s velkým písmenem). Také série snímků z brigády při sázení dubové aleje je pro milovníka Erbenova díla jistě nezbytná. Jen škoda, že se až na pár výjimek stromy neuchytily a uschly… Další „zastávkové místo“ upozorňuje na popraviště a zrušený hřbitov, kde jsou „někde“ pohřbeni také Erbenovi rodiče. Sám Erben měl šest dětí, tři zemřely, potomky měla jediná dcera. Někteří z nich prý stále žijí, ale v Miletíně už ne. „V létě tu byl pán z Austrálie a říkal, že jeho žena je přímý Erbenův rodák,“ prohlásí paní průvodkyně a má na mysli potomka. Zmatení jazyků je pro miletínský erbenův odkaz bohužel příznačné. Na vývěsce infocentra například stojí, že „stezka je dlouhá celkem 5 km a má celkem 10 zastavení“. Nechybí ani odkaz na místní autocamp „s celodenně teplou vodou“. Panna Maria Neposkvrněná je pak na informačních panelech přezdívána několika roztodivnými způsoby, kterým vévodí „P. Marie Imalculáta“. Erben by zaplakal. V Miletíně je aktivní Divadelní soubor Erben, na náměstí zvou plakáty na Divadelní Erbenův Miletín – kus vztahující se přímo k Erbenovu dílu ale na programu nenacházím. Kromě barokního Braunova mariánského sloupu dominuje prostoru secesní Erbenův památník. Na Šalounův návrh nezbyly finance, a tak město muselo vzít zavděk dílem sochaře Jindřicha Říhy s „chlapeckou postavou Génia“. Miletínským je to asi dodnes líto, protože informační deska věnuje hodně prostoru tomu, jak měla vypadat dražší verze.

Miletínské modlitbičky

Nejautentičtěji tak působí firma Erben s. r. o., která na náměstí, prý už od 19. století, peče a prodává „jediné původní a pravé“ miletínské modlitbičky. (Cukrárna naproti nabízí jinou variantu tohoto tradičního sladkého mandlového pečiva, jen o poznání zdobnější.) Starý muž za pultem říká, že na nápad připodobnit perník tvaru malé modlitební knížky přišel někdo z Erbenova rodu; když hovoří o historii tohoto podniku, používá označení „my“. Výše zmíněnou knihu o Erbenovi nabízí ke koupi, v prodejně mu visí plakát, který zve na mši za P. Jindřicha Lacinu, který v obci farářoval bezmála padesát let. „Běhal závodně 100 metrů, vedl skauty, byl hodně aktivní. Pak ho komunisti odstavili a mohl zůstat jen u rybářů,“ vzpomíná na kněze muž a z pekárny přes chodbu přinese nové plato čerstvých modlitbiček. Lákavě zavoní… Paní průvodkyně z Erbenova rodného domku sedí před zápražím svého domu a v teplém podzimním slunci usrkává kávu. Ke sto metrů vzdálenému rodnému domku K. J. Erbena míří další skupinka zájemců, dveře ale najdou uzamčeny. Mají smůlu – nejsou objednáni. Erbena prý jeho rodiště inspirovalo k sepsání některých jeho balad. K čemu by ho inspirovala návštěva tohoto místa dvě stě let po jeho narození?

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 12. – 18. února 2019

Ve jménu Boha nelze vést války

Svatý otec ve Spojených arabských emirátech podepsal Deklaraci o lidském bratrství s vrchním imámem káhirské mešity al-Azhar Ahmedem at-Tajíbem, autoritou sunnitského islámu.…

celý článek


Bombastickým vikářem nebudu

V poutním chrámu Panny Marie na Vranově byl 4. února uveden do služby generálního vikáře brněnské diecéze pomocný biskup Pavel Konzbul.

celý článek


Do Lurd dnes míří i zdraví

Lurdy zahájily Bernadettin rok. Tamní diecéze chystá ke cti mladé vizionářky pouť, mezinárodní cestu relikviáře, ale i muzikál a film.

celý článek


Odmítněme nálepkování v církvi

Stejně tak jako se v politice proti sobě vymezují konzervativní a liberální strany, jsme v dnešní době svědky toho, že se katolíci – většinou sami mezi sebou – různě nálepkují.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay