Rituály potřebuje každý z nás

Vydání: 2006/50 Vánoce, vánoce přicházejí, 11.12.2006, Autor: Jakub Hučín

Vánoční svátky nejsou jen jednou z nejdůležitějších křesťanských slavností. Mají i psychologický význam. Proto je slaví nejen křesťané, ale celá společnost a také ti, kteří o křesťanství nic nevědí.

O náboženském významu Vánoc slyší křesťané z úst duchovních hodně. I o tom, co znamenají Vánoce pro ekonomiku, také všichni vědí – bohužel až příliš dobře. Méně se už ale mluví o tom, že svátky, které za několik dní nastanou, potřebuje každá lidská duše.
Určitě se nám nepodaří v několika následujících řádcích vystihnout všechny důležité psychologické aspekty vánočních svátků, ale pokusíme se podívat alespoň na některé.
Jedním z nejvýznamnějších je jejich rituální charakter – jsou vždy ve stejný den, probíhají vždy stejným způsobem, provází je velké množství různých zvyků... I když si to ve své touze po svobodě, nezávislosti a nespoutanosti těžko připouštíme, mají pro nás rituály velký význam. Zkuste si někdy všimnout všech opakujících se rituálů, které během každého dne děláme. Mají vždy stejnou podobu, stejné prvky, vykonáváme je někdy automaticky. Pomáhají nám strukturovat den, pomáhají nám ohraničovat své činnosti, jejich začátek a konec, usnadňují nám přechod mezi různými činnostmi. Podobně je to s rituály během roku – i ročnímu cyklu dávají strukturu, i v něm nám pomáhají ohraničovat jednotlivá období, umožňují nám přecházet od jednoho k druhému. Rituály nám pomáhají poznat a prožít čas určený určitým událostem, které náš život ovlivňují a zasahují do něho.

NOVÝ ZAČÁTEK
Vánoční rituály mají zvláštní charakter. Jsou zaměřeny na prožitek sounáležitosti s druhými lidmi (třeba rituály spojené se štědrovečerní večeří), do značné míry jsou to také usmiřovací rituály, které nám pomáhají posilovat někdy oslabené vztahy (tady je samozřejmě řeč v první řadě o dárcích). Velkou roli hraje i symbolika Vánoc jako nového začátku, kdy to staré je zapomenuto a přichází něco nového. A kdo z nás by se nechtěl někdy zbavit něčeho, co je staré a co nás tíží a netoužil by v něčem začít od začátku? A co může lépe symbolizovat příslib nového začátku než narození dítěte? Možná proto jsou vánoční svátky také doprovázeny takovým množstvím očišťujících a obnovujících rituálů – mýt okna uprostřed zimy je totiž z hlediska logiky holý nesmysl, ale když si k tomu přidáme velkou potřebu člověka očistit svůj domov, najednou to smysl dává. Podobný význam mají i všechny možné snahy o předsevzetí – začít znovu, jinak, lépe...

GRUNTOVAT NEBO NE?
Bylo by určitě ideální prožít všechny vánoční rituály a nechat se jimi připravit a nést k takzvanému kouzlu Vánoc, tedy ke spočinutí v okamžiku Boží i lidské blízkosti. Někdy je jich ale příliš mnoho a nemáme na jejich přípravu, ale ani na jejich prožití, dost času. Můžeme se sice pokusit stihnout všechno (a o to se často většina z nás také snaží), ale výsledkem bude jen prázdnota, únava, podrážděnost, tedy přesný opak toho, čeho jsme chtěli dosáhnout. Které z nich vybereme, když nestihneme všechny? Potřebujeme víc zdůraznit, že se chceme s druhými usmířit a zlepšit porušené vztahy? Možná budou pro nás důležité usmiřovací rituály a symboly, jako jsou dárky, a očišťovací rituály, jako je gruntování domácnosti, necháme na jindy. Možná nebude třeba shánět tolik dárků, ale spíš prožít intenzivně společné chvíle třeba při společném jídle nebo nějaké jiné společné činnosti. Nebo potřebujeme po nějaké bolestné události prožít nový začátek a smýt to staré? Pak je možná na místě vygruntovat svoje obydlí, možná i přestavět nábytek, a nechat se tak rituálem úklidu přenést do nové etapy života.
Ne každý si dovolí vybrat z velkého množství vánočních rituálů jen některé a jiné nechat stranou. Obtížnější pozici budou mít úzkostní lidé, nebo ti, od kterých okolí se samozřejmostí očekává hory dárků, bohatou bezchybnou večeři se spoustou napečeného cukroví a zároveň vygruntováno. Vnitřní nejistota nebo velký tlak z vnějšího prostředí v člověku vytváří pocit, že nemá právo něco z toho nesplnit. V takovém okamžiku je ale na místě se zeptat sebe, anebo okolí, o co nám vlastně jde, co vlastně chceme. Jen prázdný rituál, anebo zážitek, který nám má rituál zprostředkovat? A možná stačí jen mít odvahu nechat některé věci být.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay