Půlstoletí Díla Mariina

Vydání: 2018/28 Velehradská pouť i se sv. Ludmilou, 10.7.2018, Autor: Jiří Prinz

Zcela nenápadně, v utajení před komunistickým režimem, zahájilo před 50 lety v tehdejším Československu svou činnost Hnutí fokoláre. Za tu dobu jím prošla řada významných osobností naší církve.


P. Karel Pilík.

Psal se rok 1968 a československá veřejnost se po dvaceti letech komunistického experimentu právě nadechovala ke svobodě. Uvolněné poměry umožnily rozvinout své aktivity i pronásledované církvi. V horkém létě toho roku se tak ve Vysokých Tatrách uskutečňuje první „československá“ mariapoli – odpočinkové, ale zároveň i formační setkání členů Hnutí fokoláre.

Původ Díla Mariina, jak se také Hnutí fokoláre říká, sahá do dramatických let druhé světové války. V italském Tridentu tehdy třiadvacetiletá dívka Chiara Lubichová objevuje nový způsob křesťanského života.

Nový „životní styl“, s nímž přichází, je přímou reakcí na válečné hrůzy té doby; nese jej myšlenka jednoty, univerzálního bratrství, jehož cílem je napomáhat rozdělenému lidstvu vytvořit jednu velkou rodinu. Ostatně samo italské slovo „focolare“ znamená v češtině „krb“ či „ohniště“, tedy místo, kolem něhož se odpradávna rodina schází. Na rodinném principu je pak uspořádán i celý život Hnutí: v malých „rodinných“ skupinkách se setkávají děti, mládež i nejrůznější skupiny dospělých přátel Díla Mariina.

Plamen smíření zažehnutý v letech válečného běsnění v Itálii se pak postupně šířil do všech světadílů. Dnes je Hnutí fokoláre přítomné ve více než 180 zemích světa, Českou republiku nevyjímaje.

Na počátku stál mukl

Klíčovou roli v českém fokolarínském hnutí sehrál v uplynulém půlstoletí kněz P. Karel Pilík. Syn pražského řezníka, který v 17 letech prodělal hlubokou konverzi a proti otcově vůli vstoupil do semináře, stál u samých počátků české fokolarínské komunity. Rozhodující roli v tom sehrála doba jeho věznění v komunistickém žaláři. „Tam snil spolu s dalšími kněžskými spoluvězni o spiritualitě, která by byla založena na opravdové lásce k Ježíšovu kříži a byla výrazně mariánská. Několik let po propuštění ji objevil ve spiritualitě Díla Mariina, s níž se setkal v NDR a pak ji více poznal při cestě do Itálie na podzim 1968,“ říká fokolarínský kněz Jiří Kratochvíl.

Jak dodává, farnost sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, kde v tu dobu Karel Pilík působil, se okamžitě stala neformálním centrem českých fokolarínů. „Dosah jeho působení byl obrovský. Vynikal v mnoha směrech, byl také jedním z blízkých spolupracovníků kardinála Tomáška. Ten ho po změně režimu jmenoval rektorem obnoveného pražského semináře. Později krátce působil ve stejné službě i na římské koleji Nepomucenum. Zemřel 1. dubna 2007 se vzkazem ,Pokračovat‘,“ říká P. Kratochvíl.

Spiritualita Hnutí fokoláre oslovila i mnoho našich kněží a mezi nimi i nynějšího olomouckého arcibiskupa. Na snímku (zleva) jsou kněží Karel Pilík, Jan Kutáč, Jan Graubner a Pavel Jančík. Snímek archiv Hnutí fokoláre
 

Posila ze zahraničí

Koncem 60. let se hledala možnost, jak by mohl do Československa natrvalo přijít zkušený zahraniční fokolarín nebo fokolarínka. Jako schůdná cesta se ukázalo studium jazyka. Tak se v roce 1969 dostala do Bratislavy Italka Maria Teresa Cifaldi, která měla vytvářet spojení mezi všemi, kdo u nás Hnutí poznali, a zároveň udržovat v rámci možností kontakt s Chiarou Lubichovou a s centrem v Římě.

„Pro Teresu to byl krok do absolutního neznáma, a dokonce ani nevěděla, zda se bude moci někdy vrátit zpět. Měla v živé paměti fokolarína Guida Mirtiho, který byl v roce 1963 v Praze několik měsíců vězněn. Ale držela se své osvědčené zásady: mít postoj lásky ke všem,“ vzpomíná P. Jiří Kratochvíl. Maria Teresa Cifaldi u nás zůstala až do roku 2011. Za její věrnou a oddanou službu jí papež Jan Pavel II. udělil čestný titul „Dáma Řádu sv. Řehoře Velikého“. Dnes žije ve fokoláre v italském Tridentu, tedy tam, kde Hnutí vzniklo.

Josef Lux: Usmívejte se a neplačte

Představitelé Hnutí fokoláre ovlivnili po roce 1989 výrazně nejen církevní, ale i společenský život u nás. Jedním z nejvlivnějších fokolarínů 90. let byl lidovecký politik Josef Lux. Ten se seznámil se spiritualitou hnutí koncem 70. let v rodné Chocni, kde pracoval jako zootechnik. Věrný fokolarínským ideálům zůstal i po pádu komunismu, kdy stál dlouhá léta v čele KDU-ČSL a zastával ministerský post.

„Byl přesvědčen, že politika může být očištěna lidmi ochotnými k osobní oběti. V jeho pracovně visel velký obraz Ježíše ukřižovaného a opuštěného; chtěl ho mít stále před sebou, zvláště během intenzivních jednání. Manželka Věra a šest dětí byly pro něho vždy velkou oporou,“ prozrazuje P. Jiří Kratochvíl. A připomíná Luxovu osobní statečnost, s níž nakonec čelil i smrtelné nemoci. „Přestože si byl vědom vážnosti své situace, byl pokojný a žádal své nejbližší, aby se za něj modlili. A dodal: ‚Usmívejte se, neplačte.‘ Tato věta se stala jeho závětí. Zemřel 21. listopadu 1999 ve věku 43 let.“

JIŘÍ PRINZ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay