Posláním křesťana je pracovat s církví i obcí

Vydání: 2007/18 Křesťan a regionální politika, 2.5.2007

Je to jen pár dnů, co jsem potkal myslivce, který se mi pochlubil, že pro svůj myslivecký spolek loni odpracoval 350 brigádnických hodin. V tomto množství je to asi ojedinělý případ, ale zjišťuji, že těch, kteří věnují „svému“ spolku 50 až 100 hodin brigádnické práce ročně je mezi lidmi poměrně dost.

Téměř každá vesnice má skupinu dobrovolných hasičů, kteří odvádí „pro veřejné blaho“ hodiny a hodiny dobrovolné práce. Nejde zapomenout ani na sportovní kluby, které existují na podobných principech. Když jsem pořádal v jedné obci kulturně-společenskou akci, tak to byli místní volejbalisté a fotbalisté, kteří se dobrovolně přihlásili k pomoci. Je pak naprosto pochopitelné, že v komunálních volbách najdeme vedle sebe kandidátky volejbalistů, myslivců a různých občanských sdružení až po tradiční politické strany, které se ale někdy objevují jen tak do počtu.
A tak ty různé spolky obdivuji, s jakým nasazením se jejich členové angažují nejen v zajištění vlastní existence, ale jak se se stejným zápalem snaží, když jde o život obce. A jak často tihle „neznabozi“ (jak je někdy hanlivě nazýváme), které večer potkáte v místní hospodě u piva, spolehlivě pomůžou i faráři!

DUCHOVNÍ OBEZITA
Nechci si stěžovat. Možná to trochu zveličuji, ale pozoruji, že my věřící jsme stále apatičtí, bez života a bez ducha. Doktor by takový stav diagnostikoval jako nemoc a já si skutečně myslím, že nemocni jsme. Ta nemoc se jmenuje duchovní obezita.
O tělesné obezitě se píše a mluví na každém kroku. Četl jsem nedávno, že Češi jsou druhým nejtlustším národem v Evropě.

Pomáhá pohyb
Na špičce pak jsme s bezbožností – v tom jsme mistři. A myslím, že to spolu souvisí: jsme zkrátka duchovně obézní. Za léta jsme nabrali „duchovní tuk“, soustředili jsme se na budování sebe sama místo toho, abychom působili jako křesťané ve světě okolo nás. A tak jsme tloustli a tloustli. Proto dnes stojíme na místě, bolavé klouby už nám mnoho pohybu nedopřejí.
Jak z toho ven? Pomohl by nám, stejně jako při tloušťce tělesné, pohyb. Všechno, co žije, se pohybuje. Pouze tak tuto duchovní tukovou hmotu proměníme v duchovní svalovinu.
Měli bychom vyjít ven, do světa – to je naše poslání. V našich myslích bychom neměli mít blaho církve nebo své blaho, ale blaho nás všech – to má být naším cílem. Posláním křesťana není pracovat pro církev či pro obec. Posláním křesťana je pracovat s církví a s obcí. Jsme součástí církve, obce, této země. V brzké době budeme slavit slavnost Seslání Ducha Svatého. Ten Duch byl na nás vylit! Ten Duch, který dává život, který vším pohybuje. Ukažme, že ho skutečně máme, nedejme se zahanbit myslivci nebo dobrovolnými hasiči.
ZBIGNIEW CZENDLIK Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay