Ponrepo nebyl první. Dřív promítali v Brně

Vydání: 2007/46 Česká kina po 100 letech, 13.11.2007, Autor: Aleš Palán

„Scény s oslepující nádherou a fantazií v okouzlujících barvách. Obecenstvo při jednom obraze pláče, při druhém propuká v bouřlivý smích.“ Těmito nabubřelými proklamacemi lákal na začátku 20. století Viktor Ponrepo zvědavce do svého kočovného kinematografu. Postavy na plátně zatím nemluvily, děj nepodbarvovala ani živá klavírní produkce, nýbrž promítačův komentář, o „okouzlujících barvách“ nemohlo být ani řeči. Přesto šlo o něco jedinečného: ty obrázky se hýbaly!

Ponrepův slavný den přišel 15. září 1907, kdy v Karlově ulici v Praze otevřel svůj „podnik živých fotografií“. Ano: je to už 100 let, kdy začal promítat první stálý český biograf. Nedávné oslavy tohoto jubilea zůstávají čtenářům ještě v živé paměti.
Toto výročí má ovšem jedno velké ale. Ponrepův biograf nebyl prvním svého druhu na našem území! Již 8. června 1907 – tedy o čtvrt roku dřív – začal v Brně Dominik Morgenstern provozovat biograf s názvem The Empire Bio Co. Proč bylo českou filmovou historií Morgensternovi jeho prvenství upřeno? Z toho nejprostšího a nejhanebnějšího důvodu: Morgenstern byl totiž Němec... Ostatně: Ponrepo nebyl ani prvním průkopníkem, který by se svým bioskopem jezdil po venkovských štacích. Už v roce 1896 byl vydán první živnostenský list k promítání po hospodách a boudách panu Ignáci Schächtelovi – dalšímu Němci.

Pašijové hry
Na tom, že vůbec první filmová představení na našem území mohli vidět diváci v Karlových Varech a Praze už v roce 1896, se historikové naštěstí shodnou. Diskuse se nevedou ani o tom, kdy se u nás poprvé natáčelo. Bylo to před 110 lety a předmětem zájmu filmařů bylo tradiční divadelní představení Pašijových her na Šumavě. Církevní motivy najdeme i u některých českých němých filmů, např. historického dramatu Stavitel chrámu či příběhu ze současnosti Varhaník u sv. Víta.
Česká kinematografie vždy stála – snad kromě několika roků na konci šedesátých let – ve stínu kinematografií jiných zemí. Přesto už v jejích počátcích najdeme jména minimálně evropského formátu. Podstatný podíl na etablování filmové produkce mělo vybudování Barrandovských ateliérů ve třicátých letech.
Počet natočených snímků nadále rostl. Stoupal i počet kin. Nejvíc jich na našem území bylo v roce 1965 – plných 3710. Nyní jich je zhruba 500, stovka letních kin a dvacet multiplexů. Je to málo, nebo hodně? Ohrožují multikina filmovou produkci? Zůstává dost prostoru pro nekomerční a duchovní filmy? Pojďme se do českých kinosálů podívat.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay