Pomni, abys den sváteční světil

Vydání: 2017/20 Svíce prozářily Fatimu, 16.5.2017, Autor: Martin T. Zikmund

„Osmý den schází nám,“ zpívá skupina Olympic a vyjadřuje pocity řady z nás, kterým se pořád nedostává času. Jako by ten týden, který nám byl dán do vínku, byl příliš krátký. Jako by celý náš život byl příliš krátký.


Mnohé děti z věřících rodin si neděli bez účasti na mši už ani neumějí představit. Snímek Člověk a víra / Martina Řehořová

Ale možná je tajemství času lidského života skryto právě v onom sedmém, odděleném dni (ať už v židovské sobotě, nebo v křesťanské neděli), jehož si dost nevážíme. Neměli bychom znovu začít doceňovat onen rytmus šesti pracovních dní a jednoho dne odděleného? Třeba jako naši respondenti v anketě.

Předpoklad pro obnovu víry

Co pro nás může neděle znamenat? Čas pro bohoslužbu, pro rodinu, pro odpočinek, pro vztahy, pro cosi, co se vzpírá našemu kalkulu a potřebě výkonu. Vždyť už první kamenná deska Desatera vybízela Izrael ke svěcení sedmého dne. Od počátku existence Božího lidu měl mít tento sedmý, oddělený den zvláštní, privilegované postavení mezi jinými. A skutečně: kdykoli bylo třeba obnovit víru Izraele, vraceli se Židé nejprve ke svěcení šabatu, jak sobotu nazývají. O židovské úctě k sedmému dni píše ve svém článku Aleš Weiss z Židovského muzea v Praze.

Den vděčnosti

Platí to i pro křesťany. Pán Ježíš sám dodržoval sedmý den a navštěvoval o sobotách synagogy, jen se vymezoval vůči zákonickému pojetí, které se pohoršovalo nad tím, že někdo v sobotu zachraňoval či uzdravoval. „Vždyť sobota je učiněna pro člověka, nikoli člověk pro sobotu.“ Proto i dnes existují služby potřebným, které musejí fungovat i v sedmý den. To jsou ale výjimky.

Křesťané se už nescházeli v sobotu, ale v neděli – na památku Ježíšova vzkříšení. Zprvu to nebyl den odpočinku, jejich shromáždění se proto konala až večer. Ale už císař Konstantin v roce 321 prohlásil neděli (dies solis, den slunce) za svátek, takže křesťanská neděle mohla Ježíšovým vyznavačům plnohodnotně nahradit židovskou sobotu.

V dnešní splašené době se o to víc potřebujeme zastavit a navrátit k této staré moudrosti cyklu šesti a jednoho dne. Neděle nás totiž upomíná na smysl a cíl našeho pobývání na zemi, ukotvuje nás v čase, který je nám dán, a rozkřesává v nás vděčnost za dar života i za dar spásy. V neděli nevyděláváme, v neděli dostáváme.

MARTIN T. ZIKMUND
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 25 19. – 25. června 2018

Chudoba hrozí pětině mladých lidí

Pětinu mladých lidí v Česku, což je asi 300 tisíc, ohrožuje chudoba. Vyplývá to z průzkumu, který pro Charitu ČR a Českou biskupskou konferenci zpracovala agentura Median.…

celý článek


Pane, nauč nás modlit se

Aktuální téma Katolického týdeníku se z různých úhlů věnuje modlitbě a jazyku. Skrze oboje bychom měli duchovně růst. Pro sebe i pro ty, které máme rádi a kterým sloužíme.

celý článek


Do Panamy k Jezulátku

Jaké to bude v Panamě? Setkání mládeže s papežem se tam sice uskuteční až příští rok, ale vedoucí Sekce pro mládež P. Kamil Strak začal minulý týden přípravy přímo…

celý článek


Italové si vždycky nějak pomohou

Diplomat a bývalý arcibiskup Trenta (Tridentu) LUIGI BRESSAN nedávno navštívil Prahu spolu se stovkou obyvatel severoitalského horského regionu v údolí Valle di Ledro. Přijeli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay