Pomni, abys den sváteční světil

Vydání: 2017/20 Svíce prozářily Fatimu, 16.5.2017, Autor: Martin T. Zikmund

„Osmý den schází nám,“ zpívá skupina Olympic a vyjadřuje pocity řady z nás, kterým se pořád nedostává času. Jako by ten týden, který nám byl dán do vínku, byl příliš krátký. Jako by celý náš život byl příliš krátký.


Mnohé děti z věřících rodin si neděli bez účasti na mši už ani neumějí představit. Snímek Člověk a víra / Martina Řehořová

Ale možná je tajemství času lidského života skryto právě v onom sedmém, odděleném dni (ať už v židovské sobotě, nebo v křesťanské neděli), jehož si dost nevážíme. Neměli bychom znovu začít doceňovat onen rytmus šesti pracovních dní a jednoho dne odděleného? Třeba jako naši respondenti v anketě.

Předpoklad pro obnovu víry

Co pro nás může neděle znamenat? Čas pro bohoslužbu, pro rodinu, pro odpočinek, pro vztahy, pro cosi, co se vzpírá našemu kalkulu a potřebě výkonu. Vždyť už první kamenná deska Desatera vybízela Izrael ke svěcení sedmého dne. Od počátku existence Božího lidu měl mít tento sedmý, oddělený den zvláštní, privilegované postavení mezi jinými. A skutečně: kdykoli bylo třeba obnovit víru Izraele, vraceli se Židé nejprve ke svěcení šabatu, jak sobotu nazývají. O židovské úctě k sedmému dni píše ve svém článku Aleš Weiss z Židovského muzea v Praze.

Den vděčnosti

Platí to i pro křesťany. Pán Ježíš sám dodržoval sedmý den a navštěvoval o sobotách synagogy, jen se vymezoval vůči zákonickému pojetí, které se pohoršovalo nad tím, že někdo v sobotu zachraňoval či uzdravoval. „Vždyť sobota je učiněna pro člověka, nikoli člověk pro sobotu.“ Proto i dnes existují služby potřebným, které musejí fungovat i v sedmý den. To jsou ale výjimky.

Křesťané se už nescházeli v sobotu, ale v neděli – na památku Ježíšova vzkříšení. Zprvu to nebyl den odpočinku, jejich shromáždění se proto konala až večer. Ale už císař Konstantin v roce 321 prohlásil neděli (dies solis, den slunce) za svátek, takže křesťanská neděle mohla Ježíšovým vyznavačům plnohodnotně nahradit židovskou sobotu.

V dnešní splašené době se o to víc potřebujeme zastavit a navrátit k této staré moudrosti cyklu šesti a jednoho dne. Neděle nás totiž upomíná na smysl a cíl našeho pobývání na zemi, ukotvuje nás v čase, který je nám dán, a rozkřesává v nás vděčnost za dar života i za dar spásy. V neděli nevyděláváme, v neděli dostáváme.

MARTIN T. ZIKMUND
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 28 9. – 15. července 2019

Velehrad: Dávejme ze sebe to nejlepší

Staletími prověřená díla i zbrusu nové výtvory provázely letošní velehradské slavnosti.

celý článek


O katolických knihách budoucnosti

Jaké knihy nabízet dnešním čtenářům, v jaké podobě je vydávat a jak přitom ekonomicky obstát – tím se zabývali zástupci několika desítek nakladatelství z různých…

celý článek


Víra na stříbrném plátně

Filmy mohou, stejně jako další média a sdělovací prostředky, duchovně promlouvat ke svému publiku. Jejich vliv navíc stále roste, a nabízí tak příležitost k oslovení…

celý článek


Celá církev má být charismatická

Se známým slovenským knězem, redemptoristou P. MICHALEM ZAMKOVSKÝM, jsme hovořili o charismatické obnově, křtu v Duchu Svatém a o lidových misiích.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay