Vydání: 2007/16 Současná dětská kniha: kvalita či kýč?, 16.4.2007, Autor: Zuzana Burdová

1. O jaký titul z vašeho nakladatelství je v sekci pro děti největší zájem a proč?
2. Který ze současných autorů knížek je podle vás schopen předávat dětem hodnoty srozumitelným jazykem?
3. Obecně se říká, že děti málo čtou. Máte nějaký recept, jak je k literatuře přivést?

Pavel Mareš, Karmelitánské nakladatelství
1. Mezi knihami pro mladší děti je z našeho nakladatelství největší zájem o knížku Ivana Renče Kytice z královské zahrady s podtitulem Příběhy svatých ochránců Čech a Moravy pro děti (s ilustracemi Zdeňky Krejčové). U čtenářů, kteří už nahlížejí do knihovny rodičům, tedy přibližně u dvanáctiletých a starších, je oblíbena publikace Lois Rockové Ježíš – encyklopedie. Knížka o zemských patronech, o tom, co zažili a čím nás zaujmou i dnes, je ideální pro večerní setkání rodičů či prarodičů s dětmi a vnoučaty. Důležité jsou také krásné obrázky. Starší děti milují nové věci a rády si rozšiřují obzory – a ježíšovská encyklopedie splňuje tento jejich nárok. Nevěřící děti může přivést k vážnějšímu zájmu o víru spolužá- ků.

2. Velmi dobře se to daří Ivanu Renčovi a také Oldřichu Seluckému. Jeho knížka Pavel, dobrodruh víry se dočkala i animované podoby. Za pěknou knihu, kterou mohou mít „ve společném vlastnictví“ mladší i starší sourozenci, považujeme Katedrálu moudrého písaře. Vyprávění biblických příběhů tu doplňují srozumitelná vysvětlení obtížnějších míst (symboly, války, zázraky, oběti aj.). U knih pro dospívající se trochu zapomíná na naši Hanu Bořkovcovou, která psala pěkné knížky o radostech i starostech dospívajících dívek, aniž by se jim snažila podbízet nebo z nich dělala předčasně dospělé „moderní ženy“. Z cizích jsou zajímavé a přínosné knihy Josteina Gaardera (Kouzelný kalendář, Sofiin svět, Dívka s pomeranči). Napsat dobrou knížku pro „puberťáky“ je asi jedna z nejtěžších věcí na světě. Tito mladí lidé jsou nejen nároční a kritičtí, ale také odvážní, upřímní a pravdiví. Nedají se jen tak oklamat!

3. Žádné násilí, ale vlastní příklad! My zase tolik nevíme, jestli čtou děti méně – to je trochu módní klišé. Jistě víme jen to, že pokud nečtou rodiče, s dětmi to nebude o moc lepší. Ne že to za mě, maminku nebo tatínka, zařídí škola, babička, učitel náboženství a jiní „profíci“... Spolehlivě fungují spíše společně prožité večery, odpoledne, víkendy s knížkou v ruce. Nenakládejme dnes na děti tolik kroužků, aby se od každého trochu naučily to, co si mnohdy jen vysnili jejich rodiče. Knížky a čtení rozvíjejí fantazii, city, vůli, vkus, intelekt a také víru už v mnohem ranějším období, než si možná myslíme.

Marie Válková, nakladatelství Vyšehrad
1. Jsou to tituly paní Jiřiny Rákosníkové, v nichž se zřejmě podařilo spojit půvabný text, kterému děti rozumějí, se zpěvností lidové písně, která je pořád lidem blízká, i když si to tak docela neuvědomují. Rodiče neustále hledají něco, co by mohli bez odborného vzdělání použít při hraní s dětmi. A samozřejmě nejen rodiče. Knížky paní Rákosníkové oslovují, podle mého názoru, jak starší děti předškolního věku, tak i děti v prvních třídách základní školy.

2. Bohužel neznám tvorbu pro děti tak dobře, ale pokud bych to měla odhadnout, sázela bych na autora, který nebude dělat z dětí hlupáky a bude počítat s tím, že má před sebou celého člověka, který je jenom ještě malý. Děti milují humor, tajemno a hraní se slovy, příběhy, v nichž by samy rády pobývaly.

3. Děti málo čtou, protože mají spoustu jiné zábavy, která jim čtení nahrazuje. Většina dětí proto potřebuje, aby je ke čtení někdo přivedl, ať už rodiče a jiní členové rodiny, kteří jim budou číst, nebo dobrý učitel, který si dá tu práci a pokusí se dát dětem něco navíc. Dobré jsou také akce připravované knihovnami. U čtení jde ovšem o to, aby dítě nevzalo příběh jenom jako informaci, ale aby si dokázalo vytvářet se čteným příběhem svět vlastní fantazie. To je potom to pravé čtení, které vede k rozvoji myšlení, k bohatosti vyjadřování, k porozumění různým rovinám textu. Myslím, že základem je, aby někdo, k němuž má dítě blízko, mladému čtenáři ukázal cestu ke knize jako k oknu do jiných světů, jako k setkání s lidmi, s nimiž si takto může povídat.

Zdeněk Jančařík, nakladatelství Portál
1. Nakladatelství Portál vydává spíš knihy pro rodiče než přímo pro děti. Pro starší děti jsou úspěšné knihy manželů Smolíkových (Ve škole straší a Chyťte Bycha).

2. Jednoznačně Pavel Šrut.

3. Digitalizace mediálního prostředí vede k ledabylosti četby, čtou se často jen úryvky, výtahy a obsahy. Hodně záleží na rodinné výchově, zda rodiče čtou dětem před spaním, zda vůbec sami čtou a jsou tak svým dětem příkladem, hodně zmůžou i nadšení kantoři na školách, kteří zapalují děti pro četbu.