Pohádky se špatným koncem, nebo se směšným ďáblem?

Vydání: 2011/30 Ďábel v pohádkách, 20.7.2011, Autor: Aleš Palán

„Dnes už to není, co to bývalo,“ povzdechne si čas od času mnohý pamětník a dodá: „Za mého mládí to bylo něco onačejšího.“ Může mít na mysli kvalitu zednických prací našich řemeslníků, ohleduplnost nejmladší generace při cestování hromadnou dopravou nebo cenu půllitru piva. Ale mohl by mluvit i o pojetí čerta v dětské literatuře. Ani on už zkrátka není takový, jaký kdysi býval…

Možná to jeden čas pedagogové a autoři knih pro mládež trochu přeháněli: ďábel byl vykreslován výhradně v těch nejtemnějších barvách, bez odstínů a možnosti, aby čtenář zlo sám odhalil. Zlo bylo vždy principiální, jasně rozpoznatelné, mělo děsit a varovat – nic jiného se od něj v literárním zpracování neočekávalo. V pohádkách a knihách pro děti už tuplem ne. V těchto příbězích bylo jasně dané, že zaplést se se zlem se nevyplácí, z jeho sevření se už člověk sám nedostane. Nenechme se mýlit pohádkami Boženy Němcové a dalšími, které dnes pokládáme za klasické. I ty už byly často jejich pisateli upravované, aby byly přijatelnější pro měšťanské publikum. (A nedělo se to jen v českém prostředí, ale například i ve Francii.) Pohádky a příběhy, které se vyprávěly za dlouhých večerů ve vesnických staveních, ve své autentické podobě opravdu často děsily – a nejednou končily špatně. Člověk se v takovém příběhu zapletl se zlem, třeba nechtě, a jeho duše propadla peklu – nepřišlo žádné vysvobození na poslední chvíli. Opravdu zbýval jen pláč a skřípění zubů?

Ukázat linii mezi dobrým a zlým

Kam se dnes ten pohádkový archetyp zla poděl? V populárním filmu čertík trapně poskakuje, pitvoří se, koktá a je všem pro smích. Chvílemi dokonce budí soucit – považte: člověku je líto ďábla! Kdo má trochu pod čepicí, dostane se na kobylku i mnohému čertovi ze starší literatury. Hloupý Honza nepřechytračí jen pana krále, ale i vládce podzemní říše. Všem jim vytře zrak a ukáže, že našinec si vždycky poradí. Skutečně vždycky? Co je smyslem dětských knížek, pokud se v této úvaze pohybujeme v polaritě dobro – zlo? Upozornit na hrozící nebezpečí, nebo spíš povzbudit důvěru ve vlastní schopnosti? Jasně ukázat linii mezi dobrým a zlým, nebo spíš čtenáře přivést k tomu, aby si začal uvědomovat, že tato hranice bývá někdy hodně porézní a nejednoznačná? Na tyto a další otázky se pokoušíme odpovědět na této dvoustránce. Zabýváme se jimi z pohledu autora dětské literatury, teologa, psychologa a samozřejmě i čtenáře a posluchače. Vykročme tedy na výpravu za zlem – naštěstí jen tím, jak je prezentováno v dětské literatuře.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay