Pohádky se špatným koncem, nebo se směšným ďáblem?

Vydání: 2011/30 Ďábel v pohádkách, 20.7.2011, Autor: Aleš Palán

„Dnes už to není, co to bývalo,“ povzdechne si čas od času mnohý pamětník a dodá: „Za mého mládí to bylo něco onačejšího.“ Může mít na mysli kvalitu zednických prací našich řemeslníků, ohleduplnost nejmladší generace při cestování hromadnou dopravou nebo cenu půllitru piva. Ale mohl by mluvit i o pojetí čerta v dětské literatuře. Ani on už zkrátka není takový, jaký kdysi býval…

Možná to jeden čas pedagogové a autoři knih pro mládež trochu přeháněli: ďábel byl vykreslován výhradně v těch nejtemnějších barvách, bez odstínů a možnosti, aby čtenář zlo sám odhalil. Zlo bylo vždy principiální, jasně rozpoznatelné, mělo děsit a varovat – nic jiného se od něj v literárním zpracování neočekávalo. V pohádkách a knihách pro děti už tuplem ne. V těchto příbězích bylo jasně dané, že zaplést se se zlem se nevyplácí, z jeho sevření se už člověk sám nedostane. Nenechme se mýlit pohádkami Boženy Němcové a dalšími, které dnes pokládáme za klasické. I ty už byly často jejich pisateli upravované, aby byly přijatelnější pro měšťanské publikum. (A nedělo se to jen v českém prostředí, ale například i ve Francii.) Pohádky a příběhy, které se vyprávěly za dlouhých večerů ve vesnických staveních, ve své autentické podobě opravdu často děsily – a nejednou končily špatně. Člověk se v takovém příběhu zapletl se zlem, třeba nechtě, a jeho duše propadla peklu – nepřišlo žádné vysvobození na poslední chvíli. Opravdu zbýval jen pláč a skřípění zubů?

Ukázat linii mezi dobrým a zlým

Kam se dnes ten pohádkový archetyp zla poděl? V populárním filmu čertík trapně poskakuje, pitvoří se, koktá a je všem pro smích. Chvílemi dokonce budí soucit – považte: člověku je líto ďábla! Kdo má trochu pod čepicí, dostane se na kobylku i mnohému čertovi ze starší literatury. Hloupý Honza nepřechytračí jen pana krále, ale i vládce podzemní říše. Všem jim vytře zrak a ukáže, že našinec si vždycky poradí. Skutečně vždycky? Co je smyslem dětských knížek, pokud se v této úvaze pohybujeme v polaritě dobro – zlo? Upozornit na hrozící nebezpečí, nebo spíš povzbudit důvěru ve vlastní schopnosti? Jasně ukázat linii mezi dobrým a zlým, nebo spíš čtenáře přivést k tomu, aby si začal uvědomovat, že tato hranice bývá někdy hodně porézní a nejednoznačná? Na tyto a další otázky se pokoušíme odpovědět na této dvoustránce. Zabýváme se jimi z pohledu autora dětské literatury, teologa, psychologa a samozřejmě i čtenáře a posluchače. Vykročme tedy na výpravu za zlem – naštěstí jen tím, jak je prezentováno v dětské literatuře.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay