Osvětim: místo dodnes poznamenané

Vydání: 2011/13 Koncentrační tábory, 24.3.2011, Autor: Aleš Palán

Světoznámý psychiatr Viktor Emanuel Frankl hovoří o tom, že každé zlo, kterému je člověk v určitém okamžiku vystaven, vnímá jako zlo absolutní. To, nad čím by jiný mávl rukou, je pro něj křížem, který už nedokáže unést.

Copak Frankl klade na roveň zlomenou ruku a smrtelnou nemoc? Copak srovnává hádku se sousedem s peklem koncentračních táborů? Ne, jen poukazuje na to, že bolest (včetně bolesti v duši) je nezměřitelná a neporovnatelná s jinou bolestí. A že může mít svůj smysl. Na tuto myšlenku Frankl nepřišel v zakouřené vídeňské kavárně, nýbrž právě v koncentračních táborech Terezín a Osvětim. Tábory, do nichž určitá diktatura zlovolně a bez soudu internuje své občany, jsou bohužel záležitostí velmi starou. Termín koncentrační tábor je v evropském kontextu spojován zejména s nacistickým Německem a bolševickým Sovětským svazem. S vyhlazovacími lágry se ovšem v různých podobách a různých obdobích setkáváme po celém světě: v Kambodži, Chile, Čečensku, Bosně, Severní Koreji… Poprvé byl termín koncentrační tábor použit v roce 1896 na Kubě. Symbolem organizovaného zla se ale stalo jedno jediné slovo a dodnes z něj jde mráz po zádech: Osvětim.

Duchovní smog

Večer to místo vypadá jako trochu naddimenzovaná průmyslová zóna. Velká prázdná parkoviště, ploty, které náhle začínají a oddělují od sebe jen dva pusté prostory, spousta kolejnic, které dnes nemají žádný účel. Oprýskané reklamy na prodej alkoholu a nevkusná hospoda, kde ve studeném večeru nesedí vůbec nikdo, jen naplno hraje televize. Brána lágru s nápisem Arbeit macht frei se otevře až ráno, ale už teď je člověk vlastně v expozici – i tato část Osvětimi sloužila jako součást tábora: vězni sem chodili pracovat a bydleli tu někteří dozorci. V devět večer tu člověk nepotká živou duši. Vlastně samotné město Osvětim leží pár kilometrů za řekou, tam jsou obchody, restaurace, snad tam zaznívá i smích… Tady jako duchovní smog leží jen vzpomínka na nezměrné utrpení nevinných lidí. Do Osvětimi přijíždějí ročně statisíce návštěvníků z celého světa. I v zimě tu bývá plno, naštěstí ale jen odpoledne. Večer všichni odjedou, snad mají pocit, že v Osvětimi není kromě samotného areálu koncentračního tábora nic k vidění. Zájezdy tak přehlédnou rampu, kam přijížděly vlaky plné zoufalých lidí a odkud odjížděly prázdné. Neprojdou desítkami pobořených objektů, které roztroušeně stojí v okolí a ve čtyřicátých letech se určitou měrou podílely na hrůzném mechanismu likvidace vězňů. Neuvidí novostavby těch několika rodinných domků, které stojí na planině směrující k druhému táboru Auschwitz II. – Birkenau. Přitom právě tady, v Březince, byl v plynových komorách zavražděn milion lidí, tady v dobách nejvýkonnější „produkce“ lágru zabíjeli osm tisíc lidí denně, tady prováděl své zrůdné pokusy doktor Mengele. Některé objekty komplexu lágru Auschwitz leží několik kilometrů stranou. Temnou minulostí je tak poznamenáno území stovek hektarů.

Protézy, brýle, boty…

Vlastní lágr Auschwitz I. (Poláci při označení koncentráků dnes důsledně používají německé názvy) otvírá své brány brzy ráno. Stojí za to si přivstat, když tu ještě nejsou davy turistů. Člověk projde známou branou s nápisem Práce osvobozuje, nahlédne do oken baráků, z fotografií a informačních panelů se dozví hrůzná čísla a údaje. V usebrání pak může pocítit, že atmosféra zla ze zdí baráků a mučíren dodnes nevyprchala. Může se v klidu zamyslet a pomodlit. Měl by to udělat… „V areálu bývalého koncentračního tábora byly po osvobození nalezeny tisíce věcí patřících Židům zavražděným v táboře: zavazadla (některá opatřená jménem a adresou), židovské modlitební šály – tality, protézy, brýle, boty apod. V sbírkách Muzea se také nacházejí dokumenty, fotografie i výtvarná díla, jak vytvořená ilegálně vězni v táboře, tak i díla poválečná,“ vypočítává průvodce koncentračním táborem, který je k dispozici i v češtině. Popisky u jednotlivých exponátů jsou pak v polštině, hebrejštině a angličtině. Ani ten, kdo žádný z těchto jazyků neovládá, však nemůže nero- zumět.

Navzdory hrůzám válek

Dveře do baráku číslo 4 jsou pootevřené. Uprostřed dlouhá úzká chodba, po stranách místnosti, kde se tísnily stovky vysílených a zbídačených vězňů. Měli hlad, byla jim zima, trpěli nemocemi (oblast byla mimo jiné malarickým územím), soustavně byli mučeni a ponižováni. Ty kamenné schody do prvního patra neprošlapaly zřejmě jen kroky návštěvníků, ale i těchto vězňů. Nahoře je zšeřelá místnost se zatemněnými okny. Za sklem je „exponát“, který žádný popisek nepotřebuje. Lidské vlasy. Hromady, úplná hora lidských vlasů! Krátké i dlouhé, světlé i tmavé, mužské, ženské, dětské… Po osvobození Osvětimi se jich našlo na sedm tisíc kilogramů! Analýza prokázala, že obsahují stopy kyanovodíku. Z vlasů zplynovaných nebožáků nechávali nacisté vyrábět třeba plátno. Dokážeme si to představit? Obléci se do košile ze zavražděných Židů? Další sál, další „exponát“. Kufry, stovky kufrů, s nimiž lidi do Osvětimi přijeli a kam si uložili to nejcennější. Často to nebyly ani tak šperky, jako spíš rodinné fotografie. Na kufrech je křídou napsáno, komu patřily a odkud dotyčný pochází. Podívejte: na jednom kufříku je napsáno Brno, na jiném Svitavy. Jejich majitelé jsou asi dávno mrtví. Ale ta města pořád existují, stále v nich žijí lidé. Navzdory hrůzám válek. Navzdory Osvětimi.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay