Odpočívám u včelína s růžencem v ruce

Vydání: 2011/31 Včelaři, 27.7.2011, Autor: Jiří Gračka

Vesnický farář, který má na zahradě několik úlů a volný čas tráví mezi včelami. O tom, že tento obraz nepatří jen do románů z 19. století, se rychle přesvědčí každý, kdo se setká s P. JANEM MŮČKOU, farářem z Újezdu u Valašských Klobouk a členem Interdiecézního soudu v Olomouci. Včelám se věnuje už téměř půl století a myšlenky na ně ho provázely i seminářem. A jak se dá včelaření skloubit s kněžstvím? Nejen na to přišla řeč v našem rozhovoru.

Pane faráři, jak jste se ke včelaření dostal?

O chov včel jsem se začal zajímat asi ve čtvrté třídě ZŠ. Můj o 18 let starší bratranec již včely choval a k jeho včelínu mne přivedla spíše zvědavost. V páté třídě jsem se na škole přihlásil do včelařského kroužku, ale protože jsem byl jediný ze třídy a schůzky byly v pátek odpoledne, v době, kdy naše třída měla náboženství, nemohl jsem se jich účastnit. Seznámil jsem se však blíže s vedoucím tohoto kroužku a navštěvoval jsem ho příležitostně na jeho včelíně. První dvoje včelstva mi rodiče koupili za dobré vysvědčení, stejně i některé pomůcky pro chov včel. Pak mi koupili tři nové úly a postupně jsem chov rozšířil na pět včelstev. V osmé třídě jsem byl již členem ČSV – nejmladším.

Pak ale přišlo studium a příprava na kněžství. Nemusel jste se včel vzdát?

Na Bohoslovecké fakultě v Olomouci jsem studoval v letech 1969–1974 a na včely jsem tehdy měl čas prakticky jen o velkých prázdninách. Někdy mě rektor přes víkend pustil ze semináře zaopatřit včely, ale to bylo spíš výjimečně, o včely se mi jinak staral náš kostelník s maminkou. Stejně tomu bylo i po vysvěcení na kněze, kdy jsem byl tři roky kaplanem v Olomouci u sv. Mořice. Ke včelám do Strážnice jsem dojížděl dle možností. Ministranti mi sice radili, abych si včely přestěhoval a umístil je na kostelní věž. To by sice možné bylo, protože obě věže jsou zakončeny rovnou střechou s ochozem, ale já jsem se k tomu přece jen neodhodlal.

Kdy jste se mohl ke své zálibě vrátit naplno?

Mé první samostatné působiště bylo v Oldřišově u Opavy. Zbudoval jsem si tady malý včelín a choval asi 15 až 20 včelstev. Podmínky pro chov tam byly výborné. Mé další působiště po šesti letech bylo v pohraničí v Rýžovišti. Tehdy jsem koupil od starého včelaře, který kvůli ztrátě zraku s chovem skončil, včelstva i s kočovným vozem, který byl umístěný v lese. V roce 1990 jsem byl přeložen do mého dnešního působiště – do Újezdu u Valašských Klobouk. Po získání všech veterinárních povolení jsem si včely z Bruntálska převezl na farní zahradu do Újezdu, kde teď včelařím. V současné době mám 25 včelstev. Kromě toho je v zadní části farské zahrady umístěn školní včelín, o který se stará a kde vede včelařský kroužek předseda včelařského svazu Jan Šafařík.

Jak se dá včelaření skloubit s kněžkou službou?

V dnešní době je duchovní služba pro nás kněze dost náročná. Kněží je málo, farnosti jsou spojované, je třeba zvládnout více nedělních bohoslužeb a jiné kněžské povinnosti. Někdo by řekl, že na záliby pak už není času. Kněz po náročné službě kazatele a zpovědníka, kdy řeší mnohé vážné problémy v životě věřících, potřebuje ale také odpočinek. I Pán Ježíš řekl apoštolům po návratu z jejich rozeslání: „Pojďte na opuštěné místo trochu si odpočinout.“ A posadit se ke včelínu, pozorovat včelky, pomodlit se tam růženec nebo breviář, to jsou opravdu chvíle odpočinku. Že se včelaření dá spojit s kněžstvím, toho jsou důkazem mnozí kněží v minulosti i v současnosti. V západních zemích byl a je chov včel hodně rozšířen právě v klášteřích i u církevních hodnostářů.

Jak se vaše záliba promítá do vašeho duchovního života křesťana a kněze?

Včely jsou součást Boží přírody. V jejich životě můžeme pozorovat, jak je Boží dílo nádherné. Lidé se po staletí snaží proniknout do života včel a stále je co objevovat. Dnes se životem včel, jejich vlastnostmi a možnostmi využití zabývají celé vědecké ústavy, které přinášejí nové zajímavé objevy. Patronem včelařů je svatý Ambrož. Jeho sochu mají včelaři na Svatém Hostýně po pravé straně baziliky naproti sakristii. Tento světec je mi od mládí velmi milý a rád se modlím na jeho přímluvu. Je nejen patronem včelařů, ale také právníků. Já pracuji už 22 let u církevního soudu a v roce 2000 jsem dosáhl licenciátu z církevního práva, takže jeho nebeské přímluvy potřebuji nejen jako včelař, ale především při práci u církevního soudu.

Užíváte sám včelí produkty?

Ze včelích produktů v současné době užívám pouze med. Ostatní produkty nezískávám a ani neužívám. Tím ale nechci snížit jejich význam pro lidské zdraví, které je přece darem Božím. Přírodní léky, například bylinky a také včelí produkty, mají svou hodnotu a význam zvláště co se týče prevence.

Jaké jsou předpoklady pro to, aby se člověk mohl stát včelařem?

Především je to láska k Boží přírodě. Člověk dále nesmí být alergický na včelí bodnutí, musí být trpělivý a hlavně by neměl být vedený touhou po zisku, jinak by mohl být brzy zklamaný. Jsou totiž léta na med bohatá a léta hubená, kdy je třeba se o včely s láskou starat s tím, že příští rok bude lepší.

Pokud by chtěl někdo začít včelařit, co byste mu na začátek doporučil?

Nejlepší by bylo, kdyby se seznámil se starším zkušeným včelařem. Dětem pak doporučuji navštěvovat včelařský kroužek, pokud je v jejich dosahu. U zkušenějších lidí se zájemce dozví všechno, co potřebuje, a také může pozorovat samotnou práci se včelami. Nejlépe se člověk naučí tomu, co vidí. Odborné literatury je dnes také dostatek a zkušený včelař poradí, co si nejdříve přečíst.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay