Odpočinek, nebo útěk od reality?

Vydání: 2013/6 Tříkrálová sbírka skončila rekordem, 4.2.2013, Autor: Kateřina Šťastná

Téma: Umíme se dívat na televizi?

Na jedné straně často čteme varovné zprávy o návykovosti televize, o jejím špatném vlivu na vývoj dětí a možná se i trochu bojíme ji zapínat, na druhé straně se řada z nás dokáže hodiny dívat na kdejaké hlouposti a nedělá si z toho těžkou hlavu. Jak nalézt rovnováhu, jaký zvolit přístup?

 

Děti by se neměly dívat na televizi samy, ale s někým, kdo s nimi o ní hovoří. Snímek Aleš Masner

Průzkum sledovacích návyků v rámci populace ČR prokázal, že televize je stále vnímána jako důležitý socializační faktor a jeden z tmelících prvků rodiny. Téměř polovina respondentů považuje její sledování za možnost, jak může rodina trávit čas pohromadě. Podle zjištění agentury Median si život bez televize nedovedou představit tři pětiny Čechů a rozhodně by bez ní nevydržela pětina našinců. Obešla by se bez ní pouhá desetina našich obyvatel ve věku od 12 do 79 let.

„V současné době je u nás naprosto výjimečné, že by někdo neměl doma televizi. Podle průzkumů se na ni dívá minimálně 96 % Čechů. Vzhledem k tomu, že je sledovanost nadprůměrně vysoká a že jednoznačně převažuje sledovanost pořadů, které nejsou příliš kvalitní, si myslím, že Češi se dívat na televizi moc neumí,“ říká pedagog, publicista a mediální analytik Jiří Zajíc. A dodává, že podle nedávného výzkumu pro Národní institut dětí a mládeže MŠMT, na kterém se podílel, vyšly najevo varující údaje: zhruba třetina dětí sleduje ve všední dny televizi méně než dvě hodiny denně, třetina tři hodiny denně a ta poslední tráví u televize čtyři a víc hodin. O víkendech je to ještě minimálně o hodinu delší čas a zhruba 20 % dětí se dívá na televizi více než sedm hodin denně.

Primární příčina tohoto vývoje tkví podle Jiřího Zajíce v kořenech soudobého kapitalismu: „Ten tlačí lidi k ohromnému výkonu, čímž je velmi nepřátelský k rodině a dětem. Svět médií se i u nás za posledních dvacet let stal zdrojem zisku, a chce proto přitáhnout co nejvíce diváků – konzumentů reklamy. Další problém je v tom, že rodiče mají stále méně času, aby se věnovali svým ratolestem, v důsledku čehož jsou ony méně tvůrčí. Sledování televize je pro ně jeden z nejsnazších způsobů, jak zabíjet čas.“

V čem tkví největší hrozba tohoto trendu? „Určitě záleží i na čase, jak dlouho televizi sledujeme, ale mnohem významnější je celkový kontext. Všechny výzkumy ukazují, že zobrazované násilí a další destruktivní či mravně závadné prvky v televizním vysílání nejvíc škodí potomkům, kteří nemají dobré rodinné zázemí. Když má dítě nebo mladý člověk řadu hlubokých lidských kontaktů, když je celkově tvořivý a zajímá se o reálný svět, tolik mu nehrozí, že propadne virtuálnímu světu televize. Největší problém mají dnes v tomto ohledu teenageři s nižším vzděláním, například kluci z učilišť. A potom důchodci, protože mnozí z nich dnes už nemají vybudovaný žádný systém duchovního života,“ konstatuje Jiří Zajíc.

Když pouštíme televizi, často tušíme, že bychom to asi dělat neměli, že to možná bude zabitý čas. Problém je, že se na jejím sledování vytváří velmi rychle závislost. „Mnoha lidem televize supluje neúspěšnost v reálném životě, a protože je v ní dobro pro ně mnohem snáze zachytitelné než ve skutečném světě, uchylují se k ní stále častěji. Navíc se tam prezentují zvlášť zkresleně vztahy mezi muži a ženami. A jelikož je to pro mnohé mladé lidi hlavní zdroj poznání, kromě internetu a řečí mezi kamarády, přímo je to disponuje k tomu, aby v reálných vztazích neobstáli, což pokládám za největší tragédii,“ varuje Jiří Zajíc.

To ale neznamená, že bychom se měli televize úplně zříct. „Díky médiím veřejné služby vzniká celá řada úžasných dokumentů, zajímavých pořadů o přírodě, historii apod. Televize veřejné služby by měla být naprosto jasně dobrým sluhou,“ tvrdí Jiří Zajíc, ale připouští, že ne vždy jím skutečně je, neboť se nachází pod silným ekonomickým a politickým tlakem.

Mezi školáky televize často určuje obsah jejich komunikace. Jak ale děti posadit před televizi, nesebrat jim témata hovorů s vrstevníky, a přitom je nevystavit negativním vlivům? „Po mém soudu je nejdůležitější, že by se potomci až na výjimky neměli dívat na televizi sami, ale s někým, kdo se s nimi o tom baví. Se správným vysvětlením nemusí ratolesti ovlivnit ani pořady, které jsou samy o sobě v jistém smyslu škodlivé. Zároveň tu dochází k prolínání světů rodičů a dětí,“ míní Jiří Zajíc a upozorňuje zároveň na další důležitou věc, že dítko musí mít k televizi silnou alternativu zkušeností z reálného světa. „Mělo by být v dobrém skautském či podobném oddílu,mít vztah k živému umění, musí se dotknout rukama mechu… Zkrátka zažít, co je skutečný svět kolem. Potom mu televize škodit nemusí.“

Dospělým pak pedagog a mediální analytik radí, aby měli vždy na vědomí, že televize nezobrazuje skutečnost. „Televize totiž umožňuje ohromné zkreslování reality. Navíc lidé, kteří u nás v médiích pracují, mají až na výjimky špatné všeobecné vzdělání, chybně hierarchizují hodnoty. Nedělají to úmyslně, ale vůbec je nenapadne, že z hlediska evropské kultury a duchovní tradice jsou jejich pohledy vlastně extrémní – nejen co se týče třeba oblasti sexuálního života, nýbrž v celkovém postoji k životu,“ vysvětluje Jiří Zajíc. I proto rodičům radí, že než aby se dítě po osmé hodině večer dívalo s nimi na jejich oblíbený seriál, raději si ho mají odřeknout – a třeba si ho natočit a pustit později. Ještě před pár lety byly dostupné průzkumy sledovanosti dětí ve věku 4–14 let, které ukázaly, že osmi či devítileté děti sledují v první řadě pořady pro dospělé. Až na nižších žebříčcích sledovanosti se u nich ocitly pořady pro děti. Záleží na dospělých, jaká pravidla doma při sledování televize nastaví.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

Televize skončila již dávno Michal 6.2.2013 21:41

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay