Vydání: 2016/51 Z Betléma na sváteční stůl, 13.12.2016, Autor: Martin T. Zikmund

Při inauguračním kázání papeže Františka se rakouský kardinál Christoph Schönborn otočil k americkému kardinálovi Timothymu Dolanovi a řekl mu: „Time, on mluví jako Ježíš.“ A newyorský arcibiskup odpověděl: „Má to v popisu práce.“ Ano, všichni Petrovi nástupci to odevždy měli „v popisu práce“, ale František je od prvního dne přece jen jiný. Odmítá si obléknout slavnostní hermelín a před zástupy se objeví v prosté bílé sutaně, vystojí frontu u šatny a nakonec odmítne bydlení i v papežském apartmá. František je zkrátka František – věren svému patronu z Assisi.
Římská kurie
„Když kráčíme bez kříže, když budujeme bez kříže a když vyznáváme bez kříže, nejsme Pánovými učedníky, jsme světáky, jsme biskupy, kněžími, kardinály, papeži, ale nikoli Pánovými učedníky,“ pravil František ve své první papežské homilii. Naznačil tím, že učednictví klade výše než jednotlivé církevní funkce. A proto neváhal od počátku pontifikátu tepat církevní kariérismus a klerikalismus. Před dvěma lety, 22. prosince 2014, ve svém proslovu k Římské kurii dokonce nabídl seznam „patnácti kuriálních nemocí“ ke společnému zpytování svědomí.
Periferie
Setkání s Bohem v Božím slově, ale také setkávání s lidmi, v nichž máme vidět Krista, to je typický rys současného Petrova nástupce. František je v tomto ohledu protipólem „vatikánského vězně“ Pia IX., který nesnesl, že mu byl v roce 1870 rozpuštěn papežský stát ve sjednocené Itálii, a na truc až do své smrti roku 1878 už nikdy Vatikán neopustil. František je znám tím, že překvapuje – ať už telefonáty nebo přímo návštěvami na místech, kde by ho nikdo nečekal – v ghettech, v zařízeních pro drogově závislé, v ubytovnách pro imigranty atd.
Františkův zájem o periferie všeho druhu je až provokativní.
Nejsou to jen místa na okraji společnosti, ale i okrajové země a oblasti světa. První dvě evropské země, které navštívil, jsou Albánie a Bosna. A vědět, odkud pocházejí kardinálové, které papež ve třech konzistořích jmenoval, to chce opravdu zeměpisné znalosti. Kdo ví, kde leží Burkina Faso, Kapverdy či Království Tonga?
Společný domov
Péče o společný domov, to je nejen poselství jeho ekologické encykliky Laudato si´ (24. května 2015), ale i mnoha dalších papežových proslovů a prohlášení. V tomto smyslu se dnešní Petrův nástupce ukazuje být skutečně univerzálním pastýřem, který ovlivňuje nejen katolíky. V současnosti je to totiž Vatikán, který stojí v čele zápasu za záchranu planety a přitom argumentuje vědeckými poznatky.
Zdi
Ve společném domově pak František odmítá i nejrůznější zdi. Při návštěvě Mexika v únoru 2016 slavil mši sv. blízko mexicko-americké hranice potřísněné krví. Když jednoznačně odmítl zeď mezi Mexikem a USA, dostal se na dálku do slovní přestřelky s tehdy prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem. Papež v ní trval na tom, že křesťan má stavět mosty, nikoli zdi. Ostatně už dříve při návštěvě Betléma v roce 2014 Svatý otec nechal neplánovaně zastavit kolonu, vysedl z papamobilu a šel se pomodlit ke zdi, kterou nechal vystavět Izrael, aby oddělil arabská území od židovských. Záhy na to pozval do Vatikánu ke společné modlitbě izraelského prezidenta Šimona Perese a palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse – a oba to přijali.
Ostrovy
Překvapivá návštěva italského ostrova Lampedusa v červenci 2013 kvůli tragické migrační vlně z Afriky do Evropy se stala symbolickou pro celý Františkův pontifikát. Stejný význam měla i jeho cesta na Lesbos v dubnu 2016, odkud vzal s sebou několik křesťanských i muslimských utečeneckých rodin do Říma.
Papež František zamířil i na Filipíny, kde slavil svou vůbec nejpočetnější mši – pro šest milionů lidí. A neváhal přitom ostře kritizovat korupci tamní vlády. Svou solidaritu vyjádřil v září 2015 i Kubě, kterou navštívil při cestě do USA, a spolu s vatikánským sekretářem Pietrem Parolinem se zasadil o uvolnění vztahů mezi Kubou a USA.
Kráčet spolu
František se pokouší o bližší spolupráci s pravoslavnými. Zatím proběhlo jen setkání moskevského patriarchy Kirilla s Františkem na Kubě, ale jinak se žádné divy v tomto ohledu nedějí. V Gruzii (2016) dokonce čelil papež vysloveně pravoslavnému chladu, když ani společná modlitba nebyla možná. Zato následné setkání s luterány v severském Švédsku (2016) na začátku tzv. Lutherova roku se ukázalo být velmi vřelé a slibné. Luterský kostel navštívil papež už předtím v Římě a jako dar tam donesl eucharistický kalich (listopad 2015).
V Mariině škole
Vřelý Františkův vztah k Panně Marii je dalším rysem jeho pontifikátu. Zde stačí poznamenat, že jej celý zasvětil Panně Marii Fatimské a právě do Fatimy „navštívit Naši Paní“ se také chystá – v květnu 2017, sto let po fatimském zjevení.