Vydání: 2008/2 Maltézští rytíři včera a dnes, 8.1.2008, Autor: Aleš Palán

Počátek 16. století. Středomoří. Jeden z ostrovů na pomezí Středozemního a Egejského moře ovládají členové už v té době starobylého rytířského řádu. Za hradbami pevností i na samotném pobřeží hájí rytíři s mečem v ruce své území i víru ve spasitele Ježíše Krista. Je jich sedm tisíc.
Proti nim stojí zhruba třicetinásobná přesila. Dobyvatelé pod vlajkou osmanského sultána připlouvají na 400 plachetnicích. Ostrov oblehne 200 tisíc muslimských bojovníků, křesťanští rytíři se však nevzdávají. Odolávají drtivé převaze dny, týdny, měsíce… Jejich heroický boj trvá půl roku. Ani pak nekapitulují: sultán, ohromen jejich nezdolností, jim umožňuje z ostrova odejít. Rytíři s osmiramenným křížem na prsou odcházejí se zdviženou hlavou. Scéna z nějakého romantického velkofilmu? Omyl. Historická skutečnost. Roku 1522 po šestiměsíčním obléhání dobyla flotila sultána Sulejmana I. řečeného Nádherný ostrov Rhodos. A těmi hrdinnými obránci byli maltézští rytíři, v té době vlastně ještě johanité.

Jeruzalém
Maltézský řád byl založen na konci 11. století v Jeruzalémě na území tehdejšího křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi. Prvotním záměrem řádu bylo poskytovat zdravotní pomoc poutníkům. Špitál sv. Jana Slitovníka založili už kolem roku 1040 italští kupci, pod správou řeholníků dokázala nemocnice ošetřit na 2000 nemocných. Šlo o jedno z největších zařízení svého druhu na světě, podle některých údajů zde dokonce ošetřovali i muslimy. Špitální bratrstvo řídící se benediktinskou řeholí se začalo rychle vzmáhat, a proto se zasvěcení špitálu změnilo na významnějšího sv. Jana Křtitele. Odtud název řehole Ordo Joanitarum – johanité, pod kterým byl řád známý po staletí a někdy se mu tak říká dodnes. V roce 1113 potvrdil papež Paschal II. bratrstvo jako církevní řád, nyní už s řeholí sv. Augustina. K záměru pečovat o poutníky po stránce zdravotní a duchovní se přidává i jejich ochrana – rodí se vojenská složka řádu, z některých mnichů se stávají rytíři. Řehole obsahuje slib chudoby, celibátu, poslušnosti, ale například i obrany Jeruzaléma před muslimy. Protože ani pečovatelská a duchovní složka nemá být opomíjena, v praxi se johanité dělí na bojové rytíře, kněze a ošetřovatele.
Jelikož je třeba chránit poutníky po celé cestě do Svaté země, zakládají vojáci Kristovi už ve 12. století své první komendy (místa, kde vykonávají svou činnost) v Itálii a v Německu. Mistr řádu Raimund de Pui začíná johanity po vzoru templářů organizovat jako vojenské duchovní společenství. Právě tyto dva řády se stávají rozhodující vojenskou mocí ve Svaté zemi. (Po rozpuštění řádu templářů v roce 1312 měla podstatná část jejich majetku přejít právě johanitům, mnohdy k tomu ale nedošlo.)

Malta
Roku 1187 dobývá Jeruzalém sultán Saladin a johanité se postupně uchylují do Margatu, Akkonu a na Kypr. Na začátku 14. století se usazují na Rhodu, aby zde po více než dvě století budovali suverénní rytířský stát. Johanité – v té době se jim říká rhodští rytíři – pečují dál o nemocné, ale vybudovali i mocnou flotilu, která tvoří štít dalšímu pronikání Osmanů do Středomoří. Rytíři si dokázali poradit s řáděním pirátů, invazí egyptského sultána i arabských vojsk. Podlehli teprve onoho roku 1522…
Moc a význam řádu je takový, že mu císař Karel V. uděluje v léno souostroví Maltu s ostrovy Malta, Comino a Gozo. Cenou je symbolická povinnost odvádět císaři jednoho maltézského sokola ročně. I tady měl být rozvoj oblasti v intencích maltézských rytířů záhy ukončen muslimskou expanzí. Piráti v muslimských službách přepadli ostrov Gozo a do otroctví unesli několik tisíc zdejších obyvatel – téměř veškerou populaci. Později zajali korzáři katánského biskupa, který plul Středomořím na maltézské galéře. A konečně v roce 1565 se u břehů Malty vyloďuje celá muslimská armáda. Početně nepoměrně slabší rytíři se brání čtyři měsíce – a nakonec donutí okupanty se stáhnout. Turci utrpěli nevídané ztráty, mezi mrtvými je i legendární pirát Dragut. V nesmírně důležité bitvě u Lepanta porážejí křesťané armádu Selima II. Lze bez nadsázky říci, že rytíři Řádu svatého Jana spoluuchránili jižní Evropu před islamizací. Po svém vítězství proti Turkům nastala zlatá éra rozvoje Malty. Město Valletta (pojmenované na počest hrdiny protiturecké obrany) bylo jako jedno z vůbec prvních postaveno v pravoúhlém systému, zdejší kostely a muzea patří k nejlepším architektonickým dílům své doby. Walter Scott popsal Vallettu jako „město postavené gentlemany pro gentlemany“.
Maltu obsadil až Napoleon v roce 1798. Historikové se různí v názorech, proč k tomu došlo – někteří poukazují na úpadek morálky, ztrátu disciplíny a vojenských ideálů, jiní se přiklánějí k názoru, že převážila idea nepozvednout meč proti bratru křesťanovi. Každopádně Malta padla bez boje a bezmála třísetleté panování maltézských rytířů nad souostrovím se stalo minulostí.

Řím
Řád procházel hlubokou depresí, v důsledku postupující sekularizace ztratil většinu svých držav po celé Evropě. Až roku 1879 ho papež Lev XIII. znovu obnovil, jeho sídlo bylo přesunuto do Říma. Maltézští rytíři se dnes věnují převážně charitativní činnosti, vojenská složka je pouze symbolická. Podle mezinárodního práva jde o suverénní nestátní subjekt bez vlastní země s dvěma malými exteritoriálními územími v Římě a na Maltě. Maltézští rytíři vydávají vlastní mince a poštovní známky, udržují diplomatické styky s 94 státy světa, mají status pozorovatele při OSN a EU.

---

Kdo jsou maltézští rytíři
Oficiální název: Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě.
Heslo: Defensio fidei et obsequium pauperum – Obrana víry a služba trpícím. Heraldika: bílý, osmišpičatý kříž v červeném poli, tzv. Maltézský kříž. Řeholní oděv: černý talár s bílým osmihrotým křížem, který symbolizuje osm evangelických blažeností. Jeho umístění na rameni evokuje Kristovu cestu na Golgotu a skutečnost, že každý si nese svůj vlastní kříž.