Nevíte, kde mám breviář?

Vydání: 2006/42 První roky kněžství, 17.10.2006, Autor: Max Kašparů

Existuje-li únava materiálu (i dlouhá železná traverza, podložená pouze na svých koncích, se za delší dobu prohne), o to víc a rychleji se unaví člověk. Zvláště tehdy, když má - podobně jako traverza - široké rozpětí svých činností. V případě lidí zařazených do kategorie pomáhajících profesí (lékař, učitel, kněz aj.) dochází k únavě rychleji. Uvážíme-li například, že ne každý učitel nebo lékař je zároveň knězem, ale každý kněz je ze své podstaty současně učitelem i lékařem, vyjde nám, že vyčerpání kněze se dostaví třikrát rychleji.

Když kněz po primici nastoupí na své první kaplanské místo, v setrvačnosti seminárně-fakultního způsobu života pracuje na sobě i na svých ovečkách, denně se modlí breviář, někdy zvládne i růženec, čte duchovní literaturu, rozjímá, studuje. Věnuje se rodinám, starým lidem, nemocným, pracuje s dětmi, mládeží, a to nejen ve své farnosti, ale i mimo ni. Připravuje se na jednotlivé homilie, dělá přípravu na výuku ve škole, individuálně pracuje s páry snoubenců, v úředních hodinách se sdržuje na faře.
Po několika letech stihne on sotva breviář a vy jeho na faře, čte jen občas, rozjímá nepravidelně, nestuduje. Ve farnosti se věnuje jen svým oblíbencům, na homilie se nepřipravuje vůbec (už je starý praktik). Dbá ještě tak na čistotu purifikatoria a stará se o běžnou údržbu objektů. Za dalších několik roků už musí breviář pracně hledat. Kázání sděluje pouze tři: vánoční, velikonoční a během roku. Při katechezi snoubenců poučuje stejným způsobem vysokoškolsky vzdělané páry i absolventy zvláštních škol. Dostává se do trapných situací při pohřebních obřadech, když ani neví, koho pohřbívá. Přestává chodit pravidelně do zpovědnice - ať už coby zpovědník, nebo jako zpovídající se. Začíná holdovat alkoholu. Vyhořel.
Ačkoli jsou výše uvedené příklady záměrně a účelově nadnesené až přehnané, názorně ukazují, jak může plamen nadšení pomalu slábnout.

ŠEST BEZPEČNÝCH STĚN
Co s tím? Vzhledem k tomu, že Bůh na rozdíl od výrobců automobilů, televizorů, chladniček, vařičů nebo praček nechává lidi na svět přicházet jako originály, není návod k opravě vyhořelého mechanismu univerzální, ale individuální.
Ačkoli přece jeden „malý“ obecný návod existuje.
Obranu před vyhořením lze přirovnat k hořící svíci postavené do místnosti, která má vybudovaných všech šest stěn. Pokud budou všechny vertikální (přední, zadní, levá, pravá) i horizontální (podlaha a strop) kompletní, může být vně místnosti silný vítr, bouře, déšť i krupobití, a oheň přesto neuhasne. Bude-li však jedna ze šesti krycích stěn chybět, nebezpečí uhasnutí ohně se zvětšuje. A pokud budou odkryty stěny dvě, plamen kvůli průvanu určitě zcela zhasne.
Představme si, že stojíme uprostřed místnosti místo svíce, hledíme na stěnu před sebou a hoříme.
Přední stěnou místnosti, ve které vzplálo naše povolání či poslání, tedy například kněžství a vůbec veškerý život, je smysl naší existence, smysl budoucnosti. Musíme mít tuto přední stěnu dobře vybudovanou - musíme mít stále něco před sebou, co má smysl, na co se těšíme, co nás láká a denně také pozitivně motivuje. Cíl, na který ovšem nenahlížíme jako na připravenou, nasládlou, barevnou tapetu, ale jako na smysluplnou naději. Nemáme-li už sílu nebo příležitost uskutečňovat velkolepé činy, máme mít v zásobě pro každý den alespoň vidinu něčeho malého, smysluplného (vidina krematoria se zásadně nepřipouští). Zadní stěnu si musíme budovat z lidí, o nichž víme, že stojí za námi - doslova a do písmene. Tvoří nám bezpečný týl, jistí naši akci na frontě, dodávají nám vše potřebné a my se o ně můžeme opřít. V postupu i v ústupu. V dětství by takovými „pevnými vzadu“ měli být otec a matka. V manželství pak muž ženě a žena muži, v povolání nadřízený, představený, biskup. Prostě lidská duše, o které vím, že má pro mě připravenou záchrannou sít.
Máme-li srdce na pravém místě, máme je vlevo. Třetí stěnu - tu po naší levici - mají tvořit ti, kteří jsou blízcí našemu srdci, a jsou tak zároveň spojnicí mezi přední a zadní stěnou. Přátelé. Pokud jde o známé, těch máme hodně. Pokud jde o kamarády, těch už máme méně. Přátel máme nejméně. Jsou výběrem mezi kamarády. Bez přátel nelze žít. Vždyť láska k přátelům je po interní lásce v manželství a interní lásce v rodině další radostí našeho životního putování. Čtvrtou stěnu - pravou, stavějí lidé, pro které a se kterými pracujeme. Pro lékaře jsou jimi pacienti a kolegové, pro učitele ostatní sbor a žáci, pro kněze spolubratři a farnost. Nejsou-li zde dobré vztahy, bortí se pravá stěna a náš plamínek je ohrožen.
Pátou stěnou je podlaha. Představuje vědomí, že jsem člověkem nejen na správném, ale také na svém místě. Jakákoli „turistika“ v tomto smyslu, přebíhání z místa na místo, hledání stále nových pozic, nových manželek, nových a podivuhodných spiritualit rozhodně nevede ke stabilitě plamene. Vzpomínám si při této příležitosti na kněze a básníka Michela Quoista, který vypráví, jak jednou sledoval práci zedníka stavícího zeď. Ten bral jednu cihlu za druhou a kladl ji na potřebné místo. Uvědomil si tehdy, že není tolik důležité, zda jsme v Boží stavbě cihlou položenou do základu a zahrnutou hlínou, nebo zda jsme vloženi do štítu budovy, a tedy již zdaleka viditelní. Důležité je, abychom místu, kam jsme byli položeni, zůstali věrni. Aby se na nás mohly ostatní cihly spolehnout.
Pojítkem všech čtyř vertikálních stěn je šestá stěna - strop. Nemám jím na mysli „něco, co nás přesahuje“, ani něco, „co je nad námi“. Myslím tím toho, který všechno drží pohromadě a všemu dává smysl. Strop je symbolem duchovního života. Víry, modlitby, svátostí, lásky, symbolem naděje a života v pravdě. Ztráta stropu je pro hořící plamen v každém směru největším nebezpečím. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay