26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Naši furianti, Pérák a gestapo

5. 8. 2014

|
Tisk
|

Tři králové, zejména Morávek s Mašínem, nebyli žádní suchaři. Které historky z doby jejich odbojové činnosti jsou skutečné a které jen přibarvenými legendami? Nejen o tom hovoříme s historikem PETREM KOUROU.

Vydání: 2014/32 Vrácené skvosty zůstávají, 5.8.2014, Autor: Aleš Palán

Václav Morávek jako důstojník čs. armády. Snímek archiv Petra Koury

Myslím, že to sedí. Byla to reakce na život v ilegalitě. Tři králové žili s falešnými dokumenty, s falešnou tváří, měnili vzhled, nechávali si obarvit vlasy, nosili falešné brýle… Zároveň nevěděli, kdy přijde konec, kdy je gestapo dopadne. Určitým psychickým ventilem mohlo být, že si hráli na furianty. Docent Vladimír Krajina, jedna z nevýznamnějších osobností odboje, odměřený vědec, píše ve svých pamětech, jak ho rozčilovalo, když měl schůzku s Morávkem a ten ho na ulici zdravil tím, že vytáhl pistoli, zahvízdal na ni a rychle ji strčil zpátky do kapsy kabátu. To bylo na protektorátní ulici strašně nebezpečné! Je to zahrávání si s nebezpečím, a současně něco, co my dnes můžeme těžko pochopit.

Lze to trochu srovnat s Židy, kteří se schovávali, ale ti byli v úkrytu. Tři králové se skrývali, ale zároveň museli konat, pohybovat se v ulicích. Jejich operačním prostorem byla Praha 6, kde před válkou jak Balabán, tak Mašín bydleli a působili.

Určitě, proto ho používali jako spojku. Mašín předtím působil v dělostřeleckých kasárnách v Ruzyni, Balabán na ministerstvu obrany v Dejvicích. Když se na to podíváme z konspiračního hlediska, není správné, že tu zůstávali, měli se přesunout, ale takovou možnost neměli. Měli na Praze 6 známé, kteří jim pomáhali. Museli se pohybovat v prostorách, kde bylo pravděpodobné, že je někdo pozná.

Největší vzepětí Pérákova mýtu přichází z doby heydrichiády. Byl to také psychologický únik, lidé si těžkou dobu vyfiltrovávali tím, že si představovali panáka na drátěných pérech, který škodí Němcům. Pérák je symbolická postava českého odboje, do níž byly projektovány nenaplněné naděje. Stalo se mi, že mi napsali badatelé z Polska, jestli znám českého odbojového pracovníka Péráka a mohu-li jim o něm něco napsat. Nedokázali pochopit, že to může být symbolická postava. V Polsku je odbojová tradice jiná, tam takové věci skutečně dělali, útočili na německé jednotky…

Kousky Tří králů probíhaly ještě předtím, než se Pérák objevil. Je to paralelní fenomén, nedá se říct, že by se tím inspirovali.

Jinde jsem se s takovým používáním humoru nesetkal. Přitom to byli důstojníci, u kterých by se očekávalo, že budou lpět na rozkazech a vojenské mentalitě. K jejich nejznámějším kouskům patří, že se Morávek s Balabánem a Mašínem vsadil, že si nechá připálit doutník od komisaře gestapa Fleischera, který po nich pátral. A skutečně sázku vyhrál, připletl se do jeho blízkosti a nechal si připálit. Pak o tom napsal na gestapo dopis.

Byli Tři králové výjimeční i v kvalitě své odbojové činnosti?

Určitě, je to malá zakonspirovaná skupina, která působila v rámci vojenské odbojové organizace Obrana národa – to byl pokus o vytvoření ilegální armády, který byl na přelomu let 1939–1940 těžce postižen gestapem. Na jaře 1940, a zejména po porážce Francie, přešel český vojenský odboj na zpravodajskou formu odboje a v té Tři králové vynikali.

Morávek přitom zbraň do ruky vzít uměl, byl přeborníkem armády ve střelbě.

Byl skutečně vítězem armádních soutěží ve střelbě a jedním z nejschopnějších důstojníků své generace.

Pocházel z velmi chudých poměrů, tatínek brzy zemřel, maminka se následně opakovaně psychicky zhroutila. Nebyla vojenská kadetka volbou z nouze?

Nejsem si jistý. Morávek vyrůstal v nové republice, byl formován školským systémem, hlásil se k Českobratrské církvi, byl ovlivněn skautem a Sokolem. Vstup do armády bych viděl jako součást jeho vlastního přesvědčení. Pro nás je to těžko pochopitelné, protože po únoru 1948 byla armáda zdevastována. Měl jsem ale možnost mluvit s pamětníky – do armády se hlásili dobrovolně, brali to jako službu vlasti.

Nakolik máme doložen Morávkův intenzivní vztah k Bohu, jeho křesťanské zakotvení?

Ústně tradovaná je jeho věta: Věřím v Boha a ve své pistole. Zprávy, které Tři králové posílali do Londýna, jsou plné náboženských výroků. Těžko uvěřit, že by ateista psal takováto slova: „Ti všichni věrní, kteří zde po Vás zůstali, prosí Boha všemohoucího, aby sňal tíhu okovů na nás vložených a obrodil nás touto zkušeností, abychom si svobody, nabudeme-li jí, dovedli opravdu vážit.“ Přestože má Josef Balabán, který píše tyto dopisy, ve vojenských dokumentech uvedeno ateista, často tyto formulace používá. Vysvětluji si to tím, že okupace přiváděla lidi k hlubšímu přemýšlení o duchovních záležitostech.

Morávek o nich přitom přemýšlel už dřív.

Byl aktivní věřící, říká se, že měl Bibli s sebou i při útěcích před gestapem. Bible představovala jednu z nejdůležitějších osobních věcí, které měl. Dopisy Tří králů jsou plné náboženských výroků, které svědčí o tom, že to nebylo prázdné rétorické gesto.

Kde se zrodil termín pobožný střelec?

Myslím, že až po válce, za protektorátu se neobjevuje. Stejně jako termín Tři králové. Václav Černý je ve svých pamětech nazývá Třemi mušketýry odboje. Já napsal, že Balabán, Mašín a Morávek měli i čtvrtého mušketýra, jímž byl plukovník Churavý, který také patřil do jejich skupiny a někdy se na něj zapomíná. V dopisech, jež psali do Londýna, se označovali za šumaře, což bylo krycí označení: muzikanti byli vojáci, zpěváci civilisté a dohromady měli vytvářet orchestr.

Morávek dlouho po zatčení Balabána a Mašína zůstával v ilegalitě nepolapen. Je to důkaz, že dva jeho starší druhové na gestapu nepromluvili?

Nemluvili, to víme, třeba u Balabána jsem nenašel jediný záznam výslechu. U Mašína některé záznamy výslechů existují, ale jen potvrzoval, co už gestapo vědělo. Vojenský odboj nekladl nárok na to, že člověk nesmí vypovídat, byla zásada, že musí vydržet mlčet tři dny. Během té doby se odboj snažil zlikvidovat stopy. Jedna z tradovaných historek říká, že Tři králové dostali hlášku, že jeden jejich spolupracovník byl zatčen. V bytě, o němž věděli, že bude odhalen, nechal Morávek gestapu dvojjazyčný vzkaz: Polibte mi prdel. Napsal to podle platných jazykových nařízení, nejprve německy, pak česky. Že Balabán s Mašínem nevypovídali, máme doloženo i z výpovědí gestapáků po válce.

Morávek se přitom pokoušel dostat Mašína ze spárů gestapa, unést ho. Mohlo se mu to skutečně podařit?

Podařit se mohlo ledacos. Třem králům se povedly věci, které se jiným nepovedly, včetně útoku na Petschův palác. Vyráběli nálože maskované jako brikety, prováděli jimi sabotáže na železnici, vhazovali je na tendry lokomotiv. Jedna taková nálož vybouchla v kotelně pražského gestapa. Jestli by se Mašínův únos podařil, tedy nelze vyloučit. Jeho příprava každopádně svědčí o tom, že vztah mezi Třemi králi byl velmi silný a že Morávek byl ochoten udělat cokoli, aby je zachránil.

Jak Morávek zemřel? Byla to sebevražda, nebo padl v boji?

Vilém Čermák, autor Morávkovy biografie, píše, že to sebevražda nebyla. Podařilo se mu sehnat pitevní protokol, z něhož vyplývá, že přestřelka byla poměrně krátká. Morávek dostal jednu kulku do nohou a další do aorty. Ale zůstává tam nevysvětlitelná věc, že totiž Morávek pravděpodobně běžel příslušníkům gestapa vstříc. Dřív se tradovalo, že pronásledován utíkal, střílel za sebe a na Prašném mostě pod topoly se v situaci, kdy bylo jasné, že ho gestapo dopadne, zastřelil. Vilém Čermák kombinací svědectví pamětníků a pitevního protokolu zjistil, že to zřejmě bylo jinak.

Proč by Morávek šel proti obrovské přesile?

Z ústních pramenů se dozvídáme, že se měl téhož dne sejít s Gabčíkem a Kubišem a dozvědět se o chystaném atentátu na Heydricha. Podle jednoho ústního svědectví měl Morávek atentát odsoudit, naopak měl vyzývat Gabčíka s Kubišem, aby všichni tři odešli do lesů, že tam založí partyzánskou skupinu. Ti mu ale odpověděli, že splní rozkaz. Když přijmeme, že Morávek viděl, že je v protektorátu nová krev, vycvičení lidé, kteří za sebou nemají měsíce ukrývání, mohl být klidný. Že běžel gestapákům v ústrety, mohlo vyprovokovat právě vědomí, že má následovníky.

Tato jeho akce nebyla samoúčelná. Z rukou gestapa se pokoušel zachránit svého spolupracovníka, jehož Němci právě zatkli.

Václava Řeháka, krycím jménem Fešák, poslal Morávek na schůzku, která, jak se ovšem ukázalo, byla prozrazena. Gestapo Řeháka odvádělo, právě když Morávek vyšel z parku a začal střílet. To zapadá do oné tříkrálovské kolegiality, jenže Morávkovi stejně muselo být jasné, že proti veliké přesile nemůže zvítězit. Napadla mě smělá myšlenka, jestli nechtěl Řeháka „vysvobodit“ tím, že ho chtěl zastřelit. Věděl totiž, že zatčeného čeká mučení. Ostatně jak Mašín, tak Balabán se neúspěšně pokoušeli v rukou gestapa o sebevraždu. Brali to jako vlastní vysvobození a zároveň oběť pro přátele, které tak nebudou moci při mučení prozradit. Morávek navíc mohl snahou Řeháka zastřelit ochránit informaci, že jsou na území protektorátu parašutisté a co mají v plánu.

Morávek se živý gestapu do rukou nedostal, jenže Řehák ano.

A tady začíná neuvěřitelné drama Václava Řeháka! Byl zatčen, mučen, ale gestapo se ho samozřejmě neptalo na připravovaný atentát, protože o něm nevědělo. Řehák si musel být vědom, že by si tou informací dokázal vykoupit život, ale neudělal to. Je to neuvěřitelné psychologické drama člověka, který mlčel, a i díky tomu se atentát podařil. Řehák byl popraven až po úspěšném atentátu.

Se svědky je to někdy těžké, jsou hodně ovlivněni tím, co četli… V Německu vyšla knížka, kde to zkoumali: jeden voják popisoval například situaci z filmu, kterou si přitom vsugeroval a vnímal ji, jako by ji prožil sám. V Morávkově případu je důležitý pitevní protokol a ten popisuje, že průstřely šly zepředu.

Historici nemají rádi kdyby, ale kdyby Tři králové přežili a dočkali se roku 1948, dá se fabulovat, jaký by byl jejich postoj?

Nemusíme ani moc spekulovat, můžeme se podívat, jak dopadli jejich spolupracovníci. Dopadli velice špatně. Třeba Josef Nestával byl v procesu s Miladou Horákovou odsouzen k doživotnímu vězení. Řada kolegů Tří králů odešla do exilu, řada jiných byla popravena. Je jasné, že i kdyby po únoru Tři králové nedělali vůbec nic, vyhodili by je z armády. Ale při jejich povaze si nedovedu představit, že by nic nedělali. Historik Eduard Stehlík říká, že kdyby se Josef Mašín dožil konce druhé světové války, nehovořili bychom o skupině bratři Mašínové, nýbrž o skupině Mašín a synové. O Balabánovi s Morávkem to platí obdobně. 

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou