Vydání: 2008/48 Žít v souladu s přírodou, 24.11.2008, Autor: Zita Chalupová

Těžko najít člověka, který by neměl kladný vztah k přírodě, často však pro něj představuje jen cíl atraktivní dovolené. Anebo kupuje biopotraviny proto, aby se tím mohl chlubit ve společnosti, a přitom se svými činy vyznává přesně opačné hodnoty. Ale snad přibývá těch, pro něž to neplatí. Biolog a katolický kněz Marek Orko Vácha, jehož hlavními obory jsou vztah křesťanství a ekologie a lékařská a environmentální etika, pokládá ekologický způsob života za jednoznačně správný, ba pro lidstvo nezbytný. Zároveň ale neodmítá vědecké poznatky, které mohou pomoci řešit současné světové problémy.

Lidé dnes stále víc slyší na pojmy zdravý životní styl, biopotraviny, život šetrný k přírodě. Co všechno si pod tím představit?
To, že – Bohu díky – si znovu začínáme uvědomovat, že štěstí nám nepřinese hromadění věcí, nýbrž změna hodnot, změna životního stylu. Zde mají různá ekologická hnutí velikého spojence v křesťanských církvích, které tohle hlásají již dva tisíce let.

Co všechno můžeme jako jednotlivci pro lepší životní prostředí udělat?
Učit svoje děti, že příroda je místem epifanie, Božího zjevení, že živí tvorové jsou Boží děti podobně jako my. Že nejsme majitelé Země, nýbrž že jsme zde v podnájmu. Podporovat politiky citlivé k ekologickým otázkám. Dále třeba používat úsporné žárovky. Třídit odpad.

Stále se hledají alternativní zdroje energie, které by co nejméně zatěžovaly životní prostředí: slunce, voda, vítr, biomasa, bioplyn. Mají podle vás tyto zdroje budoucnost, nebo bude spíš nutné nalézt vzhledem k lidské energetické náročnosti nějaký úplně jiný, vydatnější zdroj?
Alternativní zdroje budoucnost mají, nemohou nemít, pokud jsou naše zásoby uhlí a ropy omezené. A že tyto zásoby omezené jsou, je nabíledni.

A co si myslíte o energii jaderné?
Tak jak jsou karty rozdané teď, za současných znalostí a úrovně alternativních technologií, se bez jaderné energie v našem státě nelze obejít. Kvůli geografické poloze nejsme země, která by se mohla spolehnout například na vítr nebo na vodní elektrárny.

Není to dlouho, co se projevil, především ve třetím světě, nedostatek potravin – zejména rýže a jiných obilovin. Podle některých názorů k tomu dochází proto, že zemědělci raději osévají půdu řepkou pro výrobu bionafty, než aby pěstovali obilí pro lidi…
Státy subvencované produkce plodin jako kukuřice nebo řepka k výrobě etanolu skutečně ve světě zvedly ceny potravin. A je třeba si uvědomit, že každé procento, o které se zvednou ceny potravin, vede ke zvýšení počtu hladovějících v chudých zemích o cca 16 milionů. Výroba bionafty je tak v této chvíli rozhodně celosvětově sporným krokem. Zdá se, že použití biopaliv k výrobě elektřiny nebo tepla přináší mnohem lepší výsledky než výroba bionafty z kukuřice nebo řepky. Automobilová biopaliva by tak měla být nanejvýš doplňkem obnovitelných zdrojů energie, na druhé straně by nyní bylo možná ještě velmi předčasné uzavřít kapitolu biopaliv jako jeden veliký omyl.

K šetrnému životnímu stylu patří i separování odpadů. Máte za to, že má smysl? Mnoho lidí tvrdí, že když platí tolik peněz za odvoz odpadů, ať to technické služby dělají samy…
To je spíše problém politiky na komunální úrovni. Oba scénáře jsou jistě možné, ovšem nemyslím si, že by třídění odpadů vyžadovalo od občana nějaký mimořádný výkon – s trochou dobré vůle na tom opravdu nic není, nehledě k výchovnému dopadu třeba na děti dané rodiny.

Obvykle se třídí papír, plasty, sklo, ostatní házíme do kontejnerů na tuhý komunální odpad. Není to škoda – vždyť bioodpady nebo třeba kovy mohou být také užitečné?
Ten čas určitě ještě přijde. I tak je úspěch ekologického probuzení fascinující – před rokem 1989 se netřídilo nic a já jsem se ještě ve škole učil, že les je továrna na dřevo, tečka. Najednou si začínáme uvědomovat, že má cenu být šetrný k přírodě a třídění odpadu se z jakési ekologické výstřednosti stalo normální součástí provozu domácnosti.

Hodně skloňované téma jsou dnes biopotraviny. Lidé je kupují stále víc – kromě obchodů se zdravou výživou má biokoutek skoro každý supermarket. V něm ale najdeme i potraviny sice bio, ale přivezené přes půl zeměkoule. Má něco takového smysl?
Pokud je potravina přivezena přes půl zeměkoule, pak je skutečně její konzumace ekologicky problematická, ať již bio je, nebo není. Ovšem lidé nemusí kupovat biopotraviny jen z důvodů ekologických, nýbrž třeba zdravotních – a rádi si připlatí za kvalitu.

Biopotraviny jsou dosti drahé (zemědělci nepoužívají chemikálie, takže mají nižší výnosy, víc se musí o zvířata i rostliny starat, nemohou je krmit antibiotiky atd.). Není tedy konzumace biopotravin a především jejich propagace tak trochu póza? Žít zdravě v tomto smyslu si totiž mohou dovolit i u nás jen bohatší lidé, o lidech ve třetím, tedy nejchudším, světě ani nemluvě.
Biopotravina má být produktem ekologického zemědělství, tedy při její výrobě nesmí býti použity pesticidy, umělá hnojiva a podobně, což je samozřejmě výborné, na druhé straně je pro konzumenta na místě určitá opatrnost. Mnohé „chemikálie“ se používají mimo jiné proto, aby potraviny neobsahovaly plísně a podobně. A občas se lze setkat s biopotravinou, která právě proto, že je „bio“, plísně obsahuje – a plísně, pravda, produkují dosti nebezpečné mykotoxiny.
Na druhé straně, pokud si občan koupí třeba i dražší tzv. „vejce šťastných slepic“, tedy těch z venkova (na rozdíl od průmyslových velkochovů), nevidím v tom žádnou pózu a naopak je mi to velmi sympatické.

Bídu ve třetím světě nevyřešily ani geneticky modifikované plodiny, přestože firmy, které je vyvinuly, tvrdily opak. Má tedy vůbec smysl v jejich pěstování pokračovat?
Samozřejmě že ano! Troufám si říct, že náš evropský odpor ke geneticky modifikovaným plodinám je politikum. Pro konzumenty těchto plodin je jakékoli zdravotní riziko mimo naši fantazii a nikdy nebyl publikován žádný případ, že by jejich konzumace komukoliv nějak uškodila. Druhá věc je dopad geneticky modifikovaných organismů na ekosystémy, v nichž jsou pěstovány, neboť teoreticky by byl možný vznik jakéhosi „superplevele“ odolného vůči pesticidům, ovšem opět – doposud nic takového nebylo odborně publikováno. Navíc pokud se například v USA pěstuje modifikovaná kukuřice, která je schopna zneškodnit zavíječe, pak vedle pole s touto kukuřicí je políčko s nemodifikovanou, aby se měl zavíječ kde rozmnožovat.

Existuje pojem „výběrová náročnost“, čili nedopřeji si všechno, na co mám, abych byl k přírodě šetrný. Není to zase taková trochu póza – z podobných důvodů jako u biopotravin?
Myslím, že to není póza, nýbrž naopak něco velmi moudrého. Výběrová náročnost například znamená, že budu žít jinak velmi skromně a šetrně, ale dopřeji si jednou za čas třeba premiéru v divadle nebo lístek na místo s nejlepším poslechem na koncertě slavného dirigenta.