Na smrti hladem se podílíme my všichni...

Vydání: 2009/3 Hlad ve třetím světě, 13.1.2009, Autor: Renáta Holčáková-Masto

Na bohatém západě končí denně tisíce a tisíce tun jídla – řeč je o poživatelných potravinách – na skládkách s odpadem. O kousek dál, doslova v sousedství, zase den co den přibývají noví lidé, kteří trpí akutním hladem. Kam až tato nepochopitelná situace může zajít? I o tom jsme si povídali s profesorem Lubomírem Mlčochem, který přednáší ekonomii na Karlově univerzitě v Praze a je členem Papežské akademie sociálních věd:

„Jídlo je klíčem k pochopení světa, ve kterém žijeme,“ nechal se slyšet italský novinář Carlo Petrini, prezident a zakladatel hnutí Slow Food. Jste téhož názoru?

Jídlo je skutečně pro člověka velice důležité. Nemyslím jen ono „láska prochází žaludkem“. Jde i o společenství – Ježíš ve svých podobenstvích mluví o svatební hostině jako obrazu Božího království. Francouzi a Italové mají ve svých kulturách hluboce zakotvené, že jídlo chce i svůj čas, že nejde jen o rychlé „doplnění pohonných hmot“. Klíč k dnešnímu světu „přes jídlo“ je ovšem výpovědí nepříliš radostnou.
Na jedné straně obezita a rafinované gurmánství, na straně druhé strádání, hlad a nedostatek i toho nejběžnějšího pokrmu – chleba. Většinová česká společnost patří už k tomu bohatému světu s jeho neduhy: chvatem, přejídáním, jídlem nakupovaným a pojídaným ve stresu i v samotě v davu. Existuje rovněž zajímavá sociologie jídla. Například na mé rodné Hané se jídlu, pečivu a cukroví, přikládá velký význam.

V posledních deseti letech se ve světě zvýšil počet osob trpících hladem o 100 milionů lidí, a dosáhl tak závratného počtu 950 milionů hladových. Kdo podle vás nese odpovědnost za tuto katastrofální situaci? Jen tamní vlády?
Údaje o počtu lidí žijících v absolutní chudobě se často liší – těch nešťastníků je tolik, že je ani neumíme spočítat. Na druhé straně roste počet chudých, kterým se podařilo dostat nad onu hranici absolutní chudoby, měřenou jedním dolarem na den. Vývoj je nerovnoměrný, jisté zlepšení – ve stejném řádu zmíněných 100 milionů – nastalo v Číně a dalších zemích jihovýchodní Asie. V subsaharské Africe, tu a tam v Jižní Americe a post-sovětském světě se pod jeden dolar za den naopak propadly další desítky milionů lidí. Navíc chudé země často dál populačně rostou. Jedni se tedy dostanou z nejhoršího, jiní se do mizérie rodí. Za tento stav jistě nemohou jen vlády těch nejchudších zemí, i když často ani ty nejsou bez viny.
Naše soucítění nás vede ke snaze najít konkrétního viníka. Spíše je pravdou to, že na tom pohoršení, dokonce smrti hladem, se podílíme my všichni jako lidé hříšní, třebaže s odlišnou mírou viny. Zvláštní odpovědnost pak nesou „struktury hříchu“ a lidé, jež je tvoří: ti, jimž jde o peníze, bohatství, moc či mstu – a to i za cenu hladomoru těch, na nichž nikomu kromě Boha nezáleží.

Zatímco na jižní části polokoule mají lidé základní nedostatek, na bohatším severu si lidé zvykli žít na dluh (viz probíhající hypotéková krize v USA). Současně se bohatý sever vylidňuje a chudý jih je stále početnější...
Skutečně existuje jakýsi paradox, jako by si děti „nemohly dovolit“ právě ty bohatší země. V celé Evropě platí, že by ženy rády měly víc dětí, než jich skutečně mají, pokud by k tomu měly jen jakési příhodnější podmínky. Naopak výzkumná mise našich studentů v Ugandě mj. potvrdila, že tamní rodiny chtějí mít šest dětí a také si je „dovolí mít“. Bohužel někdy i za cenu snížení už tak nevalné životní úrovně. Pro naši evropskou civilizaci platí, ať už více či méně, titulek předloňské výroční konference PASS (Papežské akademie sociálních věd) „Mizející mládí“. U nás média za „baby boom“ považují růst porodnosti z 1,18 dítěte na ženu na 1,4; potřebovali bychom však růst 2,1.

Nečeká nás tedy vzhledem k stávající situaci nové stěhování národů?
Stěhování národů již nastalo. Je jím migrace, jíž se většina vyspělých zemí brání (ovšem s výjimkou přetahování „mozků“). A tak i USA jako země přistěhovalců buduje zeď na hranicích s Mexikem proti přílivu Hispánců. Katolická sociální nauka staví na univerzálním určení statků: dary země jsou Bohem určeny všem lidem bez rozdílu. Naplňování tohoto principu globálním trhem a světovým společenstvím států je však zoufale nedokonalé. Jiné jméno pro mír je rozvoj, ale zřejmě docela jiný než dosud.

Co vlastně „říká“ o nerovnoměrném rozdělení bohatství mezi „severem“ a „jihem“ církev? Má jako instituce v čele s papežem vůbec nějakou šanci ovlivnit celou situaci?
Loni byla výročí dvou encyklik o rozvoji. Sollicitudo rei socialis začíná konstatováním Jana Pavla II., že obraz světa je po dvaceti letech snad ještě méně uspokojivý než předtím. Církev má chudé na zřeteli ve svých sociálních encyklikách už od počátku. Na druhé straně nauka varuje před řešeními, která mohou znamenat „cestu do pekel dlážděnou dobrými úmysly“. Evangelium má sice svou sociální dimenzi, ale není „evangeliem prosperity“, tedy příslibem, že všichni můžeme zbohatnout v materiálním slova smyslu. Pán také říká, že „chudé budete mít vždycky mezi sebou“. A František z Assisi viděl v chudobě dokonce milost a příležitost k „dobropřejné lásce“ (caritas) pro nás všechny, kteří můžeme dávat ze svého nadbytku.
V dnešní církvi přichází Pán hlásat svou radostnou zvěst chudým v Brazílii, Indii nebo Číně. A my, bohatí mládenci, máme pořád ještě šanci najít to pravé štěstí v solidaritě a sdílení těch darů, jimiž nás Bůh denně tak štědře obdařuje.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay