Na hřišti můžeme evangelizovat dobře i špatně

Vydání: 2007/21 Ve vaší farnosti se nesportuje?, 22.5.2007, Autor: Václav Štaud

Duchovní správce farnosti ve Šlapanicích u Brna P. Miloš Mičánek rád sportuje už od dětských let, hokej hrával dokonce závodně. Každé příležitosti ke zdravému pohybu využíval také na svém kaplanském místě. Když přišel před třemi roky do Šlapanic, byl moc rád, že i zde je silná sportovní tradice. Založili ji na počátku 90. let salesiáni, kteří ve farnosti přechodně působili.

Před téměř deseti lety dostali šlapaničtí katolíci v restituci vrácenou budovu fary na náměstí. Okamžitě využili jejího rozsáhlého dvora k vybudování farního hřiště – dnes se tam hraje volejbal, o něco méně nohejbal a někdy i košíková. Farním sportem je ale florbal. Když loni přijel brněnský biskup Vojtěch Cikrle večer před slavností na besedu s biřmovanci, hovořili hlavně o sportu. „Prosím, řekněte mi, kdo z vás tady nehraje florbal,“ zeptal se pan biskup. Ze třiceti přítomných se zvedlo jen osm rukou a ordinář pak nad rozsahem farního sportování jen obdivně kýval hlavou.
Po celé letní období běží ve Šlapanicích farní florbalová liga (záležitost hlavně ministrantů) a aby toho nebylo málo, tak farnost ještě na jaře a na podzim pořádá velký florbalový turnaj. Zúčastňuje se jej až deset osmičlenných smíšených družstev. Protože je to vždy velká legrace, přidávají se k farníkům také jejich nevěřící přátelé.
„Někdy až třetinu účastníků turnaje z kostela neznám,“ říká otec Miloš. „O to větší odpovědnost při tomto sportování máme. Abychom dokázali, že umíme bojovat a nejsme žádná ořezávátka, přitom však bojovali slušně a čestně. Protože i ve sportování může být kus evangelizace – dobré i špatné,“ dodává P. Mičánek. Sám hraje za družstvo Tučňáků, jimž už dvakrát pomohl k vítězství. „Ale loni na podzim jsme vybuchli, nebyl čas trénovat. Takže nyní titul obhajuje družstvo Cementů,“ vysvětluje mladý kněz. A upozorňuje, že on sám pro farnost neznamená žádný sportovní zázrak. Vždyť téměř všichni jeho předchůdci byli aktivními sportovci.
Na otázku, zda sport také pomáhá organizovat, ale kněz odpovídá: „Kde bych na to vzal čas? Všechno si musí zařídit farníci sami. Jediné, co pro ně mohu udělat, je, že sportovní akce ohlašuji v kostele. Aby ti aktivní věděli, kdy a kde hrát, a ti ostatní jim zase mohli fandit. Je dobře, že i těch momentálně pasivních chodí na zápasy dost.“

Pro radost všech společenství
Šlapanice jsou velká a živá farnost. Ze šesti a půl tisíce obyvatel přichází na bohoslužby více než tisíc věřících. Tomu odpovídá i množství svateb, křtů a nakonec i pohřbů. A protože různých aktivit ve farnosti je mnohem víc než pouhý sport, je pan farář od neděle do soboty doslova na roztrhání. I tak si to ještě stačí tu a tam s přáteli „rozdat“ v nohejbalu, případně ve stolním tenisu, malém fotbalu nebo v kulečníku. To vše je pro šlapanické farníky neustále připraveno a obohacuje schůzky velkého množství společenství.

Vstřícnost k veřejnosti se vyplácí
Ještě v „ledovém“ sportu se otec Miloš osobně angažuje. V zimě (jen ta letošní byla svým teplem výjimkou) se farní hřiště mění na jedinou kvalitní ledovou plochu ve městě. A duchovní musí hodně brzy ráno vstávat, aby ještě před mší svatou hřiště odborně pokropil. Po osmé už se často s bruslemi přes rameno do sportovní hodiny hlásí žáci místních škol a jejich učitelé. Odpoledne zase trénují nebo hrají hokejisté. Platí za to něco farnosti? „Sportování umožňujeme všem zásadně zdarma. Však na kropení používáme studniční vodu a město nám vyjde vstříc zase jindy a jinak. Máme dobrou spolupráci a peníze nejsou vždy tím nejlepším předpokladem vztahů,“ slyšíme ještě P. Mičánka, než odběhne za další povinností.
Jak rostl počet sportujících, zvyšoval se nárok na farní hřiště. Před dvěma roky se proto Šlapaničtí rozhodli pro jeho rekonstrukci. Položili kvalitní umělý povrch, postavili odpovídající mantinely, osvětlení. Vstřícnost vůči veřejnosti se vyplatila. Město pomohlo a také krajská samospráva přispěla dvěma sty tisíci korunami. Přesto museli farníci na své hřiště vybrat ještě neuvěřitelných 400 tisíc. Udělali to rychle a ochotně. Protože dobře naplněný čas jejich dětí patří k tomu nejlepšímu, co jim farnost může vedle svátostí a duchovního vedení nabídnout.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay