Na cestě ke smíření

Vydání: 2015/20 Věřící děkovali za osvobození, 12.5.2015, Autor: Tomáš Kutil

Dílo smíření. Tak lze bez nadsázky označit život bratra Rogera Schütze. Ocenilo jej i mezinárodní společenství. Obdržel Templetonovu cenu, Mezinárodní cenu Karla Velikého a Cenu UNESCO za výchovu k míru.
 
Jedna z prvních fotografií bratří v Taizé. Snímek archiv komunity
 
Život bratra Rogera začal velmi nenápadně. Narodil se v roce 1915 ve frankofonní části Švýcarska jako nejmladší z devíti sourozenců a v malé horské vesničce prožil šťastné dětství. V jeho výchově hrála velkou roli hudba, doma měli tři klavíry. Roger sám později přiznal, že pro spiritualitu Taizé sehrál tento jeho vřelý vztah k hudbě velkou roli.
 
V šestnácti letech prodělal těžkou tuberkulózu a její následky ho omezovaly několik let. On si však z toho nic nedělal. „Měl jsem čas číst, meditovat a objevovat v sobě Boží povolání. Jednou, když už se smrt zdála být blízko, jsem objevil důležitou věc. Že více než mé tělo se potřebuje uzdravit mé nitro,“ popsal bratr Roger tuto svou zkušenost.
 
Útočiště pro uprchlíky
 
Před druhou světovou válkou studoval teologii v Lausanne a Štrasburku. Válečné hrůzy ho velmi rychle přesvědčily, že by stejně jako jeho babička během 1. světové války měl pomáhat potřebným.
 
S pomocí skromné půjčky tedy zakoupil v Taizé dům s několika přilehlými staveními. A požádal Geneviève, jednu za svých sester, aby mu přišla pomoci s ukrýváním uprchlíků. Mezi nimi byli Židé. Materiální prostředky byly velmi omezené. V domě nebyl vodovod, a pro pitnou vodu se tedy chodilo do obecní studny. Také jídelníček byl prostý: většinou se vařila polévka z kukuřičné mouky levně na-
koupené v nedalekém mlýně.
 
S ohledem na ty, kteří v jeho domě našli útočiště, se bratr Roger modlil o samotě; aby mohl zpívat, chodil často do lesa, daleko od domu. Geneviève všem vysvětlila, že bude lépe, aby se každý, kdo chce, modlil sám ve svém pokoji, aby nebyli ostatní uprchlíci uváděni do rozpaků.
 
Rodiče bratra Rogera věděli, že jejich syn a dcera jsou v nebezpečí, a proto požádali jednoho rodinného přítele, francouzského důstojníka ve výslužbě, aby na ně dohlédl. Ten se tohoto úkolu svědomitě ujal. Na podzim roku 1942 je varoval, že byli odhaleni a že všichni musí okamžitě odejít. Proto žil bratr Roger až do konce války v Ženevě, kde se k němu připojili první bratři. Do Taizé se mohli vrátit až v roce 1944.
 
Postupně do Taizé přicházeli další mladí muži, aby se připojili k původní skupině bratří. O Velikonocích roku 1949 se pak sedm z nich zavázalo sliby ke společnému životu ve velké prostotě a celibátu. Během dlouhého času v zimě 1952–53, který bratr Roger strávil v tichu, napsal Pravidla Taizé, která shrnují „to, co je podstatné pro život ve společenství“. Dnes žije v komunitě přes sto bratrů – katolíků i protestantů. A přijíždějí za nimi desetitisíce mladých lidí, kteří jsou zde ochotně přijímáni.
 
Vyjít ze samoty
 
Zvrat v životě komunity přinesl rok 1958, kdy bratra Rogera přijal papež Jan XXIII. Od té doby se s papežem setkával každý rok. „Od našeho prvního setkání jsme si byli jisti, že se nám dostalo velkého pochopení a lásky. Jan XXIII. na nás zanechal nesmazatelnou stopu. Dovolil nám vyjít z naší dosavadní samoty. Skrze něj vstoupilo do naší komunity nové jaro – nový začátek,“ přiblížil setkání bratr Roger.
 
Krátce po tomto setkání začal Roger spolu s dalšími bratry cestovat po celém světě. V roce 1962 navštívili například konstantinopolského patriarchu Athenagorase, účastní se Druhého vatikánského koncilu a v roce 1973 míří i za „železnou oponu“ – navštěvuje Polsko a bydlí u kardinála Wojtyły, budoucího papeže. Několikrát navštěvuje i Matku Terezu.
 
Od roku 1980 začínají bratři z Taizé pořádat velká setkání mladých lidí – první se koná v Římě, ve východní Evropě má premiéru v roce 1989 v polské Vratislavi.
 
Poslední zahraniční cestou bratra Rogera je pohřeb Jana Pavla II. V srpnu 2005 ho totiž při večerní modlitbě napadne s nožem duševně nemocná žena, a on tak krátce po svých 90. narozeninách umírá násilnou smrtí.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay