Muž mnoha talentů v nepřízni doby

Vydání: 2011/47 Václav Renč, 15.11.2011, Autor: Aleš Palán

Ten příběh by byl silný sám o sobě. Husí kůže by z něj naskakovala, i kdyby šlo o nějaký průměrný text. Autor tvořil tu básnickou sbírku v kriminále, kde – zcela nevinný – strávil skoro dvanáct let. Ani napsat svůj text nemohl, roky nedržel v rukou tužku, vše si proto musel slovo od slova pamatovat. Jeho verše si naštěstí pamatovali i další spoluvězni, kteří se na svobodu dostali dřív – takto, ve svých hlavách, ji vynesli ven.

Tak vznikla a byla zaznamenána jedna z nejpůsobivějších básnických sbírek druhé poloviny dvacátého století. Popelka nazaretská Václava Renče. Od narození jejího autora uplyne v těchto dnech sto let.

Zelená internacionála

Václav Renč se narodil ve Vodochodech v rodině zedníka. Spolu s rodiči se brzy přestěhoval do Prahy, kde postupně vychodil reálku, gymnázium a Filozofickou fakultu UK – zde studoval filozofii a jazykovědu. Ve třicátých letech pracoval jako redaktor ve Svazu knihkupců a nakladatelů a v nakladatelství Novina. Před válkou, tak jako mnoho křesťansky orientovaných tvůrců, kritizoval liberální proudy českého myšlení a politiky prezentované T. G. Masarykem a Karlem Čapkem. Po osvobození byl Renč dramaturgem Městského divadla v Olomouci a následně režisérem Národního divadla v Brně. To vše ale jen do roku 1948, kdy byl z politických důvodů z práce vyhozen a musel se živit, jak se dalo. A mělo být ještě hůř. Ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou (šlo o monstrproces proti katolické inteligenci) byl na začátku padesátých let odsouzen na 25 let vězení. Propuštěn z kriminálu nebyl – tak jako většina ostatních politických vězňů – ani v květnu 1960, ale až o dva roky později. Po propuštění pracoval Renč jako dramaturg operety v Olomouci, několik let prožil ve Fryštáku a následně se přestěhoval do Brna. Psal a překládal, konečně se mohl naplno věnovat literární práci. Václav Renč zemřel v Brně 30. dubna 1973.

Absolutno Božího jsoucna

Vlivem nepříznivých okolností nebyly dosud některé Renčovy práce – zejména divadelní hry – vydány tiskem ani se nehrály. Některé stopla cenzura za okupace, jiné za normalizace a ani po roce 1990 se nepodařilo jeho kompletní dílo vydat – tentokrát z důvodů ekonomických. Nejpodstatnějším knižním počinem jsou dva svazky Vybraných spisů nazvané Vrstvení achátu a S anděly si nelze připíjet. „Renčovo literární dílo je od počátku ovládáno silnou křesťanskou spiritualitou. Základními konstantami Renčova duchovního prostoru je protiklad ducha a hmoty, světla a tmy; smyslovost je v jeho poezii nahrazována slastí z tvorby, do níž se sublimuje básníkův náboženský prožitek; dokonalost vytvořeného díla, absolutno jeho tvaru má manifestovat absolutno Božího jsoucna,“ zamýšlí se nad Renčovou tvorbou ve Slovníku české literatury po roce 1948 literární historik Jaroslav Med. Václav Renč byl mužem mnoha talentů. Nejznámější je jeho básnická tvorba, ale jako autor je podepsán i pod divadelními hrami, poezií a loutkovými hrami pro děti, psal kritiky a překládal (z němčiny, francouzštiny, angličtiny, italštiny a polštiny)… Renč dokonce i maloval. Renčův tvůrčí talent se obráží i u jeho dětí a vnuků. Renčova dcera Zuzana Nováková je spisovatelkou, syn Ivan je režisérem, autorem večerníčků a knih pro děti, další syn Jan Václav je hudebníkem. Z Renčových vnuků je veřejnosti nejznámější režisér a herec Filip, odkazu svého dědečka se kromě vlastní tvorby věnuje vnučka Luisa Nováková. Náročnou editorskou práci při vydávání Vybraných spisů odvedl zase Renčův zeť Jaroslav Novák. Díky ochotě Renčových příbuzných a potomků může Katolický týdeník na tomto místě zveřejnit reprodukce několika Renčových obrazů ze soukromých sbírek. Stejně tak otiskujeme některé autorovy texty, s nimiž se veřejnost dosud neměla možnost seznámit.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay