Mladé rodiny na cestě mimo metropoli

Vydání: 2006/33 Cesty k novému domovu, 15.8.2006, Autor: Zuzana Burdová

Utváření domova předchází téměř pokaždé stěhování. A protože je to zkušenost opravdu všeobecná, má dopad i na život celých regionů. Jak se náš svět proměňuje, odráží možná nejvýrazněji Středočeský kraj, který zažívá nebývalý nárůst obyvatel dojíždějících za prací do Prahy.

„Dcera nám začala vyrůstat z dětské postýlky a další postel se už do našeho malého bytečku nevešla. Začali jsme se rozhlížet po novém bydlení,“ popisuje důvody odchodu z malého bytu v romantické části Prahy Jan Smolík. V podobné situaci se ocitá řada mladých rodin, sociologické studie ukazují, že právě po narození prvního dítěte se mladé rodiny stěhují nejčastěji. „Naše finanční možnosti nám nabízely dvě varianty – buď byt ve vyšším patře paneláku nebo bydlení mimo hlavní město.“ Manželé Smolíkovi zvolili bydlení blíže k přírodě, předměstí městečka 30 km od Prahy. A zdaleka nejsou sami, kdo se nakonec rozhodl metropoli opustit. „Denně dojíždím vlakem za prací, ale to mi nevadí, když vidím, jak to na čerstvém vzduchu svědčí dceři.“ Irena jen poznamenává, že se díky tomuto rozhodnutí během své mateřské dovolené ocitla v menší sociální izolaci. Všechny přátele a příbuzné totiž nechali v Praze a v městečku není ani mateřské centrum. Město samo se ráno vylidní a ožívá zase večer – ne nadarmo je nazýváno noclehárnou Prahy. „Hodně mladých rodin tu chodí do kostela, tak doufám, že se brzy s někým spřátelíme,“ dodává.

FORMOVÁNÍ ŽIVÉ VÍRY
Statistika je sice prý nuda, ale přesto ukazuje několik zajímavých údajů. První místo v žebříčku přistěhovalých osob v naší republice zaujímá obec Milovice na Nymbursku. „Je pravdou, že milovická farnost povstala jako Fénix z popela,“ nechává se slyšet administrátor farnosti P. Pavel Porochnavec. “Po odsunu sovětských vojsk se tu uvolnila řada bytů a do o mnoho levnějšího bydlení než Praze se nastěhovalo mnoho mladých rodin, převážně z živých moravských a pražských farností. Po svém nastěhování se hned snažili zapojit do života farnosti. Chodí do kostela, nedělní liturgie je součástí a dá se říct i vrcholem jejich života, zvláště pro tatínky, kteří v týdnu dojíždějí za prací do Prahy a vrací se až večer. Přestože je nedělní liturgie v této farnosti už v osm hodin ráno, celá křesťanská obec se shromáždí k oslavě Eucharistie i se svými ratolestmi. Těm po bohoslužbě oběti a postkomunii patří také jejich slůvko, které vede buď některý tatínek nebo maminka, a doprovází je písničkami při kytaře. Ale tím společenství křesťanské obce z daleka nekončí. Maminky, ale i rodiny jako celek, se pravidelně schází v neděli odpoledne v mateřském centru v bývalém domě kultury v Milovicích.“ I v pastoraci jsou místnímu knězi oporou. „Ať už při přípravě liturgie nebo při pořádání katechezí, při kterých mi pomáhají muži, někteří s dálkově vystudovanou teologií. Nově příchozí jsou vtahováni nenásilně do dění farnosti, a tak je opravdu radost pozorovat, jak se tady formuje živá víra.“

„PRAŽÁCI“
Příliv obyvatel zaznamenávají snad všechna města a vesnice okolo Prahy. Ne všude je situace takto idylická. Nově příchozí jsou většinou lidé z hlavního města, kteří si s sebou přináší návyky odlišného způsobu života než mají původní obyvatelé. Pozitivním dopadem je přirozený nárůst vzdělanostní úrovně oblastí, tím negativním podle Českého statistického úřadu mohou být separované oblasti nové výstavby. Právě kvůli odlišnému způsobu života, postojů a chování může docházet k problémům v komunikaci mezi starými a novými obyvateli, která může vyústit až v úplnou neochotu spolu dál mluvit. Česká města se proměňují, zvlášť patrné je to v hlavním městě. Praha se do značné míry začala podobat Paříži, a to alespoň v jednom ohledu – na ulicích potkáte nápadně mnoho lidí s cizokrajnými rysy a jinou barvou pleti. Podíváme-li se do studie statistického úřadu, zjistíme, že tendence odchodu obyvatel do Středočeského kraje je v posledních letech značná. Do Prahy se nyní většinou stěhují cizí státní příslušníci, většinou v produktivním věku. Tím pražské obyvatelstvo „stárne“, relativně nízký je věk dětské části obyvatel. Druhotným pozitivním dopadem stěhování je ale ještě jeden fakt. Nově příchozí se chtějí dozvídat něco o místech, kde se rozhodli žít. Pátrají v knihovnách a muzeích po historii regionu a oživují různé tradice, na které se už zapomnělo nebo na ně původní obyvatelé neměli čas.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay