Misie je velké dobrodružství

Vydání: 2019/4 V Panamě jako doma, 22.1.2019, Autor: Tomáš Kutil

Když se její autobus objevil ve městě, vždycky vzbudil zájem. Britka MIRIAM SWAFFIELDOVÁ se totiž rozhodla pořídit si tento dopravní prostředek k evangelizaci, které se věnuje na plný úvazek. Působí zejména mezi studenty v Británii, ale i v zahraničí. Pracuje v hnutí Fusion, jehož název by se dal přeložit jako „Propojení“.


Miriam Swaffieldová a její autobus Benedikt. Snímek Fusion
 
Proč jste se rozhodla evangelizovat?

Můj život je naplněn Boží láskou natolik, že přetéká dál. Myslím, že evangelizace je něco, co je přirozené, radostné, spontánní a pravdivé. A vždycky to znamená, že nějakým způsobem musím zmínit Ježíše, protože On je klíčový v celém tom příběhu.

Jakým stylem na to jdete?

Vytvořili jsme na to přímo takovou kuchařku, jmenuje se Mission style (Misijní styl). Je to návod, který je i na webu, kde si lze vyplnit online kvíz. Ten vás navede, abyste našli styl, který je pro vás nejpřirozenější, a rozpoznali i to, co potřebuje člověk, jemuž chci hlásat Krista.

I ve škole se děti učí různým způsobem. Ke každému musíme najít správnou cestu, aby vše dobře pochopil. Proto náš Mission style každému pomůže zjistit, jak se nejvíc, nejlépe a nejpřirozeněji dovídat o Pánu Ježíši – a tím pádem o Něm také nejpřirozeněji svědčit. Můj misionářský styl se váže na vztahy a je v něm důležitá vlastní zkušenost. Svou víru chci žít a se svými přáteli o ní mluvit.

Kvůli misijní práci jste si pořídila i menší autobus. Jak vás to napadlo?

Poslední velkou obnovu vyvolal v Anglii John Wesley (v 18. století, zakladatel metodistické církve – pozn. red.), který jezdil po celé Británii. Já jsem se jím inspirovala, jen jsem vyměnila hřbet koně za autobus. Pak jsem strávila dva roky tím, že jsem tímto autobusem cestovala po celé Británii a navštívila všechny univerzity. Dala jsem mu jméno Benedikt.

Jak na vás a Benedikta lidé reagovali?

Všichni se chtěli nechat s autobusem vyfotit a nastoupit dovnitř. Jezdila jsem jen tam, kam mě místní společenství pozvalo. Autobus jsme používali i jako místo, kde se lidé scházeli, nebo jako zázemí, kde bylo pohoštění pro večerní setkání. Občas jsem někoho svezla, nějaké studenty, nebo se tam organizovaly schůzky. Prostě Benedikt sám o sobě přitahoval pozornost.

Evangelizujete spíše v menších skupinách, anebo někdy pořádáte i velké akce?

V našem hnutí je důležité, aby se evangelizace odehrávala uvnitř společenství lidí. I proto se nesnažíme kázat evangelium davům. Chceme, aby každý věřící dokázal šířit svou víru v Ježíše Krista sám za sebe. Aby o ní mluvil s přáteli. Stejně jako Ježíš mluvil s malou skupinkou přátel, i my si myslíme, že je důležité, aby věřící tvořili malá společenství, která sdílejí svou víru ve svém okolí a ve svých vztazích. Mohou pak sami zahlédnout něco z Boží lásky a je to i způsob, jak ji ukázat lidem.

Pro někoho je přirozenější o Bohu mluvit, jiný ho chce předávat tím, jak žije, beze slov, v rámci vztahů, o kterých jste mluvila. Co je podle vás účinnější?

Speciálně pro mladou generaci je důležité, aby to bylo spojené. Pokud zazní jen slovo bez toho, aby bylo prožívané, nebude autentické, přestane dávat smysl. Zároveň je pro každého potřeba něco trochu jiného. Někdo se rozhodne následovat Boha ve chvíli, kdy o něm uslyší. Jiný ve chvíli, kdy od křesťanů zažije přijetí a lásku.

Jak začít mluvit o Bohu?

První a zásadní je nepanikařit, není potřeba všechno udělat správně. Všimněte si, jaké odpovědi dával Ježíš. Raději pokládal otázky a vyprávěl příběhy. Sdílení evangelia a svědectví může vypadat tak, že vyprávím o tom, co Pán Ježíš v mém životě znamená a dělá. A když si nejste jistí, vždycky můžete druhému navrhnout, že se za něj budete modlit, protože Duch Svatý může mluvit hlasitěji, než jak mluvíme my. Modlitba je skvělou evangelizací.

Problematický je ale strach – pokud svědčím o evangeliu ze strachu, že jinak by mě Bůh potrestal. Anebo když chci udělat dojem na druhé lidi či na Boha. Ani květnatá slova sama nepomohou. Když mou motivací není láska, nikam nedojdu. Pokud nemyslíš na člověka, se kterým sdílíš Boží lásku, tak co vlastně děláš? Při evangelizaci se snažíme spoléhat na Ježíše a mít rádi člověka, který je před námi. A modlit se.

To mi říkalo už více lidí, že právě modlitba je klíčem k evangelizaci. Jak konkrétně?

Umožňuje mi naslouchat Bohu a také společenství, ke kterému přicházím. Když Ježíš vyslal své následovníky, aby hlásali evangelium, vyslal je i s jejich slabostí. Byli nuceni přijmout pohostinství cizích, nevyrazili na cestu vybaveni sérií správných odpovědí, neměli vše, co potřebovali. Byli závislí na pomoci druhých. Neměli žádný spasitelský komplex. Byli stejní jako ti, ke kterým mluvili. Myslím, že když se s lidmi setkáváme a jdeme jim vstříc s pokorou a modlitbou, Bůh může dělat svoje dílo.

V určitém okamžiku ale musíme být odvážní a stateční, i když se bojíme. Jak se můžeme spolehnout na Boží přítomnost, když nikdy nevykročíme ven ze své komfortní zóny, nikdy to nevyzkoušíme? Misie jsou jedno z největších dobrodružství.

Jaké misijní dobrodružství právě prožíváte?

Mou největší misií je nyní milovat svého bližního. Myslím tím sousedy z vedlejšího domu. Modlila jsem se za ten dům a za ty, kdo v něm budou bydlet. Když se nastěhovali, zaklepala jsem na dveře a přivítala jsem se s nimi. Přizvala jsem je, jestli by mi nepomohli uklidit naši ulici. První, co jsme společně zažili, byla tedy služba. Pak jsem je pozvala na společné jídlo s křesťany, a oni souhlasili. Než vůbec došlo k hovoru o víře, nejdříve zažili společenství.

Celou dobu jsem jim poctivě říkala, že jsem křesťanka a že všechno, co děláme ve společenství, děláme kvůli tomu, že věříme v Ježíše Krista. Potom se sami pozvali do kostela, protože je společenství zaujalo. Pocházejí z muslimského prostředí, takže je to pro ně nové, velmi vzrušující. Jsou teď součástí malé skupinky, mají Bibli a objevují, kdo je to Ježíš. A začalo to velmi prostě – tím, že jsem se modlila za sousedy, kteří se mají nastěhovat. Ale nutné bylo mít i odvahu vykročit ven a začít konverzaci.

Miriam Swaffieldová byla hlavním hostem podzimní konference o evangelizaci v Olomouci.

(tok)

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 26-27 25. června – 8. července 2019

Putování s živým Mistrem

Oslavíme svátek sv. Cyrila a Metoděje. Každý rok si touto dobou dávám předsevzetí, že budu věnovat více času rozjímání nad tímto dávným, ale i pro současníka stále…

celý článek


Vydat se na pouť do Svaté země

Izrael je plný míst, kde se lze doslova „dotknout“ biblických příběhů a jít ve stopách Ježíše Krista. Oslovili jsme několik osobností, které tam pravidelně jezdí,…

celý článek


Velehrad všední i sváteční

Každý rok během 4. a 5. července přijede na Velehrad až třicet tisíc lidí. Poklidná obec se rázem promění v okresní město. Krásu, pokoj a duchovní poklady tu však…

celý článek


Letní farníci, vítejte mezi námi!

Je léto, pár minut před začátkem mše svaté. Do chladného chrámového prostoru přicházejí s očima navrch hlavy: prázdninoví návštěvníci „našeho“ kostela.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay