26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Michael nedokázal nikomu odříct, říká jeho bratr Gabriel

15. 6. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/25 Michael Florian, 15.6.2011, Autor: Aleš Palán

Na osobnost Michaela Floriana dnes může komplexně zavzpomínat jediný člověk – jeho bratr Gabriel. Vyrůstali spolu a pak – oba svobodní – žili v jednom domě ve Staré Říši. GABRIEL FLORIAN je dnes posledním žijícím potomkem Josefa Floriana; ostatních jedenáct sourozenců již zemřelo.

Gabrieli, vy jste se narodil v roce 1924, bratr Michael byl o třináct let starší. Přesto jste k sobě měli zřejmě hodně blízko.

Přivedl mě třeba k zájmu o hvězdy. Sám si vyrobil dalekohled, všechnu práci udělal podle návodu, který mu poskytl astronom Emanuel Šimandl. Michael si sám zbrousil čočky a sestrojil veliký astronomický dalekohled. Byla to dobře metr dlouhá tuba, koukali jsme na hvězdy průzorem z boku, bylo tam zakomponované i zrcadlo. V noci jsme vynesli dalekohled na dvůr, umístili na stojan a pozorovali jsme. Michaelův dalekohled měl takové přiblížení, že když jsme ho zaměřili na kostelní věž dole ve Staré Říši, viděli jsme každého vrabce, který tam seděl. Jednou jsme pozorovali náramný meteorický roj, padaly hvězdy. Dívali jsme se pouhým okem, vše byly viditelné tak jasně, že dalekohled nebyl vůbec potřeba. Úkaz byl předem oznámen v novinách a skutečně ve stanovenou chvíli začaly hvězdy padat: jedním směrem, od západu, a velmi hustě. V jednu chvíli to polevilo a pak začalo nanovo. Bylo to něco neobyčejného, nikdy jsem už nic podobného neviděl.

Zmíněný Šimandl se zabýval také astrologií.

Šimandl byl veliký člověk, a měl navíc nápadně obrovskou hlavu. Znal spoustu jazyků, mimo jiné uměl také čínsky. K nám do Staré Říše jezdil právě za Michaelem, ale bratr se o hvězdy zajímal výhradně z pohledu astronomického. Pozoroval nebeské úkazy.

Michael byl technicky zručný. Jak se k tomu oboru dostal?

Nějaký Florian – nebyl to náš příbuzný – měl dole ve Staré Říši zámečnickou dílnu a bratr tam za ním často docházel. Pomáhal mu a přitom se přiučoval. Michael měl frézu a spolu s ní jsme jezdili do lesa pro dříví, někdy až k Nepomuku. Má sestra Anna pracovala v lese a za to, že tam udělala hodně svatých obrázků, dostávala od hajných dřevo. S Michaelem jsme ho pak na fréze odváželi domů. Michael vyrobil i jedinečný vyorávač brambor, vzor toho díla mu ale ukradli a poslali někam do ciziny, kde podle toho vyrobili jiné stroje. Patent pak měl někdo úplně jiný a bratr z toho nic nedostal.

Michael prý vyrobil i takový domácí kanón…

Lauf měl ze stojanu od studny. Zbraně jsme vyráběli mnozí, já měl třeba pušku. Patrony jsme kupovali, klempíř udělal rouru velkou akorát podle jejich obvodu, roznětkou byly kapsle. Natáhli jsme kohoutek, ten udeřil na kapslík a ono to střelilo. Mělo to náramný průraz, fošnu na padesát metrů to prorazilo.

Kde jste stříleli?

Na zahradě za domem u Punčochářů ve Staré Říši, kde jsme tenkrát žili. Tam jsme se skoro všichni narodili, Michael, já i další sourozenci. To střílení bylo tuze nebezpečné. Divím se, že se na to dospělí mohli dívat, že nás nechali dělat tak nebezpečné věci.

Všiml si toho tatínek vůbec?

Věděl o tom. A myslel asi, že se nám nic nestane.

Kde jsou dnes všechny Michaelovy výrobky?

Ztratily se, kdo ví, kde je jim konec…

Michael taky choval včely.

Měl je nejdřív dole na zahradě a pak je frézou přetáhl na druhý konec zahrady. Chtěl, abych mu při včelaření pomáhal, ale to já nedělal rád. I když jsem měl na hlavě kuklu, včela pod ni mohla vlézt a bodnout – a to mi dělalo zle. Michael byl náramný včelař. Sám vymyslel a vyrobil medomet vlastní konstrukce, odvíčkované plástve se točily dokola a on med schraňoval. Včely měl do posledka, byla to jeho velká radost.

Žili jste v jednom domě. Mohl jste tedy vídat, jak dělá svoje linoryty.

Linoryty a dřevoryty. Z hruškového dřeva uřízl hranol, uhladil ho a v něm pak dlátem ryl. Lino na linoryty kupoval. Grafiku dělal u stolu, kde dnes já píšu, a v rohu místnosti měl ruční lis. Mohli na něm pracovat dva: jeden mohl papíry přikládat, druhý klikou dílo přitlačit a vytisknout. S tiskařinou jsem Michaelovi pomáhal rád. A když měl tisku víc, ze Staré Říše si sjednal k pomoci nějaké mladé lidi.

Práce měl hodně.

A to mu uškodilo. Neuměl lidem odříct. Pořád za ním chodili, aby jim udělal exlibris, aby jim udělal novoročenky. Michael se snažil všem vyhovět, zájem o jeho práci byl takový, že pořád pracoval pod tlakem. Aby všechny novoročenky stačil udělat, začínal vždycky už zkraje podzimu. Ve stáří pak dostal sklerózu, jel do Jihlavy a nemohl si vzpomenout, jak se to město jmenuje. Nemoc postupovala víc a víc a pak zemřel.

Jaká témata měl na svých grafikách?

Nejrůznější, hlavně náboženské motivy, světce…

Měl nějakého oblíbeného?

Hodně zobrazoval sv. Václava, ale i další. Dělal hlavně to, co po něm lidi chtěli. Nějaký Jiří Oliva mu sjednal odběratele přes organizaci lidí, kteří novoročenky sbírali. Bratr měl asi zezačátku radost, že má odběratele, ale pak už toho měl moc… Nedokázal druhého odmítnout a to mu zkrátilo zdraví. Říkal jsem mu, aby to nedělal, varoval jsem ho, ale on si nedal říct. Byl tak hodný? To ano… Zvláštní člověk, nedovedl nikomu odříct. Rád chodil pěšky s procesím třeba do Kostelního Vydří nebo i dál. Když ryl na své dřevořezy a linoryty krajiny, namaloval si nejdřív v plenéru náčrtky, nebo to dělal třeba podle pohlednic? Maloval po paměti – Starou Říši, Dačice, Telč, Jihlavu… Jejich dominanty si už dobře pamatoval.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou