Mesiáš se narodil do nuzných poměrů okupované země

Vydání: 2007/49 Než se Ježíš narodil, 4.12.2007, Autor: Jiří Macháně

Lidstvo stálo na prahu nové epochy. A vůbec nikdo to netušil. Jen Maria a Josef už věděli, že na svět přijde Syn člověka, Spasitel. Jak vlastně žili jejich současníci, jak vypadala doba, do níž se měl narodit Mesiáš? Hovořili jsme o tom s Mireiou Ryškovou, která o starozákonní i novozákonní době přednáší na pražské Katolické teologické fakultě.

Můžete přiblížit situaci v Palestině – v čase, kdy se měl Ježíš narodit?

Je to doba těsně před začátkem toho, co nazýváme „naším letopočtem“. Palestina a Judsko byly tehdy nesamostatnými státy závislými na Římu – tato situace trvala už od roku 63 před naším letopočtem, kdy do dějin izraelského národa mocensky vstoupil římský stát okupací. Ježíš se narodil v závěru vlády Heroda Velikého. Přesnější časový údaj, který připadá v úvahu, je období mezi lety devět až čtyři před rokem, který byl v minulosti označen za ten, v němž se narodil Ježíš. Kristus se ve skutečnosti narodil tak šest let předtím.



HERODES VELIKÝ
Byl vazalský král ve vztahu k Římu, po jeho smrti byla Palestina rozdělena na tři správní oblasti mezi jeho syny. Od roku 6 n. l., po odvolání Archelaa Římany, už Judsko a Samařsko spravovali přímo římští úředníci, později označovaní jako prokurátoři. Z nich je pro dějiny nejdůležitější Pontský Pilát. Římská správní moc byla v podstatě okupační – nařídila například i soupis obyvatelstva.
(mir)




Takže Ježíš se narodil v roce známého soupisu obyvatelstva, tedy sčítání, kvůli němuž se vypravila Maria s Josefem do Betléma?
Historicky je tento soupis doložen až v roce šest našeho letopočtu. Když budeme počítat, že Ježíš se narodil v roce šest před naším letopočtem, pak se sčítání uskutečnilo, až když mu bylo dvanáct let. Evangelista Lukáš však spojuje Kristovo narození s tímto soupisem. To je ovšem problém, který řeší vykladači písma a historici. A zatím se jim to zcela uspokojivě nepodařilo. Někteří se domnívají, že se Lukáš zmýlil a že mu soupis posloužil jako vysvětlení, proč se Maria a Josef vypravili do Betléma. Jiní pak tvrdí, že šlo o dvě časově oddělené akce, které Lukáš spojil do jedné události.



Kdy vlastně proběhlo sčítání?
Okolnosti Ježíšova příchodu na svět a to, jak souvisely se soupisem obyvatelstva, je komplikované. O sčítání píše historik Josef Flavius ve spojitosti s Quiriniem. Ten byl legátem v Sýrii, ale až od roku šest našeho letopočtu.
Takzvaný soupis měl zřejmě dvě fáze. První část se odehrála ještě v době Heroda Velikého, kdy se pořizoval soupis obyvatel. Ve druhé fázi pak byla stanovena výše daní a jejich vybírání.
(mir)


ŽIVOT V PALESTINĚ KRISTOVÝCH ČASŮ
Rodiny podobné té, ve které Ježíš vyrůstal, se pohybovaly na hraně existenčního minima. Měly prostředky k obživě, ale celý den byl vyplněn prací a zápasem o živobytí. Každá rodina většinou chovala nějaký drobný dobytek. Obyčejné domy, známé z archeologických výzkumů, tvořily dvě obytné místnosti, dvůr a stáj nebo chlév pro drobný dobytek, což byly nejčastěji ovce a kozy. V domě, který zabíral asi sto čtverečních metrů, žila malá rodina. Jak ukazují vykopávky v Kafarnau, jednotlivé samostatné domy mohly být spojeny ve větší celek, v němž zřejmě žila velkorodina, a tak vytvářely obytně-hospodářskou jednotku. Ježíš tedy žil v kontextu větší, širší rodiny. Pokud se někde v Novém zákoně hovoří o jeho bratřích a sestrách, myslí se tím nejspíš jeho blízcí příbuzní – bratranci a sestřenice.
(mir)




Ježíš se tedy narodil v Betlémě...
Markovo a Janovo evangelium mají Ježíše spojeného jen s Nazaretem, jako s místem, kde vyrůstal. Matoušovo a Lukášovo evangelium nezávisle na sobě uvádějí narození Ježíše v Betlémě, z čehož lze soudit, že se narodil skutečně v tomto městě. Evangelia jsou ale především teologickými texty. Nemají ambici přesně referovat o historických událostech. Zda se Ježíš narodil v Betlémě nebo v Nazaretě, je z hlediska významu naprosto nedůležité. Evangelistům jde především o to dosvědčit, že Ježíšovo narození je něco radikálně nového.

Mohly tehdejší náboženské autority rozpoznat v dítěti Ježíšovi mesiáše?
S jistotou to věděla jen Marie, Josef a možná pár pasáků ovcí. Mudrci z východu šli za židovským králem, kterého se Herodes tak bál, ale zřejmě ne za mesiášem...
V dítěti se mesiáš poznává obtížně. Ani u dospělého Ježíše to nebylo snadné. Mesiánská očekávání té doby byla jiná. Že je Ježíš z Nazareta vtělený Bůh, tak jak v to věříme my, to tehdejší lidé pravděpodobně nemohli poznat, zejména ne při jeho narození.

Představte si, že by se Mesiáš narodil do doby rozvinutých informačních technologií. Anděl by přišel za několika lidmi, které by poslal poklonit se Mesiáši, to by se muselo rychle rozkřiknout...
Vy si asi stále představujete, že anděl měl nějakou fyzickou podobu a že to, co je v evangeliích napsáno, se přesně stalo. Musíme spíš uvažovat o tom, že se jednalo o literární prostředek odpovídající starozákonní tradici a dobové mentalitě. Kdyby se tato zlomová událost – totiž Ježíšovo narození – udála dnes, reakce světa by byla úplně stejná jako tehdy. A to i s prostředky rychlé komunikace. Těžko by někdo uvěřil, že to dítě, které vypadá docela normálně, je Božím synem. Když se dnes stane něco neobyčejného, je to senzace tak na jeden večer v televizi a pár článků v novinách.

Pro lepší představu: jak vlastně žili obyčejní lidé té doby třeba v Nazaretě?
Nazaret bylo velice malé městečko čítající pár desítek, maximálně stovek obyvatel. Města jich mívala do dvou tisíc. Nazaret byl takovým malým sídlištěm, kde lidé žili ve velmi jednoduchých poměrech, živili se pastevectvím a zemědělstvím. Část obyvatel žila v jeskyni, k níž si dobudovali dům. Právě tak to může vidět návštěvník současného Nazareta, když přijde do kostela Zvěstování, kde taková jeskyně je. Je považována za obydlí Ježíšovy rodiny s Josefovou dílnou.

Narození v jeskyni se tedy nejeví jako něco výjimečného...
V těch poměrech tehdejší člověk prostě žil. Fakt, že v hostinci v Betlémě nebylo místo, tedy není sdělením o morálních kvalitách hostinského, nýbrž o tom, že lidé museli hledat útočiště i mimo klasická pohostinská zařízení. Takže evangelní texty neříkají, že Ježíš byl nejchudší z chudých, nýbrž že se stal člověkem uprostřed úplně obyčejných lidí. Ani ne naprosté spodiny a ani těch zajištěných. Jsme zvyklí hovořit o tom, že jeho otec byl tesař. Ježíšův pěstoun však byl – jak bychom dnes řekli – stavební dělník. Pracoval na stavbě domů – a protože bylo v Palestině málo dřeva, byl spíš něco jako tesař-zedník. Ježíšova rodina byla zřejmě rodinou řemeslnicko-zemědělskou.



VÝCHOVA DĚTÍ
Malé děti vyrůstaly v blízkosti matky. Odrostlí chlapci pomáhali otci, který je učil řemeslu, modlitbám a náboženské praxi. Dívky zůstávaly u matky – učila je domácí činnosti a vysvětlovala domácí náboženské rituály připadající ženě. Školní docházka, při níž se děti učily číst a psát, je zde doložena až v prvním stolení našeho letopočtu. Chlapci se až tehdy mohli naučit základnímu čtení a psaní a dalším dovednostem, včetně znalosti tóry.
(mir)




Jaká byla společenská úloha ženy, co měla Maria a její vrstevnice na starosti?
Žena, dcery a malé děti se staraly o provoz v domě. Základní činností ženy bylo obstarávání potravy, dřeva, vody a oděvů. Může se to zdát snadné. Jenže v Palestině bylo už tehdy málo dřeva, proto sběr jakéhokoliv materiálu na topení vyžadoval poměrně velké úsilí. Topením se muselo šetřit. I když v Palestině není tak velká zima, jako třeba u nás, přesto se v období dešťů a někde i jindy v noci velmi citelně ochladí. Pokud jde o vodu, v málokterých domech se nalézaly cisterny, takže se voda musela nosit z veřejných studní – jak to známe do dneška z Afriky. Z hlediska komunikace byla studna místo, kde se ženy mohly setkávat s jinými ženami a sdělovaly si novinky. Vzpomeňme si na příběh se samařskou ženou a Ježíšem.

Pro vodu se asi nechodilo se džbánkem...
Průměrná malá rodina, jako byla Ježíšova, spotřebovala na den zhruba 50 litrů vody, a to včetně vaření, mytí a napojení dobytka, takže také s vodou se muselo šetřit. Nemalou starostí pro ženu bylo i mletí obilí a obstarávání chleba. To vyžadovalo několikahodinové úsilí. Obilí se původně drtilo mezi jednoduchými kamennými mlýnky, teprve později se rozšířily kruhové mlýnky. Dále ženy zpracovávaly materiály, ze kterých se pak vyráběly oděvy a přikrývky – tedy vlnu a len. Vypomáhaly i na poli a děti a dívky s pasením dobytka.

Jaké byly tehdejší svatební zvyklosti?
Svatbu dojednávali rodiče a měla dvě fáze. Nejdříve zasnoubení (Maria byla zasnoubena Josefovi), což probíhalo až rok před vlastní svatbou. Ta byla spojena se slavnostními rituály, kdy byla nevěsta vedena v průvodu do ženichova domu. Svatební slavnost pak trvala sedm dní.

Vzpomeňme na Josefovo váhání, zda zůstat s Marií, když zjistil, že je těhotná. Z čeho to pramenilo?
Důležité bylo pro tehdejší společnost – jak to platí do značné míry v arabských zemích dodnes – že dívka, která se vdávala, byla panna. Josef váhal proto, že Marii hrozila veřejná ostuda a ukamenování. Nebo by to vypadalo, že on svedl ženu, která mu ještě nepatřila. Věděl však zároveň, že dítě není jeho. Josefovo váhání, řekla bych, je v Matoušově evangeliu literárním vyjádřením toho, že Josef (i čtenář) najednou stojí před otázkami, čí je to dítě a co je zač. Evangelista poukazuje na to, že počaté dítě nespadá do řádu čistě pozemského. Josef nechtěl Marii vystavit hanbě, protože jako těhotnou by ji musel vrátit otci. A taková žena, pokud nebyla ukamenována, už téměř neměla v tehdejší společnosti šanci na pořádný život.

Narodil se Ježíš stejně jako ostatní děti?
Zůstaneme u lidského hlediska. Ježíš přišel na svět stejně jako ostatní jeho vrstevníci. To znamená zcela normální přirozenou cestou. Výrok, že Maria je pannou před porodem, při porodu i po porodu, je teologická výpověď o zvláštním postavení Panny Marie v dějinách spásy, která nehovoří o biologických danostech Kristova narození.



NAROZENÍ DÍTĚTE
Z nálezů archeologů a ze záznamů, které jsou k dispozici, je zřejmé, že se rodilo tak, že žena při porodu většinou seděla na klíně nějaké osoby. Nejspíš manžela nebo někoho dalšího a dítěti na svět pomáhala porodní bába, sousedka nebo někdo z příbuzenstva. Když se dítě narodilo, tak se omylo, potřelo solí a zabalilo do plenek. Potření solí přitom mělo hygienický a především symbolický význam.
Problémem byla vysoká úmrtnost novorozenců a kojenců. Porody ve špatných hygienických podmínkách byly velmi nebezpečné, udává se, že až 50 procent dětí při porodu zemřelo. Často byla ohrožena i samotná matka.
(mir)






Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay