Média jako cesta k porozumění světu

Vydání: 2019/22 Páteční večer patřil Noci kostelů, 28.5.2019, Autor: Jiří Macháně

JIŘÍ ZAJÍC je jedním z pilířů redakční rady Perspektiv KT. V oblasti médií působí nejen jako pedagog, ale také jako mediální analytik. Ptali jsme se jej na význam křesťanských sdělovacích prostředků na pluralitním mediálním trhu.


Média jsou drahá. Musíme zaplatit lidi, kteří je budou dělat profesionálně. Snímek Martina Houdek


Co je zapotřebí, aby se z křesťanských médií nestalo cosi jako „zájmový časopis“? Takové to čtení, poslouchání a pokoukání pro „fajnšmekry“?

První podmínka je ekonomická. Kvalitní médium je drahé, protože musíme zaplatit lidi, kteří ho budou dělat skutečně profesionálně. A těch lidí nemůže být málo. Mimo jiné proto jsou u nás komerční média tak nespolehlivá, protože lidí, kteří mají na starosti obsah, je příliš málo na to, aby produkovali kvalitu.

Druhou podmínkou je, aby křesťanská média byla platformou dialogu. Aby se nestala jenom exkluzivním spolkovým časopisem, rádiem nebo televizí, musí tuto atmosféru vytvářet. Na křesťanské, zejména katolické půdě je s tím ale problém, protože stále velké množství katolíků je přesvědčeno, že „není o čem diskutovat“. Že církev stanovila, co je správně, a že my se to máme naučit a aplikovat. To je hluboký omyl. Křesťanství není ideologie, kterou se stačí nějak naučit a uplatnit. Je to životní styl nesený vztahem, v němž je partnerem samotný Bůh, který „všecko tvoří nové“. Křesťanský životní postoj je mj. stálé hledání, služba pravdě, která se nám často ukazuje v dialogu. To je velmi náročná činnost, k níž nás Ježíš povzbuzuje slovy: „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, jsem já uprostřed nich“ – tedy uprostřed naší modlitby, diskuse a polemiky.

Pokud jsou média v majetku církve, vždy hrozí, že by se mohla stát jen informačním věstníkem. Církevní dokumenty je však zaúkolovaly, aby byly tvůrcem veřejného mínění uvnitř církve. Jak tomu rozumět?

Veřejné mínění nevznikne bez výměny názorů, bez debaty, o níž jsem mluvil. Křesťanská média by měla zásadním způsobem otevírat prostor, být platformou sdílení postojů. Je to veliká slabina našeho společenství církve, že se v běžné pastoraci s médii zřídka pracuje. Bylo by skvělé, kdyby kněz během homilie či ohlášek řekl: „Podívejte, v novém vydání KT je velmi zajímavý článek například o křesťanských médiích, TV Noe odvysílá zajímavý kulatý stůl o sexuálním násilí a Radio Proglas připravilo předvolební debatu. Můžeme se o tom pak pobavit při farním kafi.“ Na základě mediálního obsahu se může vést uvnitř farních společenství další debata. To je tvorba veřejného mínění.

Nejsou církevní média už proto, že patří církvi, příliš soustředěná na ni? Netvoří tedy mentalitu ghetta?

Velmi záleží na lidech, kteří je tvoří. Například Katolický týdeník takový v posledních letech rozhodně není. Křesťané mají být kvasem, mají prokvasit těsto, proměnit ho. Tím těstem je přitom celý svět. A celý svět má být tématem křesťanských médií. Mají za úkol pohlížet na vše, co se v něm děje, z křesťanského pohledu. Stačí se podívat na papeže Františka, co a jak komentuje: že máme vidět bolesti světa; kolik lidí čeká na naději; jak má být projevem lásky solidarita; že bez spravedlnosti nemůže být mír. Připadá vám to jako nějaká mentalita ghetta?

Náš nuncius na adresu křesťanských médií říká, že pro ně není klíčovým úkolem přinášet jen rychlé zprávy, ale jejich zasazování do kontextu a ohled na člověka.

V době „vlády“ internetu a sociálních sítí je právě vytváření rámců – tedy kontextu, souvislostí a interpretací, které zahrnou víc než jen bezprostřední informační obsah – tou nejdůležitější službou publicistů, novinářů a redaktorů. Myslet si, a že mi stačí vyhledat si horké novinky a základní informace, spolehnout se na to, co mi servírují sociální sítě, a že pak budu vědět vše, je iluzorní. Nic z toho není garantem porozumění obsahu a kontextu. Velmi snadno se tak mohu stát součástí manipulace.

Mají křesťanská média otevírat ožehavá témata, nebo mají mít spíše „odvahu mlčet“?

Nebudeme-li se poctivě snažit vyrovnat se s problematickými situacemi, které ukazují naše společenství v nelichotivém světle, tak to za nás – a mnohem hůř a tvrdě – udělají ti ostatní. Je proto naopak důležité, aby existovala určitá pestrost křesťanských médií a církev je uměla využívat i ke krizové komunikaci. Navíc když sami budeme dovnitř církve komunikovat pro nás bolestná témata, je to důležitý signál i navenek.

Dostává se nám výtky, že bychom neměli zneklidňovat čtenáře, nevystavovat je zpochybňujícím otázkám.

Bylo by samozřejmě chybou znejišťovat čtenáře v tom, že Bůh nás miluje a garantuje naši záchranu. Ale víra, jako každý vztah, nutně vyžaduje odvahu i k nepříjemným otázkám. Chápu, že se mnoho lidí v nejistém světě upíná k víře jako k záruce jistoty. Jenomže to by mohlo znamenat, že víc věří své víře než samotnému Ježíši.

Máme být také nositeli dobrých zpráv, vytvářet pospolitost, což znamená jít někdy proti mediálnímu proudu, který razí „dobrá zpráva, žádná zpráva“?

Je to jedno z poslání křesťanských médií. Ukazovat, jak často dost rozbolavělým světem prozařují skutky lásky a Božího působení. Nesmí svět lakovat na růžovo, ale mají v něm vidět to dobré, protože vidět jen to zlé je pohled satanův. Jeho zajímá, jenom co je špatné, protože jedině na tom může parazitovat. Křesťanská média by měla být nositeli naděje. Ovšem má to být naděje realistická, pohled do očí pravdě, i té někdy nepříjemné, která nás osvobozuje.

Ve světě internetu a sociálních sítí je prakticky každý „médium“, všichni se podílejí na předávání zpráv. Jaká je v tom pozice a úloha profesionálů-křesťanů?

Předně informace, které poskytují, jsou prověřené a důvěryhodné. To je v záplavě falešných zpráv samo o sobě veliká služba. A potom: Pomáhají vytvářet prostor, kde informace nabývají svého smyslu, tedy poskytují interpretační rámce. V KT je neocenitelnou službou například tematická dvoustrana, která konkrétní problematiku pojme z několika hledisek, nahlédnutou několika lidmi v různé míře obecnosti. Kvalitní, tedy i křesťanská média by měla poskytovat právě souvislosti, sehnat k tomu důležité a vhodné lidi, kteří jsou schopni přinést zajímavě něco podstatného. A pak poskytnout prostor pro dialog či reflexi.

Velikou silou periodických médií, jako je KT, je právě možnost se k tématům vracet, nejsou to jen neustálé výstřely do prázdna. Média nás mají vést k porozumění světu. Bez toho, že na sobě člověk s jejich pomocí pracuje, se mu totiž nemůže v tomto světě příliš dařit v osobním růstu, ve zrání, v úsilí být druhým lepším bližním. A to je přeci úkolem každého křesťana.

Není ale novinář dnes spíš přežívající se profese?

Profesionál pro práci v médiích je mnohem významnější než například před dvaceti lety. Mediální prostor je totiž zahlcený neuvěřitelným množstvím informačního smogu a doslova toxických obsahů. Novinář má být ten, kdo nás tímto prostorem provází, upozorňuje na léčky a současně nám poskytuje důvěryhodná místa, kde můžeme čerpat informace bez problému, že na něco naletíme.

Vezměme si třeba debaty kolem strany SPD. Facebook je plný příspěvků křesťanů, kteří tvrdí, že je to jediná strana, kterou mohou křesťané volit. A lidé tomu věří! Když vypukla uprchlická krize, uvnitř církve se rozbujely názory, že jediný křesťanský postoj je opevnit se a pokládat všechny muslimy za teroristy a ničitele evropské kultury. Ve vztahu k přírodě zaznívá mezi křesťany zase názor, že upozorňování na průšvihy v ekologii je planý alarmismus. Téměř jakákoliv problematika, která hýbe společností, má odraz i v církevním prostředí. Postoje, které jsou takto zjednodušené, by měla křesťanská média stavět do kontextů, aby bylo zřejmé, že jsou nejen schematické, ale také neudržitelné. Že nic z toho není tak jednoduché, jak se zdá. A se složitým problémem se nelze vypořádat nějakou „raz-dva radou“, instantní odpovědí či řešením.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay