Mám v šuplíku hodně krásných dopisů

Vydání: 2008/14 Jak prožít stáří aktivně, 1.4.2008, Autor: Dagmar Volencová

Lidé z nevládních organizací ji většinou neznají jménem – paní Věře Šormové se zkrátka říká „pletací babička“. Je téměř k nevíře, že je ročník 1920.

Proč vás napadlo zásobovat pletenými výrobky lidi v Grozném či v Afghánistánu?

V roce 2000, kdy novinářka Petra Procházková založila v Grozném domeček pro sirotky (Berkat – pozn. red.), jsem četla v jednom jejím novinovém článku, že dětičky se musely vracet na noc zpátky do rozvalin, protože stojící dům byl terčem. Vzpomněla jsem si, jak jsem jela v roce 1946 v noci rozbombardovaným Německem do Francie, a představila jsem si, jaká musí být dětem v těch rozvalinách zima a jaký mají strach...

Jak se vám podařilo myšlenku pomoci uskutečnit?
Měla jsem hromadu klubíček ještě z války, živila jsem se tehdy pletením, a tak jsem začala štrikovat rukavičky, ponožky... Ale jak je pak dostat do Čečny? To vám bylo telefonátů! Až mi někdo řekl: „Vždyť paní Procházková je v Praze!“ A zase jsem telefonovala, než jsem ji našla. „Kolik je vás v domečku?“ ptala jsem se jí. Prý padesát. Pustila jsem se do pletení a v duchu úsloví „líná huba, holé neštěstí“ jsem získávala klubíčka od lidí. Panečku, brzy jsem měla padesát párů, ale Petra byla pryč! Adresu jsem žádnou neměla. Tak volám do společnosti Člověk v tísni a tam byli ochotni, že si pro věci přijedou, já jsem ale raději zapřáhla svoji dceru a krabici popsanou na všech stranách Berkat, Berkat jsme jim dovezli přímo do kanceláře. Pak jsem někde v novinách zase četla, že tam pomáhá i Česká katolická charita – a tak jsem se obrátila na ně. Už osmý rok putují zásilky prostřednictvím těch, kteří mi mohou pomoci.

K takovému životnímu postoji – pomáhat druhým – vás vedli rodiče?
Můj tatínek, co neprokouřil, to rozdal. Maminka jako děvče pomáhala babičce za 1. světové války tři měsíce ošetřovat nemocné v cholerovém baráku v Osvětimi. Maminka pak v pomáhání pokračovala, a to je moje největší dědictví po ní, žádné šperky. Ale ona byla na rozdíl ode mne pořádná – měla zvlášť složenky pro Deylův ústav, Jedličkův ústav, Červený kříž... Když se dozvěděla, že v Rumunsku jsou povodně, už mě posílala na rumunské velvyslanectví s penězi. A já zase, když byly povodně na Moravě v roce 1997, vzala jsem s dcerou peřiny, deky a šly jsme do Charity.
Pořád se mluvilo jenom o Troubkách. Rozzlobila jsem se: Troubky, Troubky.. a co Bochoř? Napsala jsem do Bochoře: Dejte mi adresu nějakých starých lidí, kteří přišli o majetek... Byli to Kolečkářovi. Už jsem u nich byla na návštěvě. Mají znovu postaveno a prý mám nahoře „cimérku“. S paní Kolečkářovou si posíláme dárky – jednou mi poslali slivovici, jindy med a já jsem jí zase uštrikovala velikánský pléd. Mám v šuplíku hodně dopisů. Tenhle krásný je třeba z dětského domova v Nemyšli u Tábora: „...zařadila jste se mezi první sponzory“ – psali mi v roce 1992. Dokud to šlo, za dětmi jsem jezdila.

V Čečensku také podporujete konkrétní rodiny? I finančně?
Dlouhou dobu jsem podporovala jednu rodinu, ale asi se odstěhovala. Zmizeli. Koordinátorka z rehabilitačního centra v Grozném mi napsala, že má pro mě „krasavici“ – a poslala mi fotku tlusťoučké holčičky s nemocným srdíčkem. Operovat ji můžou, až se srdíčko zvětší. Peníze, které posílám, jí proto maminka ukládá.
Loni byly v Praze ženy z Grozného, a když se u mne objevily, měla jsem velkou radost. Od spousty známých jsem pak slyšela: Podporuješ teroristy! Když se odehrávala tragédie v beslanské škole, měla jsem i takové telefonáty. Říkala jsem těm lidem: „Zuzana Baudyšová (ředitelka Nadace Naše dítě, pozn. red.) se například stará o dítě alkoholika, které se narodilo třeba z náhody, alkoholu, málokdy z lásky. A kdo se postará o čečenské děti, které za válku taky nemůžou?“ Mne v té souvislosti vždy napadne věta norského spisovatele Trygve Gulbranssena – říká ji panna Dorthea starému lakomci Dagovi : „Není jiné cesty než milosrdenství.“


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay