Vydání: 2005/46 Dětské domovy, 4.11.2005, Autor: Kateřina Beščecová

„Dětský domov je lepší prostředí než to, kde děti nedostaly najíst, žily ve špíně a prožívaly nejrůznější násilí. Tyto děti ale potřebují hodně lásky a individuální péče, aby se umenšily jejich bolesti a trápení na duši, a to jim současný dětský domov nedokáže nabídnout,“ podotýká P. Křemeček. „Alarmující je, že mladí lidé odcházející z těchto domovů se jen velmi obtížně dokážou začlenit do normální společnosti. Při dosažení 18 let, ukončení školy a odchodu z domova se teprve naplno projeví, jak jsou nepřipraveni pro život. Se ,startovným‘ do života ve výši asi 10 000 Kč se ,vypořádají‘ velmi rychle - stejně jako s první výplatou nebo sociální dávkou - a jsou překvapeni, že ve světě to nefunguje tak, jak v dětském domově, kde vše dostávali a o nic se nemuseli příliš starat. Brzy přijdou o práci a často také o bydlení. Každý čtvrtý bezdomovec prošel dětským domovem, a to nemluvím o holkách na ulici,“ líčí Jiří Křemeček. Navíc tito mladí lidé netuší, jak vypadá model fungující rodiny. Pokud se jim narodí vlastní děti, hrozí, že opět skončí v dětském domově...
V Česku nyní žije více než 7 000 dětí v dětských domovech a jejich počet se stále zvyšuje. „V Evropské unii máme prvenství v počtu dětí žijících v ústavní péči. V ostatních zemích je pěstounská péče privilegovaným řešením a v ústavní péči bývají jen ty nejproblematičtější děti. Je třeba změnit systém péče v naší republice, ale zatím je to ,neprůstřelné‘,“ říká P. Křemeček a dodává, že nejvíc by dětem pomohlo, kdyby stoupl počet pěstounů, kteří by se o ně postarali. „Každé dítě sní o tom, že se jednou vrátí domů. Teprve když se dostane do pěstounské rodiny, pochopí, co znamená být doma, a velmi si to ,vychutnává‘. Samo totiž jen těžko dokáže přerušit ten bludný kruh beznaděje.“