Madridem zněla i čeština

Vydání: 2011/35 Papež a mládež, 25.8.2011, Autor: Tomáš Kutil

Malou oázou v babylónu jazyků a národností, ve který se Madrid během JMJ proměnil, se pro Čechy stalo české centrum. Tentokrát nesídlilo na jednom místě, ale skládalo se ze dvou oddělených částí.

„Oproti jiným Světovým dnům mládeže je to pro nás letos jiné v tom, že jsme české centrum nemohli mít u místa katecheze,“ vysvětluje P. Vít Zatloukal, který měl na starosti koordinaci tohoto centra. Vzhledem k tomu, že Čechů přijelo do Madridu relativně hodně (asi tři tisíce), tak pro dopolední katecheze v národním jazyce měla česká výprava přidělenu výstavištní halu. Na stejném místě se konaly i mše svaté, které vždy celebroval některý z biskupů, a mnoho členů české výpravy tam prožívalo celý dopolední program, jenž obohacovaly i tematické scénky. „Na tomto místě ale nebylo možné vybudovat české centrum – chybělo tu potřebné zázemí. Proto jsme ho vytvořili v jedné ze škol, kde bydlíme,“ doplňuje P. Zatloukal. Zároveň však dodává, že i zde panovaly polní podmínky. Na hřišti školy, kde se centrum nacházelo, pak probíhaly večerní programy v češtině. Některé z nich byly paralelní s těmi „hlavními“, jako byla například úvodní mše svatá či křížová cesta. „Věděli jsme, že na Plaza de Cibeles je málo místa, a proto jsme se rozhodli nabídnout těm, kteří se tam nedostanou, českou alternativu, která vždy začínala o něco později,“ vysvětluje P. Zatloukal. Další programy už pak byly samostatné – středeční adorace se zpěvy z Taizé nebo čtvrteční eucharistická adorace. Organizačně fungovalo české centrum podobně jako při velkých setkáních u nás. Organizátoři byli rozděleni do týmů a každý tým měl na starosti něco jiného – například liturgii, hudbu, překlad, dopravu... Všechny aktivity ale Češi museli samozřejmě koordinovat se španělskými organizátory, a to bylo občas kamenem úrazu. „Španělská organizace je pojem velice specifický. Oni problémům nepředcházejí, ale řeší je až ve chvíli, kdy nastanou, a to většinou velmi spontánně, přesto někdy i úspěšně,“ popisuje P. Zatloukal. Podle něj byla i některá pravidla nastavena poměrně nešťastně. Například na místech ubytování měli být všichni poutníci zpět nejpozději do půlnoci, přičemž některé programy končily až o půl jedné či v jednu v noci. Poutníkům, kteří se jich chtěli účastnit, to toto pravidlo znemožňovalo. „Naštěstí mnoho dobrovolníků, kteří měli ubytování na starosti, bylo benevolentních a povolovalo výjimky,“ uzavírá P. Zatloukal.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay