Má Bůh smysl pro humor? Na čem je to vidět?

Vydání: 2011/10 Vtipálci v církvi, 2.3.2011, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Ono hodně záleží na tom, co se myslí slovem humor. Bůh určitě smysl pro humor má, není to ovšem humor ve smyslu zabíjení času a plytké zábavy. Jeho humor je projev moudrosti, milosrdenství, otcovské starostlivosti o naše maličkosti. Takový humor je určitá filozofie, mentalita, která úzce souvisí s pravou pokorou, se schopností vyjít ze sebe, překročit sám sebe. Humor je ona lehkost nekonečné moci, která drží celý kosmos jako malé zrníčko mezi prsty a která se zároveň vyjevuje jako lehký závan větru, když se Eliáš krčí hrůzou v koutku jeskyně. Boží humor spočívá také v tom, že to, co se jeví jako Boží pošetilost, se nakonec ukazuje být neskonale moudřejší než každá pouze lidská chytrost (srv. 1 Kor 1,18–31).

Když se bereme přehnaně vážně a když přes vlastní teologické modely nejsme s to vnímat život a Boha, tak se náš Pán usměje a lehce nám do toho foukne. Všechno se pak hroutí jako domeček z karet. Jediné východisko je zasmát se v první řadě sobě, a tak se nechat otevřít skutečnosti, která je nekonečně větší než naše mentální výplody. Pak zjistíme, že se udělalo hodně místa, abychom mohli začít stavět zase znova, ale také s vědomím, že je to zase jenom provizorní. Těšit nás může to, že jsme udělali krůček správným směrem. Leckdy se domníváme, že Bůh něco nemůže. Jenomže předepisovat cokoli Nejvyššímu je opravdu velmi ošidné. Přijde jako člověk, dokonce se stane nemluvnětem a taky umře! To všechno je totální čára přes naše propočty. Bůh zkrátka nebude tančit, jak my pískáme. On je Pán, ale také – což nás šokuje – skutečný Služebník (srv. Flp 2,6–11). Jako lidé chceme pořád zjišťovat, podle jakých zákonitostí se něco děje, a pak to ovládnout a využívat. Přinejmenším podvědomě chceme aplikovat podobné mentální pochody i na Boha. Jenomže všeho do času. Když už se na to Nejvyšší nemůže dívat, tak nás od toho prostě osvobodí. On evangelizuje svět humorem a šokem. Kdo to vydýchá, kdo přijme pravdu, kdo se zřekne svých předchozích myšlenkových modelů a přijme to nové, ten zakouší velkou svobodu a radost Božích dětí. Najednou cítí, jak jím prostupuje ona lehkost, díky níž se dají zvládnout i neskutečné věci poměrně snadno. Ten nejvyšší humor, či spíše pravý humor Nejvyššího, který určitě není zajatcem sebe samého, není něco, ale někdo. Podle mého soudu je to právě Duch Svatý, kdo je nejenom Boží slávou, ale také nekonečnou lehkostí všemohoucnosti a vševědoucnosti, která nepůsobí bolení hlavy a nezatěžuje srdce. On je zosobněnou hravou tvořivostí ustavičného sebepřekonání. Nejsou právě tohle charakteristiky toho nejvybranějšího humoru? A Ježíš jakožto pomazaný Duchem Boží moci a Božího humoru by neměl mít smysl pro humor? Celé to jeho působení je přece ve znamení proroka Jonáše. Vyvolený národ hlásání proroků přijímal velmi rozpačitě. Když ale Jonáš kázal pohanům v Ninive, tak ti ho přijali. Rabíni, zákonici, zkrátka profesionálové na Boha, Ježíše přijmout nedokázali, protože by se museli zřeknout zavedené živnosti. Na druhé straně vidíme, že lůza, tedy lehké holky a šejdíři, mu naslouchá a mění svůj život. Po Velikonocích se to opakuje. Pavel přijde do synagogy a zvěstuje Krista. Mnozí pohané se radují, ale většina Židů o tom nechce slyšet. Už jenom představa, že první budou poslední a poslední zase první, může být jak nanejvýš oblažující a určitě humorná, tak ale pro někoho i skličující. Kdo se tedy tomu všemu může od srdce zasmát a prožívat přitom zároveň velký dar svobody? Jedině ten, kdo se odhodlá přijmout tvrdou pravdu o sobě a změnit radikálně smýšlení. Známkou opravdovosti našeho obrácení je mimo jiné to, zda dokážeme vnímat Boží humor a spolu s Bohem se vysmát všemu, co by se tak rádo stavělo v nás i kolem nás na jeho místo. Lehké to není, ale lehkým se to pro nás může stát. Bez milosti, která nám dovoluje vstupovat do Božího humoru, to ale určitě nesvedeme.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay