Lidé odešli. Krajina za dráty zůstala

Vydání: 2006/34 Kostely na hranicích, 18.8.2006, Autor: Aleš Palán

V dubnu 1950 rozhodly orgány KSČ, že dosavadní ochrana státní hranice je nedostatečná. Bylo zřízeno tzv. hraniční pásmo, jehož hlavním smyslem bylo zabránit lidem v emigraci na Západ. Železná opona, jak ji formuloval W. Churchill, začala i u nás dostávat zcela konkrétní obrysy.

O rok později vstoupilo v platnost nařízení, které vytvořilo ze všech československých pohraničních okresů sousedících se Západem pohraniční pásmo podléhající zvláštním předpisům. Dva kilometry od státní hranice směrem do vnitrozemí nesmělo být vůbec nic – vzniklo zde tzv. zakázané pásmo. Deset až patnáct kilometrů bylo široké pásmo hraniční - sem se mohlo jen na propustky, trvalý a přechodný pobyt povolovala místní StB, v noci se nikdo nesměl zdržovat mimo veřejné cesty. Z křižovatek byly odstraněny ukazatele.
V zakázaném pásmu zůstalo ležet ladem asi 120 tisíc hektarů lesů a zemědělské půdy, dva a půl tisíce osob bylo vystěhováno do vnitrozemí. (Hustota osídlení byla přitom ovlivněna nedávným odsunem německy mluvícího obyvatelstva.) „V zakázaném pásmu zůstalo přibližně 3 151 obytných budov. Budovy, které neměly přejít do správy ministerstva vnitra nebo ministerstva národní obrany byly určeny k demolici,“ píše v publikaci Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek Martin Pulec (vydal UDV). Všechny budovy včetně kostelů, kapliček a far tak byly během padesátých let srovnány se zemí.

MINOVÉ POLE
V letech 1951 a 1952 Železná opona dosedla: byl vybudován systém trojitých plotů z ostnatých drátů. Systém byl postupně zdokonalován dráty s vysokým napětím, pruhem ornice, ve které byly dobře patrné stopy každého „narušitele“, minovým polem a zvukovým a vizuálním poplašným systémem. Neprostupnost této „drátěné opony“ byla podpořena činností tzv. pátračů a dobrovolných pomocníků Pohraniční stráže ve vnitrozemí. K udání stačil mnohdy jen prostý fakt, že strážce hranic dotyčného neznal. Kdo nebyl zadržen, zastřelen nebo uškvařen na drátech vysokého napětí, toho mohli roztrhat psi – československé jednotky za tím účelem vyšlechtili speciální křížence německých ovčáků a karpatských vlků. Přeběhlíci si nemohli být jisti ani při překonání všech nástrah: hlídky je v rozporu s mezinárodními dohodami nejednou pronásledovaly až na území Rakouska či západního Německa. Hloubka hraničního pásma přestala být brzy z hospodářských důvodů únosná, a proto došlo k její redukci. V roce 1964 bylo zrušeno zakázané pásmo, za zátarasy, které zůstaly nedotčeny, byl ale nakonec zapovězen vstup i samotným pohraničníkům – někteří z nich totiž využili příležitosti a emigrovali, jiní byli příliš snaživí a zastřelili i několik Němců a Rakušanů, kteří šli jen na procházku. Za dráty tak smělo vejít jen několik hajných a vybraných důstojníků. Mělo tomu tak být na věčné časy…

Symbolem demokratických změn ve východní Evropě se stalo bourání Berlínské zdi. Také první československý polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier proslul jako „střihač drátů“. „Jeden rok jsme dráty stavěli a o opravovali, druhý jsme je bourali,“ vzpomíná na tu dobu bývalý pohraničník, který sloužil na Znojemsku. „Ve všech těch zmatcích jsem si zapomněl skovat alespoň kousek ostnatého drátu,“ usmívá se.

Železná opona zmizela a Češi a Slováci se mohli podívat nejen na Západ, ale i do někdejšího pohraničního pásma. Tam, kde byly vesnice, rostly nezřídka jen kopřivy, bolševník a nálety akátů. „Kde stál kostel, vám neukážu. Sotva bych dokázal poznat, kde ležela naše vesnice,“ odmítá nabídku na vyjížďku do své rodné obce starý muž na Novobystřicku. My se však do těchto míst přesto vydejme...


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay