Lhát je složitější než mluvit pravdu

Vydání: 2013/16 Křesťanství na turné, 17.4.2013, Autor: Jiří Prinz

Téma: Lež

Jak ukazuje Bible, lež doprovází člověka od samého úsvitu dějin. O fenoménu lhaní jsme si povídali s filozofem JANEM SOKOLEM.

„Budete jako Bůh,“ sliboval had v ráji našim prarodičům. První lež v dějinách měli nedávno před očima i kardinálové v Sixtinské kapli, když před Michelangelovými freskami volili papeže.

 Co je vůbec lež a kde se v nás potřeba lhaní bere?

Když řekne školák paní učitelce, že pět a pět je patnáct, je to chyba. Když to řekne číšník, má člověk podezření, že je to lež či podvod. Rozdíl je v tom, že školák správnou odpověď neví, kdežto číšník asi ano. A chce tím nejspíš někoho podvést a poškodit anebo si získat neoprávněnou výhodu. Zmýlit se je něco úplně jiného než zalhat a nesmíme si to plést, i když onen číšník by nejspíš také tvrdil, že se zmýlil. Kdyby místo patnáct řekl pět, každý by mu to uvěřil a možná by ho sám opravil. Jenže on řekl patnáct…

Na druhé straně sama možnost lhát patří nerozlučně k řeči, k vyjadřování. Zvíře snad může něco předstírat, „klamat tělem“, lhát však může jen člověk. Ale nezdá se mi, že by měl nějakou potřebu lhát. Jsou to spíš jiné potřeby, kde se člověku lež hodí jako prostředek: něco zapřít, z něčeho se vykroutit, někoho oklamat, něco vylákat, někdy i někoho shodit a pomluvit. Možná i vytáhnout kamaráda z bryndy na úkor někoho třetí-
ho.

 Je pro člověka snazší lhát, nebo mluvit pravdu a proč?

Lhát je mnohem složitější a pracnější: lhář dobře ví, jak to je, ale musí „předstírat“ čili prezentovat něco jiného. Musí ty dvě věci podržet v hlavě odděleně a nesmí si je splést. Podle neurologů se při lži v mozku aktivují nejméně tři různá centra, tak je lhaní náročné. Malé děti si sice vymýšlejí a fantazírují, odborně řečeno fabulují, ale lhát ještě neumějí.

 Škodí si lidé tím, že lžou, i když jejich lež třeba nebude odhalena?

Normální člověk se stydí lhát a lhářům pak už nikdo nevěří. Platón dokonce říká, že kdo není schopen se stydět, má být „vymýcen jako nákaza obce“. Nejhorší ovšem je, že lež jaksi ruší, likviduje řeč. Když řeknete, že dnes je neděle, rozumí se tím samo sebou, že to tak podle vás skutečně je. Když se zeptáte, kolik je hodin, samozřejmě předpokládáte, že se dozvíte pravdu – jinak byste se neptal. Každá oznamovací věta se tváří, že je pravdivá, že něco oznamuje, a každá otázka očekává pravdivou odpověď. Kdybychom o tom začali pochybovat, nemělo by žádný smysl mluvit, leda vzdychat nebo hekat. Ale i to se dá konec konců předstírat.

A ještě jedna věc je na lži a podvodu zvlášť odporná: postihuje totiž jen důvěřivé lidi. Když vás někdo uhodí nebo urazí, nepotřebuje k tomu vaši spolupráci, ale aby vás obelhal a podvedl, musíte mu ještě naletět. To si pak možná budete vyčítat, ačkoli někomu věřit je přece úplně normální. Jenom v hodně prolhaných a nepoctivých společnostech jsou lidé zvyklí nikomu nevěřit – a nemohou se pak divit, že nic nefunguje. Na všechno musí být notáři a potvrzení, všechno se musí kontrolovat a všichni jsou z toho nešťastní. A v takových společnostech se ani nedá vládnout jinak než bičem.

 Může být někdy morálně oprávněné zalhat?

Ovšem, ale takzvaná „milosrdná“ nebo „zbožná“ lež není podle naší definice lež, protože nechce poškodit, nýbrž naopak někomu pomoci nebo prospět.

 Můžeme tedy například zalhat, když někdo nemá právo na naši pravdivou odpověď – třeba při výslechu na StB?

Jistě, ale nejde tolik o nějaké právo, jako spíš o to poškození. Když se vás někdo zeptá, kolikátého je, nemá vlastně také na odpověď „právo“, a přece mu to rád řeknete. Ale na gestapu nesmí člověk říkat pravdu, pokud by tím někoho poškodil, pokud by ji mohli zneužít. Proto gestapáci lidi mučili, až tu „pravdu“ už nebyli schopni udržet za zuby.

Něco podobného se ostatně týká i „pravdivých“ drbů, nepříznivých, trapných nebo intimních informací, které se sice zakládají na skutečnosti, ale dají se výborně zneužít. Takové drby a drbny právě estébáci bohatě využívali.

 Jaký je vlastně biblický pohled na lež? Je jednoznačně odmítavý?

Slova lež a lhát jsou v Bibli dost vzácná: „Bůh není člověk, aby lhal,“ kdežto „ďábel… nemůže jinak než lhát“. Podle Ezechiela lež „usmrcuje duši“. Mnohem častější je slovo „křivý“ – křivé svědectví, přísaha, slovo. Tak je to ostatně i v Desateru, které zakazuje lež proti někomu u soudu, tedy křivé svědectví. Teprve v Novém zákoně se často vyskytuje protiklad pravda – lež, ale ani zde se pravdou nemyslí jen shoda se skutečností. Jde právě o dobrý a zlý úmysl, o snahu prospět, nebo poškodit.

 Kde se v Bibli poprvé setkáváme se lží? A najdeme i zde její různé podoby?

Se skutečností lži se setkáme hned na začátku, když had přemlouvá Evu a když Kain o zabitém bratrovi řekne, že o něm neví. Jákob obelstí starého otce, aby dostal jeho požehnání, a bratra odškodní čočkovou kaší. Byl to podvod, nebo ne? Král David se vyspí s Batšebou, a jak se to snaží ututlat, dělá jeden podvod horší než druhý. A přece mu Hospodin pošle proroka Nátana a nakonec mu odpustí. Když „mudrci z východu“ našli malého Ježíška v Betlémě, dostali ve snu pokyn, aby se k Herodovi nevraceli – aby mu totiž nemuseli lhát, anebo ještě hůř, neprozradili mu „pravdu“.

 Které lži pokládáte pro člověka za nejnebezpečnější?

To si netroufám říct. Ale nebudou to lži toho druhu, jako že pět a pět je patnáct. Napadá mě Jeremiášovo: „Hle, soudím tě za to, že říkáš: ‚Já jsem nezhřešila‘“, které pak rozvádí První list Janův: „Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

Je-li pravda neskrytost, Michal 18.4.2013 01:14

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay