Laudato si´. Všechno je spojeno

Vydání: 2015/30 Církve pomohou začlenit imigranty, 21.7.2015, Autor: Marek Orko Vácha

Ta myšlenka se objevuje v mnoha pohádkách. Člověk se dostane do nouze a tu se z ničeho nic objeví ďábel nabízející řešení: bez váhání položí k nohám člověku celý svět a všechny jeho poklady, náhradou ovšem žádá duši.
 
 
Naučme děti chránit krásné motýly i pichlavé bodláky. Snímek repro KT
 
Nabídka „tohle všechno ti dám“ není jen zbožná epizoda ze života Ježíše Krista při pokušení na poušti, nýbrž je zcela věcně nabídnuta každému z nás a zaznívá napříč dějinami – a běda, kdyby se jí člověk nechal zlákat. Duše se neprodává, i kdyby na opačné misce vah bylo všechno zlato světa.
 
Z pohádek si odnášíme vzkaz, že takový obchod je pro člověka vždycky nevýhodný a pro peklo naopak nesmírně výhodný. Člověk si ve svém životě skutečně nosí duši jako poklad. Jeho bytí ve vesmíru není biologický fakt, nýbrž dar; není ani nahá opice ani třetí šimpanz, nýbrž je chrámem Ducha Svatého a zadáním jeho života je být obrazem Božím. Nosíme v sobě světlo cennější než my sami, poklad dražší než vesmír. K čemu by také člověku bylo, kdyby získal celý svět, ale svou duši ztratil?
 
Němé tváře
 
Toto je ten důvod, proč si katolická církev natolik váží života a proč tak zarputile trvá na jeho ochraně na obou jeho koncích. Proto je proti potratům i proti eutanázii, proto je proti pokusům na lidských embryích, proto se stará o mentálně nemocné, o chudé a všechny ty, kteří nejsou s to svá práva artikulovat. Protože jsme cennější, než se na první pohled zdá.
 
Encyklika Laudato si´ tento rozměr podtrhuje a přidává další: nejsou zde kolem nás ještě další bytosti, které se nemohou ozvat na svou obranu a které případně nazýváme „němé tváře“? Myšlenka je zřejmá: pokud ochrana života, pak veškerého života, ochrana bezbranných tohoto světa, ovšem skutečně všech bezbranných bratří a sester, a pak i těch, které svatý František zval „malými bratry a sestrami“. Za ochranou přírody a ochranou lidského života je v pozadí jediná myšlenka. Bylo by nesmyslné organizovat kampaně za záchranu velryb, a přitom být lhostejný k potratům, stejně jako by bylo nesmyslné pořádat hlasité demonstrace proti potratům, a být zároveň velkoryse necitlivý vůči přírodě.
 
Co tedy já, čtenář Katolického týdeníku, mám dělat, abych naplnil výzvy Františkovy encykliky? Nabízím odpověď: vychovávat k tomu děti od malička, ve skautu, v lipkách a rezekvítcích i v dalších podobných iniciativách. Také při vyučování náboženství, na farách i ve školách – vždyť to patří do naší agendy odjakživa! Pokud je církev vnímána okolním světem jako cosi pozitivního, pak právě pro svou starost o všechny na okraji, o umírající, alkoholiky, vězněné, mentálně nemocné, běžence, imigranty a všechny hladové a žíznivé tohoto světa. Ochrana života jako takového, od scenérií krajinných celků až po poslední krásnoočko, do toho krásně zapadá. Myslím, že zde má katolická církev (a katolická církev v České republice obzvláště) nevyužitý prostor – agendu, která bude zbytkem společnosti pozitivně přijímána.
 
Pro všechna ta třídění odpadů a alternativní zdroje (přes veškeré jejich problémy) mají křesťané teologické zdůvodnění: nejenom že sám lidský život není fakt, nýbrž dar, ale také život každé sněženky a všechno, co na zemi máme – od vody po dřevo na naše obydlí – je dar.
 
I když se to na první pohled nezdá, znečištěné vztahy, znečištěné potoky a znečištěný vzduch mají téhož společného jmenovatele. Svět není skladištěm věcí, ale Božím uměleckým dílem, za které neseme odpovědnost. Proto máme šetřit se vším, i s tím, čeho je dostatek. A sdělit okolnímu světu prostou pravdu, kterou krásně vyjádřil Jan od Kříže, že uspokojení lidského srdce se nenachází ve vlastnění věcí, nýbrž v osvobození se od nich a v chudobě ducha. Zde máme světu mnoho co říct.
 
Moc bych si přál, aby se encyklika Laudato si´ stala textem, který bude přelomový právě v tom, že cosi změní v nás samých. A přiměje nás k myšlence, že země, po které šlapeme, není jen dočasným jevištěm, na němž se odehrávají naše ekonomické aktivity, nýbrž vesmírným domovem, za jehož stav odpovídáme.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay