Krev mučedníků je semenem nových křesťanů

Vydání: 2011/13 Koncentrační tábory, 24.3.2011, Autor: Vojtěch Vlček

V období nacismu bylo pro víru žalářováno a mučeno mnoho katolických kněží, řeholníků a řeholnic. Některé z nich pak čekal podobný úděl i za komunismu.

Oběma totalitním režimům – nacismu i komunismu – katolická církev i ostatní křesťanské církve vadily, svým způsobem pro ně představovaly ideovou konkurenci, a proto se je snažily omezit, ovládnout a podřídit je svým představám. Na první pohled se může zdát, že nacistická perzekuce církve byla poněkud mírnější. Nacisté skutečně nepřistoupili v Protektorátu k tak drastickým zákrokům jako později komunisté v Československu. Gestapo zatýkalo především ty duchovní, kteří se projevovali vlastenecky (kázání, kritika nacistického režimu, odmítání nadřazenosti ideologie víře, poukazování na nelidskost a nacistické zločiny) nebo podporovali odboj (ukrývání stíhaných osob, Židů, poskytování dokumentů, opatřování oblečení, potravin, finanční podporování). Za tyto postoje bylo za 2. světové války perzekuováno 371 českých katolických kněží a řeholníků, z nichž 260 prošlo koncentračními tábory, 8 bylo popraveno, 58 zemřelo v koncentračních táborech a věznicích a 7 zemřelo na následky věznění. Ze známých mučedníků z řad kněží je možno jmenovat lidického faráře J. Štemberku, kanovníka od Sv. Víta v Praze O. Stanovského, generálního vikáře čsl. branné moci M. Kubáně či J. Jílka z Čestic. Z řad řeholníků byli nejvíce postiženi Milosrdní bratři, jezuité, premonstráti z Nové Říše a benediktini z Emauz. Pro objektivitu je třeba také říct, že nacisté samozřejmě perzekuovali duchovní v samotném Německu i na odtrženém území Sudet. Různou formou bylo pronásledováno 615 sudetských kněží, z nichž 63 prošlo koncentračním tábory, přičemž 29 z nich tam zemřelo nebo bylo ve věznicích popraveno. Musíme si uvědomit, že nacistický režim u nás trval relativně krátce, a to navíc za válečné situace, kdy se nacisté snažili zachovat stabilní poměry a využít české obyvatelstvo pro výrobní potřeby Říše. Likvidace církve byla v plánech nacistů v poválečném období po porážce spojenců, vyvraždění Židů a komunistů. Mnohem větší teror vůči církvi panoval například na území bývalého Polska: v nacistických věznicích a koncentračních táborech zemřelo 5 polských biskupů, 2 060 kněží, 127 bohoslovců, 200 řeholníků a 243 řeholnic.

Jsme jim pořád mnoho dlužni

Razantnost postupu komunistických vládců proti církvi a náboženství nemůže nechat nikoho na pochybách, že jejich cílem byla ateistická společnost. Brzy po únoru 1948 komunisté přistoupili k sérii proticírkevních opatření: monstrprocesy a stovky vykonstruovaných procesů s duchovními a jejich uvěznění, internace biskupů, likvidace mužských řeholí a postupné izolování řeholnic, soustředění kněží, řeholníků a řeholnic v centralizačních táborech, pobyt duchovních u PTP, zrušení řeckokatolické církve, zákaz činnosti Junáka a Orla, omezování výuky náboženství a tlak na vystupování z církve… Mezi nejznámější mučedníky komunistické perzekuce patří například číhošťský farář J. Toufar, oběti babického případu P. J. Bula, V. Drbola a F. Pařil, viceprovinciál jezuitů A. Zgarbík, P. B. Burian, strahovský opat B. Jarolímek, provinciál Milosrdných bratří V. Šulc či svatovítský kanovník O. Švec. Podobnost obou totalit potvrzuje skutečnost, že řada duchovních byla perzekuována oběma totalitami. Nacistickými koncentráky i komunistickými věznicemi či internacemi prošli například olomoucký světící biskup S. Zela, pozdější pražský arcibiskup J. Beran a litoměřický biskup Š. Trochta. Skutečnost, že naši martyrové a oběti totalit nejsou příliš často vzpomínáni, je překvapivá. Po roce 1989 vyšla sice řada publikací o jejich osudech, proběhly úspěšné konference, zvlášť o období komunismu, ale jsme jim ještě pořád mnoho dlužni – především publicisté, historikové, učitelé, ale i kněží. Lze jen připomenout slova Tertuliána: „Krev mučedníků je semenem nových křesťanů.“ Dobrou zprávou jistě je, že v současnosti probíhá na různé úrovni řada procesů blahořečení mučedníků obou totalit – kupříkladu boromejky Matky Vojtěchy Hasmandové, P. Jana Buly, arcibiskupa Josefa Berana a biskupa Štěpána Trochty, františkána Jana Evangelisty Urbana, sestry Elišky Pretschnerové z Kongregace Školských sester sv. Františka nebo mučedníků nacismu P. Richarda Henkese z Hlučínska a rodáka ze Svitavska P. Engelmara Unzeitiga. Blahořečeny již byly oběti nacistického teroru řeholnice Marie Restituta Kafková z III. řádu svatého Františka a Marie Antonína Kratochvílová z Kongregace Chudých školských sester naší Paní.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay