Když nastává čas radostného čekání na Pána

Vydání: 2006/48 Jak prožít advent, 28.11.2006, Autor: Pavel Vojtěch Kohut

Jednotlivé doby liturgického roku nám nepřipomínají jen klíčové události dějin spásy – chtějí v nás také obnovit určitý rozměr duchovního života, který bychom měli žít stále. Advent nám připomíná čekání Božího lidu na Mesiáše a učí nás žít v duchovní bdělosti, potřebné také k tomu, abychom byli připraveni na druhý příchod Páně.

Bohužel se nám vlivem mnoha různých faktorů stává, že dobu dvojí adventní přípravy (na oslavu svátku Narození Páně a na jeho druhý příchod na konci časů) „zaspíme“ nebo prožijeme jen velmi otupěle. Můžeme si stěžovat na studená a tmavá rána, jež nás zrazují od chuti přivstat si na roráty, na návaly práce koncem roku, které nedovolují, abychom se zastavili, na předvánoční shon, který nám nedopřeje chvilku klidu... Ale jsme to nakonec stejně my, kdo rozhoduje o tom, jak bude náš advent vypadat.
Proto nabízím, abychom se letos přestali vymlouvat a prožili tuto liturgickou dobu pořádně. Jak? Třeba takto:

ADVENTNÍ VĚNEC: ŽIVÝ KONTAKT S PÍSMEM
Máme zvyk používat v kostelích i domácnostech adventní věnec. Využijme tedy jeho symboliky a přenesme ji do našeho prožívání adventní doby. Především je tu zelený věnec, jímž pro nás může být stále živý („věčně zelený“) kontakt s Bohem prostřednictvím četby Bible (srov. Ž 1,1–3; Jer 17,7–8). Od počátku adventu tedy začněme brát do rukou pravidelně Písmo, pokud možno každý den. Kdo nemůže jinak, třeba i v tramvaji nebo autobusu. Bůh přece může promlouvat vždy a všude! Jsme-li však s to vyhradit si chvíli (deset minut, čtvrthodinku) úplného klidu v ústraní, bude naše setkání s Pánem při četbě Písma jistě účinnější.

PRVNÍ SVÍCE: MODLITBA
O první adventní neděli se na věnci rozžíhá první svíce; tou pro nás může být modlitba. Dejme své četbě Písma jednoznačný ráz: ať nejde o roztržité a povrchní čtení, nýbrž o snahu se ztišit a naslouchat Bohu v postoji mladičkého Samuela: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník naslouchá“ (1 Sam 3,9.11). Přímo se nabízí, abychom přitom využili moudrosti mnišského způsobu čtení Božího slova, zvaného lectio divina. I v češtině již existuje celá řada knih, které nám pomohou vstoupit do dynamiky četby (lectio), rozjímání (meditatio), modlitby (oratio) a nazírání (contemplatio).

DRUHÁ SVÍCE: ALMUŽNA
Druhou svící může být almužna. Český výraz, chápaný dnes často pejorativně, kopíruje řeckou eleémosyné, jež znamená spíše obecný skutek milosrdenství než darování peněz tomu, kdo je potřebuje.
Jakkoli tedy můžeme být od druhého týdne adventu pozornější i vůči lidem v tísni, snažme se obecně o milosrdný postoj ke všem, zejména k nejbližším: rodině, spolupracovníkům atd.
Ale třeba i k sobě samým, zvláště, máme-li tendence k perfekcionismu. Můžeme si být přitom vědomi, že milosrdenství je nejvlastnější známkou svatosti (srov. Lk 6,36 s Mt 5,48 a Lv 19,2).

TŘETÍ SVÍCE: PŮST
Od třetího adventního týdne zapalme další postní svíci. Nemusí jít o půst újmy v jídle nebo zřeknutí se masitých pokrmů. Dostačující bude už to, když se vzdáme přebytečného nebo toho, na čem přehnaně lpíme.
Volme dobře: ať nejde o banalitu, která nic nestojí, ani o neúnosné břemeno! Je důležité, abychom vnímali, že nás to něco stojí, a zároveň si udrželi ducha „radostného dárce“ (srov. 2 Kor 9,7 a Mt 6,17).
Pokud ale prožíváme těžké období, tak namísto aktivní askeze dejme přednost trpělivému snášení obtíží, které nemůžeme změnit. Uděláme tím víc, než kdybychom se postili o chlebu a vodě!

TAJEMSTVÍ ČTVRTÉ SVÍCE
Letošní advent je vůbec nejkratší možný – trvá jen tři týdny. Proto nemáme k dispozici čtvrtý týden, abychom svou biblicky zakotvenou praxi modlitby, almužny a postu (srov. Mt 6,1–18) rozvinuli o  další aspekt.
Ať je tedy na každém z nás, čím se rozhodne onoho dne přispět k důstojnému završení adventu. Může jít přitom o docela drobnou věc: zdá se vám příliš nicotné naučit se třeba jednu koledu zpaměti, abyste si ji pak s rodinou zazpívali u jesliček?
Čím více svící hoří na adventním věnci, tím více je světla, a my víme, že příchod Páně je blízko. Když začneme pravidelně číst Písmo v modlitbě, dovolíme Božímu milosrdenství, aby se projevilo v našem chování, a budeme odpírat svému sobectví, budeme skutečně připraveni, abychom radostně přivítali Pána, až přijde (srov. Lk 12,36).


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay