Kdo jsou nositelé "Kristových ran"?

Vydání: 2008/45 Stigmata, 4.11.2008, Autor: Renáta Holčáková-Masto

Psal se rok 1224, když se na těle mnicha jménem František objevily Kristovy rány. Od té doby bylo v Evropě zdokumentováno na 500 „podobných“ případů. O stigmatech, neboť tak se tento podivuhodný jev nazývá, hovoříme s P. Vojtěchem Kohutem OCD:

Jak je možné definovat stigmata a kdo jsou stigmatici?

Slovo „stigmata“ pochází z řeckého slovesa stigmatizein, jež znamená „zranit, probodnout nebo označit ohněm“, a samotný jev lze definovat jako spontánní objevení se ran na lidském těle, podobných těm, které měl ukřižovaný Kristus. Objevují se náhle na „tradičních“ místech (např. v dlaních namísto v zápěstí), dochází při nich ke značné změně tkáně, dlouhodobě krvácejí, a přesto nehnisají ani se neuzdravují.
Stigmatiky jsou nositelé těchto „Kristových ran“: prvním historicky doloženým je svatý František, který byl stigmatizován 17. září 1224 na hoře La Verna. Někteří se ze slov svatého Pavla (srov. Gal 6,17) domnívají, že už Apoštol národů měl stigmata, biblisté jsou však vůči tomuto výkladu právem skeptičtí. Mezi stigmatizované světce či jinak významné postavy patří například Kateřina Sienská, Kateřina de Ricciová, Marie Magdaléna de Pazziová, Veronika Giulianiová, Gemma Galganiová, Anna Kateřina Emmerichová, Terezie Neumannová, Marta Robinová nebo Padre Pio z Pietrelciny.
Zajímavé je, že poměr stigmatizovaných žen a mužů je 7:1 ve prospěch žen. Zřejmě to lze připisovat přirozeně výraznějšímu sklonu k citlivosti a empatii u osob něžného pohlaví.

Jak se ke stigmatům staví církev? Nemýlím--li se, nejsou například důvodem ke svatosti...
Zatím poslední svatořečený stigmatik, P. Pio, nebyl kanonizován ani kvůli stigmatům, ani navzdory jim. Je třeba se tedy vyhnout jak senzacechtivému obdivu vůči fenoménu stigmat, tak jeho apriorně zaujatému odmítání. Jelikož mohou mít stigmata původ přirozený (kdy jsou fingována domnělými nositeli!) i původ nadpřirozený (a to nejen božský, nýbrž i ďábelský!), je třeba je zkoumat – jak co se týče vlastních známek a projevů stigmat, tak především co se týče morální a duchovní integrity jejich nositelů, jakož i jejich fyzického a duševního zdraví.
Církevní autorita v takových případech zkoumá, nakolik je daný stigmatik pro ostatní věřící skutečně vzorem připodobnění se trpícímu Kristu, který má i díky těmto ranám živý podíl na Ježíšově výkupném díle.

Změnil se nějak pohled církve na stigmata?
Neexistuje žádné oficiální stanovisko církve, avšak dá se, myslím, obecně tvrdit, že církevní autorita přistupuje ke stigmatům v průběhu dějin víceméně stejně: se zdrženlivou opatrností (aby se vyhnula podporování senzacechtivosti a možným podvodům), ale i s úctou před tajemstvím vztahu dané osoby ke Spasiteli (nakolik se může předpokládat jejich autenticita). To spíše na úrovni lidové zbožnosti je vztah ke stigmatům proměnlivější a zde je také potřeba určité kultivace a výchovy.

Jaký účel a význam stigmata mají?
Stigmata lze chápat buďto jako charisma (mimořádný dar pro dobro církve), nebo jako doprovodný mystický jev (součást osobní cesty posvěcení daného člověka). Ve skutečnosti jsou oba rozměry přítomny víceméně u všech autentických stigmatiků, ovšem vždy s převahou prvního nebo druhého aspektu. Stigmata se tak mohou stát (nejsou jimi ale automaticky a hned!) povzbuzením věřícím k hlubší účasti na Kristově výkupném díle – a to jak pro nositele, tak pro ty, kdo žijí v jejich blízkosti.

Jak se tedy máme ke stigmatům stavět?
Příkladem nám může být svatý Jan od Kříže: ve spise Živý plamen lásky (2,13) uvedl, že vnější stigmata jsou jen odrazem vnitřních, která jsou důležitější, a že je proto potřeba jen následovat Krista. Když byl tento světec sám vyzván, aby v Lisabonu navštívil údajnou stigmatičku Marii od Navštívení, odvětil, že mu „stačí vidět vírou rány Kristovy“, a nešel k ní. Později se to ukázalo jako moudré: její případ byl odhalen jako podvod.
Budou-li nám stigmata povzbuzením k následování Krista a ke kontemplaci Ukřižovaného, jsou k užitku; slouží-li nám k vyhledávání mimořádností, spíše škodí.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay