Kde jsme udělali chybu?

Vydání: 2004/36 Proč se mi děti nevyvedly, 31.8.2004

Proč se jedno dítě vyvede, a druhé ne
Čtyři roky nepodmíněně, to byla slova soudce, která neustále duněla v hlavě Evy Kořínkové jako ozvěna. Soudní přelíčení už skončilo a ona je ve svém obývacím pokoji. Ani si nepamatuje, jak se dostala domů. Přinesu ti šálek čaje a něco na uklidnění, přehlušil její myšlenky manžel Petr. To on se o ni postaral - blesklo jí mimoděk hlavou. Když myslíš. Děkuju. A Jakub? Už šel domů? reagovala roztržitě Eva. Musel si něco zařídit. Říkal, že se staví večer. Měl o tebe velkou starost, už dvakrát volal, odpověděl Petr a počkal, až Eva spolkne prášek na uklidnění. Má o mě starost, už dvakrát volal... Má o mě starost, a ani to není krev mé krve. A co ten? Můj vlastní syn... opakovala tiše, spíš pro sebe Eva a pomalu se ztrácela v říši snů...


Její mysl zaplavily vzpomínky staré víc než dvacet let. Měli s Petrem několik let po svatbě a přesto, že si velice přáli založit rodinu, nějak se jim to nedařilo. A tak se po dlouhém váhání rozhodli dítě adoptovat. Malý Kubík jim padl do oka hned při první návštěvě kojeneckého ústavu. Malý křiklounek s blonďatými vlásky okamžitě naplnil a prozářil život manželského páru.

DALŠÍ POTOMEK
Když byly Jakubovi dva roky, Eva zjistila, že je těhotná. Věc, v kterou už ani nedoufali, se stala skutečností. Dokonce už o těhotenství přestala prosit i Pána Boha. Byla vděčná, že mají Jakuba. A najednou... Bylo na cestě další dítě.

Štěstí obou manželů nebylo o nic menší než to, jež prožívali, když si domů přivezli Jakuba. I on se nového člena rodiny, s nímž si bude moci hrát, nemohl dočkat. A tak se Kořínkovic rodina znovu rozrostla, tentokrát o Lukáše. Eva se rozhodla, že zůstane doma, dokud kluci nedochodí základní školu. Ne proto, že by je chtěla rozmazlovat, ale aby jim dala pocit bezpečí a klidu, který sama kdysi prožívala, když s ní a jejími sourozenci zůstala doma její máma.

Jakub a Lukáš vyrůstali jako dva obyčejní kluci. Lukáš byl možná o něco tišší, ale i on dokázal vyvádět pořádné vylomeniny. Třeba když přinesl domů tlusté chlupaté housenky, protože si myslel, že jsou to ježci, a ony jim pak lezly všude po stěnách. Jakub ho tenkrát omlouval, že je ještě malý a zvířata tak úplně přesně nepozná. Ale i Lukáš chodíval za Jakuba orodovat, když měl nějaký zákaz a třeba se nemohl dívat na televizi. Zkrátka byli to úplně normální sourozenci.

PRVNÍ PROBLÉMY
Chodili společně do školy a pak také hráli kopanou za žáky. Po základní škole jeden po druhém nastoupili na gymnázium. Jakub si vybral směr humanitní, Lukáš větev přírodovědnou. Ten mladší měl zpočátku jisté problémy s tím naučit se správně učit, ale zdálo se, že s bráchovou pomocí nesnáze překoná. A skutečně, první rok ukončil i on s vyznamenáním. Pak ale nastal zlom. Co bylo jeho příčinou, si Eva nedokáže vysvětlit. Začali být zváni do školy, protože se Lukáš nechoval tak, jak má. Ve třetím ročníku dostal dokonce i ředitelskou důtku. To, co ho vždycky zachránilo, byl prospěch.

Snažili se mu domlouvat, prosili ho, aby se svěřil, pokud ho něco trápí, ale bez výsledku. Nikdy ho do ničeho nenutili. Když viděli, jak se věci mají, nechali na něm i to, zda bude - jako jeho bratr - pokračovat dál na vysoké.

NA HRANICI ZÁKONA
Lukáš se rozhodl, že studovat bude, ale hlavně proto, že si chtěl užívat života. Vybral si školu, na kterou se dostal i bez přijímacích zkoušek. Nikdy tam však nevkročil. Stále méně se zdržoval i doma. A když už se objevil, bylo to proto, aby se dobře najedl a vzal si čisté věci. Kořínkovi se radili s psychologem, jednou byl na sezení dokonce i Lukáš, ale bral to jako recesi. A hned tentýž den Evě i Petrovi vybílil peněženku.

Občas se s ním pokusil promluvit i Jakub, který mezitím dostudoval a založil si rodinu. Několikrát ho nechal u sebe přespat a pomohl mu i finančně, vždycky pod podmínkou, že zanechá hloupostí. Zbytečně. Lukáš si šel svou cestou, která se ale pohybovala na hranici zákona.

Poslední setkání Lukáše s rodinou se odehrálo dnes v soudní síni. Eva, Petr a Jakub přihlíželi tomu, jak byl Lukáš odsouzen za krádeže ke čtyřem letům vězení. Byl zatvrzelý a nepřístupný. Nechtěl s nikým mluvit. Ani se na ně nepodíval.

PROČ?
Dveře ložnice se tiše otevřely. Petr nahlédl dovnitř. Ty nespíš? zareagoval překvapeně, když nenašel Evu v posteli, ale stojící u okna, nepřítomně zírající skrz záclony. Odpočinula sis aspoň trošku? ujišťoval se muž. Ano, buď klidný, usmála se smutně Eva. Vzpomínala jsem na všechno to, co jsme prožili. Přemýšlela jsem o klukách. - Teď by ses neměla těmi věcmi rozrušovat, namítl Petr. Eva, jako by ho ani neslyšela, pokračovala dál ve svém monologu: Oba byli stejně milovaní, vyrůstali ve stejném prostředí, hráli si na stejném pískovišti, chodili do stejné školy. Navíc Lukáš je naše vlastní krev. Tak proč? Kde jsme udělali chybu? Proč se nám Lukáš nevyvedl, když jsme pro něho udělali všechno, co jsme pokládali za dobré?

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay