Katolíkem díky České republice

Vydání: 2015/42 Synoda: méně nářku, více důvěry, 13.10.2015, Autor: Jiří Gračka

„Životu v České republice vděčím mimo jiné za svou víru,“ prohlašuje rodilý Američan, dnes Brňan a františkánský terciář Benjamin Jeremiah Vail.
 
Benjamin Jeremiah Vail se svou rodinou.Snímek archiv rodiny Vailových 
 
Do naší vlasti ho, jak sám říká, přivedla láska. „Svou manželku Renatu, původem z Prahy, jsem poznal na univerzitě ve Wisconsinu, kde jsme oba studovali. Po několika letech ve Spojených státech jsme se rozhodli odstěhovat do České republiky – nejprve do Prahy a před asi šesti lety jsme odešli do Brna,“ shrnuje Vail, který donedávna přednášel sociologii na Masarykově univerzitě a nyní působí jako středoškolský učitel angličtiny.
 
Přiznává přitom, že kdyby ze Spojených států neodešel, nejspíš by dnes nebyl katolíkem. „Vyrůstal jsem v ateistické rodině a jako vysokoškolák jsem vstoupil do protestantského hnutí kvakerů,“ rozpovídá se Vail o začátcích své víry a vysvětluje, že tato sekta se v 17. století zrodila z puritánského hnutí a neuznává svátosti nebo liturgii ani kněze či jiné prostředníky mezi člověkem a Bohem. „Líbilo se mi na nich, že se v dějinách vždy vyznačovali prostým životním stylem, cenili si cti a usilovali o mír a vzájemnou úctu mezi lidmi,“ poukazuje.
 
Postupem času mu však prý docházelo, že liberální směřování kvakerů a jejich inklinace ke spiritualitě typu New Age se křesťanským kořenům vzdalují. „Chtěl jsem ale být křesťanem, a proto jsem se začal poohlížet po společenství, kde bych se mohl učit, jak následovat Krista,“ říká Benjamin Vail. Ke svému velkému překvapení takové společenství našel v katolické církvi, na níž ho oslovila zejména její apoštolská povaha a nepřerušená linie nauky a praxe vinoucí se přímo od Krista a apoštolů.
 
„Kdybych ale kvůli své ženě neodešel z USA, nejspíš bych se ke konverzi neodhodlal,“ připouští nicméně Vail a pokračuje: „Americká společnost je tradičně protestantská a zpravidla protikatolická, podle jednoho známého historika je dokonce antikatolicismus‚ nejhlouběji zakořeněným předsudkem v dějinách amerického lidu‘. O české společnosti sice vím, že zde převládají ateisté a že se k církvi staví polemicky, z dějinného hlediska jde však o katolickou zemi a já jsem zde nalezl velkou oporu v mnoha nádherných kostelech i ve veřejných připomínkách víry, jako jsou sochy světců a kříže rozeseté po městech i venkově,“ svěřuje se Vail.
 
Pokřtěn byl po několikaleté přípravě roku 2009 v brněnském jezuitském kostele a o čtyři léta později složil věčné sliby jako františkánský terciář v místním společenství v brněnské čtvrti Husovice, zároveň je členem Rytířstva Neposkvrněné u brněnských minoritů. „Z České republiky odcházet nehodlám. Zatím máme čtyři děti a myslím, že tady je lze dobře vychovávat. Zejména jsem vděčný za to, že v Brně existují katolické školy,“ uvádí.
 
Spokojen je také s tím, jak ho navzdory omezené znalosti češtiny přijímají místní věřící. „Katolíci jak tady v Brně, tak kdekoli jinde v ČR jsou velice přívětiví a otevření – nejen vůči mně, ale také vůči dalším cizincům například z Asie či Afriky,“ popisuje svou dosavadní zkušenost. A stejně pozitivně hodnotí českou společnost jako celek. „Češi jsou vytrvalí, a přitom flexibilní, vaše země je krásná a pokojná a je v ní vidět pokrok, rozvoj a stálé zlepšování. Nic sice není úplně dokonalé a Češi mají sklon vidět vše černě, přesto si myslím, že se tu žije dobře,“ hodnotí Benjamin Vail.
 
Ocenění má i pro český sociální systém, zejména koncept rodičovské dovolené. „Podobná podpora rodin v USA vůbec neexistuje. Tady máme možnost zvolit si životní styl, který nám vyhovuje, a manželka může zůstat s dětmi několik prvních let doma – to by v Americe nejspíš vůbec nemohla,“ pochvaluje si.
 
Zároveň ale připouští, že ač se snaží učit češtinu a poznávat české dějiny a kulturu, nikdy se nemůže stát Čechem a mnohé věci mu přijdou cizí. „Také mi tu velmi chybí moře,“ přiznává a své povídání uzavírá: „Vždycky se budu odlišovat, přesto se do svého nového domova chci integrovat co nejlépe a být pro společenství, v němž žiji, přínosem.“

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay